7 C 325/2025-27 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky , částka, s přísl. a uvedla, že se jedná o nevracenou část úvěru, který byla žalovanému poskytnut na základě smlouvy z , datum, . Částka představuje nesplacenou jistinu ve výši , částka, , smluvní úrok v kapitalizované výšin , částka, a smluvní pokuta ve výši , částka, . Z listiny označené jako Smlouva o spotřebitelském úvěru č., hodnota, soud zjistil, že tento dokument, který byl poskytnut v elektronické podobě, neobsahuje žádný elektronický podpis, a to ani zaručený. Za žalobkyni obsahuje zobrazení parafy a tento znak lze nejspíš považovat za skutečný podpis na dokument v listinné podobě a jeho zobrazení při následujícím naskenování listiny. Za žalovaného není uveden žádný podpis ani značka. V závěru smlouvy se uvádí, že „Podpisem smluvní strany se v případě Úvěrovaného rozumí také potvrzení souhlasu se zněním smluvní dokumentace verifikačním SMS kódem , Anonymizováno, v žádosti o Úvěr. Žádost o úvěr nebyla předložena.2. Ze zprávy , právnická osoba, má soud za prokázáno, že dne , datum, byla na účet č. , č. účtu, , jehož majitelem byl v té době žalovaný, připsána částka , částka, pod v.s. , var. symbol, .3. Z potvrzení o platbě má soud za prokázáno, že žalobkyně odeslala dne , datum, částku , částka, na výše uvedený účet s výše uvedeným variabilním symbolem.4. Pokud se týká dalších předložených důkazů, z žádného z nich nevyplývá jakékoli spojení konkrétní smlouvy s osobou žalovaného, nebyl předložen žádný důkaz, že by žalobkyně komunikovala právě s žalovaným. Rovněž nebylo prokázáno, že by kdokoli (tím méně žalovaný), projevil vůli uzavřít konkrétní předloženou smlouvu.5. Žádný z předložených důkazů žalovaného jakkoli ani v nejmenším objektivně nepropojuje s jednáními, které žalobkyně tvrdí. Konkrétní právní jednání žalovaného nemůže prokázat ani skutečnost, že žalobkyně má k dispozici kopii občanského průkazu žalovaného a jeho rodný list, příp. výpis z jeho účtu. Ani tyto dokumenty nejsou totiž s konkrétním právním jednáním, směřujícím k uzavření tvrzení smlouvy nijak propojeny. Veškeré uváděné skutečnosti zůstávají pouze v rovině tvrzení.6. Z předložených důkazů tak nebylo možno vytvořit jakýkoli nepřímý řetěz, který by logicky, alespoň s velkou pravděpodobností svědčil o tom, že smlouva konkrétní smlouva byla uzavřena s žalovaným, i když alespoň při nedodržení písemné formy.7. Žalobkyně se k jednání nedostavila a zbavila se tak možnosti, aby jí soud poskytl poučení podle § 118a odst.1 a 3 o.s.ř. o nutnosti doplnění skutkových tvrzení a důkazů, které soud poskytuje u jednání.8. Písemná podoba nebyla dodržena, což by vyvolalo následky uvedené v § 110 odst.1 zák.č.257/2016 Sb., tzn., že platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednáním o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží.9. Z žádného z předložených důkazů však soud nemohl učinit závěr, že k uzavření smlouvy mezi účastníky došlo, i když ne v písemné formě. Takovému závěru brání absence identifikace žalovaného a absence jakékoli známky projevení vůle a učinění právního jednání (byť v jiné formě než písemné).10. Soud proto posoudil uplatněný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 o.z.11. Nad rámec je nutno podotknout, že žaloba neobsahuje jakákoli tvrzení o tom, zda a jakým způsobem žalobkyně plnila svou povinnost ověřit schopnost žalovaného splácet úvěr (§ 86 zák.č.257/2016 Sb.)12. Žalovaný v řízení netvrdil, že by jakoukoli částku zaplatil. Vznikla mu tak povinnost vrátit poskytnutou částku ve výši , částka, .13. Žalovaný je s vrácením v prodlení, žalobkyni náleží úrok z prodlení podle § 1970 o.z. Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného k zaplacení vyzvala dříve než žalobou a taková výzva se dostala objektivně do dispozice žalovaného. Žaloba byla doručena žalovanému , datum, , žalovaný je proto v prodlení až od , datum, .14. Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. s tím, že zcela úspěšnému žalovanému v řízení náklady nevznikly. Poměr úspěchu a neúspěchu ve věci byl posouzen i s ohledem na uplatněné příslušenství.