10 C 163/2021-42 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ původní věřitel“) poskytla dne [datum] žalované bez právního důvodu v hotovosti částku [částka], když úvěrová smlouva byla shledána neplatnou. Pohledávka vůči žalované vyplývající ze Smlouvy o úvěru (a z titulu bezdůvodného obohacení souvisejícího s poskytnutím hotovostního úvěru žalované) byla původním věřitelem postoupena na základě smlouvy ze dne [datum] společnosti [právnická osoba], [IČO], která ji následně smlouvou ze dne [datum] postoupila žalobkyni. [příjmení] [částka], která byla žalované poskytnuta dne [datum] v hotovosti bez právního titulu, představuje bezdůvodné obohacení, které je žalovaná povinna žalobci vydat. Žalobce požaduje po žalované úhradu pouze zbývající části bezdůvodného obohacení ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky, a to ode dne [datum] do zaplacení, když poslední měsíční splátka úvěru byla splatná ke dni [datum]. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Ve věci bylo nařízeno jednání na den [datum]. Žalobkyně se k jednání nedostavila, svoji neúčast omluvila a souhlasila s tím, aby věc byl projednána a rozhodnuta v její nepřítomnosti. Žalovaná se k jednání nedostavila, svoji neúčast neomluvila, ačkoliv byla k jednání řádně a včas předvolána. V souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. 4. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že postupitel společnost [právnická osoba] postoupila vymáhanou pohledávku společnosti [právnická osoba], která dle smlouvy ze dne [datum], pohledávku postoupila žalobkyni v souladu s ustanovením § 1880 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ občanský zákoník“). 5. Na podkladě listin založených ve spise soud dospěl k závěru o skutkovém stavu, dle něhož právní předchůdce žalobkyně a žalovaná ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě níž se společnost [právnická osoba] zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši [částka], žalovaná se naproti tomu zavázala takto poskytnutou částku vrátit nejpozději do [datum] s navýšením tak, že celková splatná částka bude představovat [částka] při RPSN ve výši 252,65 %. 6. Rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], ve spojení s rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] (část jistiny) s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, částku [částka] (smluvní pokuta [částka] + úrok [částka]), úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a úrok z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku, a to s odůvodněním, že úvěrovou smlouvu uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou soud shledal absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. V době uzavření smlouvy o úvěru, tj. v [anonymizováno] [rok], dle statistiky ČNB činila průměrná úroková sazba u půjček a úvěrů poskytovaných peněžními ústavy v případě se splatností od 1 roku do 5 let pro potřeby domácnosti 8,63 %. Bylo by tak možné akceptovat až trojnásobek, tj. 25,89 %. V úvěrové smlouvě je sice uvedena úroková výše 15 % p. a., nicméně je zřejmé, že poplatek za poskytnutí úvěru ve výši [částka], poplatek za náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši [částka] a poplatek za inkaso plateb v hotovosti ve výši [částka], při RPSN 252,65 % jednoznačně přesahuje maximálně akceptovatelnou hranici úroku 25,89 % ročně. Soud tak považoval uzavřenou smlouvu za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy dle ustanovení § 2 odst. 3 o. z. 7. Žalovaná od právního předchůdce žalobkyně převzala částku [částka], avšak neuhradila na svůj dluh ničeho. Výše uvedeným rozsudkem byla žalované uložena mimo jiné povinnost zaplatit žalobkyni část jistiny ve výši [částka] z celkové jistiny [částka]. Žalovaná tak žalobkyni dluží z titulu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 a násl. občanského zákoníku ještě částku [částka] ([částka] – [částka]) a soud tak žalobě vyhověl včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 8. Jelikož soud ve věci nevydal elektronický platební rozkaz a žalobkyně uhradila soudní poplatek ve výši [částka], je podle Položky 2, odst. 2 Sazebníku poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, žalobkyně povinna doplatit soudní poplatek ve výši [částka]. 9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobkyně měla ve věci plný úspěch a má tak právo na náhradu nákladů řízení, které se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku [částka], doplatku soudního poplatku ve výši [částka], odměny advokáta podle § 14b odst. 1, bod 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za tři úkony právní služby po [částka] a paušální náhrady podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za tři úkony právní služby po [částka] a 21 % DPH ze základu [částka] v částce [částka], celkem [částka]. Lhůta k zaplacení byla u výroků tohoto rozsudku stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř.