7 C 9/2026-35 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši , částka, s příslušenstvím. Uvedla, že se jedná o smluvní pokutu vyplývající se smlouvy o úvěru ze dne , datum, , na základě které byla žalovanému poskytnuta částka , částka, . Žalovaný neplnil podmínky smlouvy, došlo k zesplatnění a nárok na zaplacení tzv. nové jistiny, příslušenství a smluvní pokuty (vyčíslené do , datum, ) byl žalobkyni pravomocně přiznán platebním rozkazem zdejšího soudu sp.zn. , spisová značka, ze dne , datum, . Žalobkyně uplatnila smluvní pokutu za neplnění závazku ze smlouvy ve výši 0,1 denně z částky , částka, za dobu od , datum, do , datum, , tj. ve výši , částka, .2. Na výzvu soudu doplnila žalobkyně svá tvrzení ohledně prověření schopnosti žalovaného splácet úvěr tak, že vycházela z příjmů žalovaného , částka, , nákladů ve výši , částka, , prověření v NRKI, SOLUS a v dalších veřejných rejstřících, dokladu o příjmu, pracovní smlouvy, výpisů z bankovního účtu.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.4. Ze smlouvy o úvěru, má soud za prokázáno, že účastníci uzavřeli smlouvu, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši , částka, a žalovaný se zavázal tento úvěr žalobkyni splatit v 60 pravidelných měsíčních splátkách po , částka, , přičemž pevná úroková sazba by byla sjednána ve výši 63,12 % ročně na celou dobu splácení úvěru. Celková částka splatná žalovaným by tedy činila , částka, .5. Z dokladu o vyplacení má soud za prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku , částka, .6. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.8. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.9. Podle ustanovení § 1802 o.z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.10. Podle ustanovení § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.11. Podle § 6 odst.2 o.z. nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.12. Soud má v tomto řízení za prokázané, že účastníci mezi sebou uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru, jejímž předmětem byl závazek žalobkyně poskytnout ve prospěch žalovaného peněžní prostředky ve výši , částka, a naproti tomu závazek žalovaného poskytnuté peněžní prostředky vrátit v 60 pravidelných měsíčních splátkách po , částka, a zaplatit úrok ve výši 63,12 % ročně, celkem tedy částku , částka, . Žalobkyně splnila svou povinnost poskytnout sjednané finanční prostředky.13. Soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřená dne , datum, mezi účastníky je neplatná. Skutečnost, že pod sp.zn., spisová značka, byl žalobkyni nárok přiznán jako nárok z platné smlouvy, není v tomto řízení rozhodující a pro soud závazná, i když soud zde přiznal smluvní pokutu za jiné období.14. Soud dospěl k závěru, že ujednání o výši úroků je absolutně neplatné dle ustanovení § 588 o.z. neboť ujednaná výše úroku 63,12 % ročně se natolik zjevně příčí dobrým mravům, že tento rozpor je třeba posoudit jako důvod absolutní neplatnosti tohoto ujednání. Dle judikatury Nejvyššího soudu ČR, která se váže k již neúčinné právní úpravě zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše úroků z půjčky (dané závěry jsou však použitelné i na smlouvu o úvěru), která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. , spisová značka, , nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 26 Cdo 1587/2015, všechna rozhodnutí jsou dostupná na www.nsoud.cz).15. Podle rozhodnutí NS ČR ze dne 31.7.2013, sp. zn. 4 Tdo 416/2013, půjčka s úrokem přesahujícím 44 % ročně je plněním, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru ve smyslu § 218 odst. 1 tr. zákoníku o přečinu lichvy.16. Tedy již samotná výše úroku přesahující 63,12 % ročně je tak zjevně v rozporu s dobrými mravy, a tak zjevně přesahuje obvyklou úrokovou sazbu, že není ani nutno ji srovnávat s údaji databáze České národní banky ARAD. Obecně je za obvyklou míru úroku u úvěru poskytovaných nebankovními institucemi považován úrok okolo 30 % ročně. Ve smlouvě o úvěru sjednaná sazba 63,12 % pak představuje více než dvojnásobek sazby obecně akceptované u úvěrů poskytovaných nebankovními institucemi. Z těchto důvodů, je třeba sjednanou výši úroku považovat za zjevně rozpornou s dobrými mravy. Tento rozpor je tak zjevný, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které je soud povinen přihlédnout dle ustanovení § 588 o.z. i bez návrhu. U žalobkyně se jedná o běžnou praxi, jak je okresnímu soudu známo z jeho úřední činnosti. Toto zcela běžné jednání žalobkyně (sjednávání takto vysokých úroků u spotřebitelských úvěrů) pak nelze aprobovat a je třeba je posoudit jako zjevně rozporné s dobrými mravy.17. Co se týče účinku absolutní neplatnosti ujednání o výši úroků na platnost celé smlouvy, tak z ustanovení § 576 o.z. vyplývá, že je-li neplatné ujednání (o úroku) od smlouvy oddělitelné, nastupuje přednostně neplatnost právního jednání jako celku a jen lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas, nastoupí neplatnost částečná (srov. Lavický, P. a kol.: Občanský zákoník I. Obecná část /§ 1−654/. Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2060-2064). Vzhledem k tomu, že se důvod neplatnosti vztahuje na ujednání o výši úroků, které jsou v daném případě jedinou úplatou žalobkyně za poskytnutý úvěr, a jedná se o běžnou praxi žalobkyně, nelze předpokládat, že by žalobkyně byla ochotna smlouvu o úvěru bez neplatného ujednání o výši úroků uzavřít. To ostatně vyplývá i jejího vyjádření při jednání, kdy na sjednané úrokové sazbě setrvala. Smlouvu o úvěru je tedy třeba posoudit jako absolutně neplatnou v celém rozsahu. Absolutní neplatnost znamená neplatnost právního jednání od samého počátku a na právní jednání se hledí, jako by nikdy nevzniklo a účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2013, sp. zn. 28 Cdo 2221/2013).18. Vzhledem k tomu, že smlouva je neplatná, nelze uplatnit nárok na smluvní pokutu v této smlouvě sjednanou.19. Soud se proto nezabýval zkoumáním dodržení dalších podmínek smlouvy, zejména splnění povinnosti zkoumat schopnost žalovaného úvěr splácet a další navržené důkazy neprovedl. S ohledem na právní závěr soud další provedené důkazy v odůvodnění neuvádí a nečiní z nich skutková zjištění (předžalobní výzva apod.)20. Soud proto žalobu zamítl.21. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků, neboť úspěšnému žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly.