7 C 316/2020-19 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobou podanou Okresnímu soudu Plzeň – sever dne [datum] se žalobce domáhal zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 9 %, dále zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaného úroku ve výši [částka] a částky [částka]. 2. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že dne [datum] uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobce [právnická osoba], [IČO], smlouvu o úvěru [číslo] platnou a účinnou ve znění smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne [datum]. Na základě uzavřené smlouvy právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému jistinu ve výši [částka], což žalovaný stvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal [právnická osoba] vrátit částku [částka] s příslušenstvím do [datum]. Žalovaný však sjednanou částku neuhradil řádně a včas, tím mu vznikla povinnost zaplatit [právnická osoba] smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny. Pohledávka za žalovaným byla následně, na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], s účinností ke dni [datum], převedena na žalobce, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne [datum]. Celková hodnota pohledávky ke dni postoupení činila [částka], skládala se z nesplacené jistiny ve výši [částka], nesplaceného úroku ve výši [částka], nesplacené smluvní pokuty ve výši [částka], neuhrazené paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši [částka]. Žalobce požaduje nad rámec postoupeného příslušenství pohledávky i kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka], to je od [datum] do [datum], a zákonný úrok z prodlení od následujícího dne po účinnosti postoupení pohledávky, to je od [datum] z jistiny ve výši [částka]. Nesplacená část smluvní pokuty byla na žalobce převedena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností ke dni [datum] ve výši [částka]. Žalobce požaduje smluvní pokutu ve výši [částka] od [datum] z dlužné jistiny pohledávky ve výši [částka] do [datum]. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. O žalobě soud rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů, když zástupce žalobce i žalovaný se práva účasti na projednání věci vzdali. 1. Podle § 2 odst. 1 občanského zákoníku každé ustanovení soukromého práva lze vykládat jen ve shodě s Listinou základních práv a svobod a ústavním pořádkem vůbec, se zásadami, na nichž spočívá tento zákon, jakož i s trvalým zřetelem k hodnotám, které si tím chrání. Rozejde-li se výklad jednotlivého ustanovení pouze podle jeho slov s tímto příkazem, musí mu ustoupit. 2. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. 3. Podle § 580 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 4. Podle nálezu Ústavního soudu IV. ÚS 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením občanského zákoníku, ale především článku 36 Listiny. 5. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn.: 33 Odo 234/2005, dále například sp. zn.: 21 Cdo 1484/2004 se uvádí:„ Při sjednání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám, uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele, na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy, výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu, nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“ 6. Žalobce prokázal, že je aktivně legitimován k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že postupitel [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [obec a číslo], pohledávku vymáhanou touto žalobou postoupil žalobci s účinností ke dni [datum] v souladu s ustanovením § 1 879 a následující občanského zákoníku. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne [datum]. 7. Z důkazu smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum], obchodních podmínek [právnická osoba] pro poskytování úvěrů splatných jednorázově (SPL 2016 [číslo]), formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že [právnická osoba] se zavázala žalovanému poskytnout spotřebitelský úvěr ve výši [částka], žalovaný se zavázal věřiteli uhradit částku [částka] do [datum]. Uzavřenou smlouvu o úvěru ze dne [datum] soud považoval za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Úvěrová smlouva se příčí dobrým mravům jako celek, je tak absolutně neplatnou dle ustanovení § 588 věta 1. občanského zákoníku. K takové neplatnosti soud musí přihlédnout z úřední povinnosti. Aplikace dle ustanovení § 577 občanského zákoníku je vyloučena. Z obsahu smlouvy vyplynulo, že právní předchůdce žalobce žalovanému poskytl relativně nízkou částku, z uvedeného vyplývá, že žalovaný musel být v tíživé situaci. Právní předchůdce žalobce zneužil absence zákonné úpravy limitující úrokové míry při poskytování zápůjček či úvěrů, a to i spotřebitelských. V části, která nepodléhá zákonné regulaci, právní předchůdce žalobce do smluvních ujednání zahrnul povinnost dlužníka platit absurdně velké navýšení 739,56 % ročně, a to za stavu, kdy obvyklý úrok při nezajištěném úvěru činil v době uzavření smlouvy 10,45 % ročně (dle statistiky ČNB průměrná úroková sazba u půjček a úvěrů poskytovaných peněžními ústavy v případě se splatností do 1 roku). Dle výše citovaného usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 234/2005, tak by bylo možné tolerovat maximální navýšení 31,35 % ročně. Již s ohledem na uvedené navýšení je nutno považovat uzavřenou smlouvu o úvěru ze dne [datum] za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Uzavřel-li úvěrovou smlouvu věřitel proto, aby od spotřebitele, tedy slabší strany, získal úroky a další plnění ve zjevně nemravné výši, je nemravná celá smlouva o úvěru. Tento závěr podporuje potřeba prevence naplněná jedině neplatností celé smlouvy (viz. např. rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci C [číslo]). Pokud soud považoval absolutně neplatnou smlouvu samotnou, nemohlo platně vzniknout ujednání o povinnosti uhradit smluvní pokutu. Soud tak žalobě vyhověl pouze z části z titulu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 občanského zákoníku a následující, uložil žalovanému uhradit žalobci částku [částka], když na poskytnutou částku žalovaný nic neuhradil. Žalobě bylo dále z části vyhověno, pokud žalobce požadoval úrok z prodlení ve výši 9 % z částky [částka], přičemž počátek prodlení byl stanoven v návaznosti na upomínku k zaplacení dlužné částky, jež byla obsažena v oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum]. Žalobce prokázal, že oznámení o postoupení pohledávky bylo předáno poštovnímu úřadu k přepravě dne [datum], již následujícího dne [datum] se upomínka mohla dostat do sféry dispozice žalovaného, žalovaný byl povinen plnit okamžitě, to je do [datum], od [datum] je v prodlení. Ve zbývající výši byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. 8. Podle zákona o soudních poplatcích zák. č. 549/1991 Sb. sazebník poplatků položka 1. za návrh na zahájení občanského soudního řízení, jehož předmětem je peněžité plnění do částky [částka] činí soudní poplatek [částka]. Podle položky 2.1a za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, jehož předmětem je peněžité plnění do částky [částka] včetně, činí soudní poplatek [částka]. Podle položky 2.2 pokud soud platební rozkaz nevydá, pokračuje v řízení, doměří navrhovateli poplatek do výše položky 1. 9. Žalobce uhradil soudní poplatek ve výši [částka]. Soud elektronický platební rozkaz nevydal, žalobci tak doměřil soudní poplatek dle položky 1. Žalobce je povinen doplatit soudní poplatek ve výši [částka], a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku. 10. O nákladech řízení soud rozhodoval dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobce byl ve věci úspěšný z 56 %, z 44 % byl neúspěšný. Žalobci tak náleží 12 % nákladů řízení. Při vyčíslení míry úspěchu a neúspěchu soud přihlížel i k požadovanému příslušenství (viz. nález Ústavního soudu I. ÚS 2717/08). Účelně vynaložené náklady řízení představuje zaplacený soudní poplatek ve výši [částka