25 C 374/2020-40 — Okresní soud Plzeň-sever

Žalobou ze dne [datum] ve znění jejího doplnění ze dne [datum] se žalobce vůči žalované domáhal zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] [rok] ze dne [datum] uzavřené mezi žalovanou a společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále také„ právní předchůdce žalobce“), která pohledávku z uvedené smlouvy postoupila žalobci. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. K jednání dne [datum] se bez omluvy nedostavila, proto soud věc projednal a rozhodl v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. v její nepřítomnosti. Podáním k doplnění žaloby ze dne [datum] vzal žalobce podanou žalobu částečně zpět co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka]. Soud tedy v souladu s ohledem na výše uvedené řízení podle § 96 odst. 2 o.s.ř. výrokem I. zčásti zastavil. Žalobce prokázal, že je aktivně legitimován k podání žaloby smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], z nichž bylo zjištěno, že původní věřitel [právnická osoba], podle § 1879 - 1886 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“), postoupil pohledávku za žalovanou z titulu smlouvy o úvěru na žalobce, který pak dopisem ze dne [datum] splnil svoji informační povinnost vůči žalované týkající se pohledávky. Na základě provedených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, z nichž dovodil níže uvedené právní závěry. Ze smlouvy č. [anonymizováno] [rok] je zřejmé, že smluvní strany uzavřely dne [datum] smlouvu o úvěru dle § 2395 o. z., na jejímž základě se zavázal právní předchůdce žalobce poskytnout žalované [částka], přičemž podpisem smlouvy žalovaná stvrdila, že uvedená částka jí byla předána v hotovosti. Žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit s navýšením celkem o [částka] ve 13 pravidelných měsíčních splátkách po [částka]. První splátku byla přitom povinna uhradit do 30. dne po uzavření uvedené smlouvy, každá další splátka až do úplného zaplacení byla splatná 30. den od splatnosti předchozí splátky. V této souvislosti bylo ve smlouvě o úvěru uvedeno, že RPSN (při splatnosti úvěru 13 měsíců) činí 187,6 %. Žalobce uvedl, že žalovaná neplatila řádně a včas dohodnuté splátky a žalobci tak vzniklo nejpozději dne [datum] právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Žalovaná dle transakční historie uhradila splátky v celkové výši [částka], roční sazba úroků byla sjednána ve výši 25,85 %. Žalobce vedle neuhrazené jistiny ve výši [částka] požadoval zaplacení smluvní pokuty ve výši [částka], když právní předchůdce žalobce účtoval žalované smluvní pokutu ve výši 0,2 % denně z příslušné dlužné částky za každý den prodlení od [datum] do [datum] v celkové výši [částka] Vedle toho žalobce uplatňoval nárok na zákonný úrok z prodlení a úrok z úvěru z nesplacené jistiny, obojí kapitalizované do [datum] a dále až do zaplacení. Žalobce podacím lístkem z [datum] prokázal, že žalované zaslal poštou předžalobní upomínku ze dne [datum]. Soud se zabýval platností sjednané výše smluvního úroku, který musí být co do své výše stanoven tak, aby nebyl v rozporu s dobrými mravy. Podle ust. § 2 odst. 3 o. z. nesmí být výklad o použití právního předpisu v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti a bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. V tomto směru soud přihlížel k rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005 a sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, které shodně uzavřely, že přípustná sjednaná míra smluvního úroku z úvěru či půjčky nesmí přesahovat dvoj až trojnásobek průměrné úrokové sazby u spotřebitelských úvěrů v měsíci, kdy byla půjčka (resp. úvěr) poskytnuta tak, jak ji poskytovaly bankovní subjekty. Je-li tato hranice překročena, je na místě podle Nejvyššího soudu učinit závěr o neplatnosti sjednaného smluvního úroku co do výše pro rozpor s dobrými mravy. Uvedený závěr platí i pro posuzovanou věc. Dle statistiky ČNB činila průměrná úroková sazba v době uzavření smlouvy o úvěru, tj. v říjnu 2016, u půjček a úvěrů poskytovaných pro domácnosti se splatností od 1 roku do 5 let 10,35 %. Bylo by tak možné akceptovat maximálně trojnásobek, tj. 31,05 %. V úvěrové smlouvě byl sice formálně sjednán úrok z úvěru ve výši 25,85 % ročně, avšak je zcela zřejmé, že částka [částka], kterou měla žalovaná zaplatit nad rámec poskytnutých [částka], výrazně přesahuje trojnásobek běžného smluvního úroku sjednaného pro úvěry a půjčky v daném období. V této souvislosti je třeba zohlednit závěry obsažené v nálezech Ústavního soudu ČR ze dne 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 a ze dne 26. 1. 2016 sp. zn. I. ÚS 199/2011, dle nichž se nemá dostávat soudní ochrany subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů, v případě ustanovení smluv, která jsou předtištěna a neumožňují slabší straně jejich modifikace a skrývají-li v sobě možnost vyvolávání nepříznivých následků na straně spotřebitele, kdy dosáhnou výrazně do sféry právní i osobní. Na smlouvu o úvěru jako celek uzavřenou mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce ze dne [datum] je třeba pohlížet ve světle shora uvedené judikatury Ústavního soudu jako na absolutně neplatnou ve smyslu ust. § 580 odst. 1, § 588 o. z. pro rozpor s dobrými mravy a současně pro rozpor se zákonem, neboť předmětná smlouva představuje značnou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele (žalované), jakožto slabší smluvní strany, když sjednané náklady úvěru svojí výší ani zdaleka neodpovídají obvyklým poplatkům, které účtují bankovní subjekty a jsou spotřebiteli účtovány v částkách nepoměrně vyšších oproti sjednanému úroku z úvěru, čehož účelem je obejít zákon s ohledem na maximální možnou výši sjednaného úroku. Vzhledem ke skutečnosti, že nárokům vyplývajícím z absolutně neplatné smlouvy nelze přiznat právní ochranu, mohli by se účastníci takové smlouvy vypořádat v režimu bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1, odst. 2 a § 2993 o. z. V poměrech projednávané věci však znamená, že pokud žalovaná obdržela částku [částka] a dosud žalobci uhradila [částka], není zde prostor ani pro přiznání bezdůvodného obohacení, když žalovaná uhradila žalobci více, než představuje bezdůvodné obohacení. S ohledem na závěry a neplatnosti úvěrové smlouvy musela být žaloba v plném rozsahu zamítnuta jako nedůvodná. Podle položky 1, bod 1 písm. a) Sazebníku poplatků, přílohy zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, činí za návrh na zahájení občanského soudního řízení, jejichž předmětem je peněžité plnění do částky [částka], soudní poplatek [částka]. Dle položky 2 odst. 1 písm. a) za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, jehož předmětem je peněžité plnění vyšší než [částka] do částky [částka] včetně činí soudní poplatek [částka]. Podle položky 2 odst. 2 Sazebníku poplatků pokud soud platební rozkaz nevydá, pokračuje v řízení a doměří navrhovateli poplatek do výše položky první. Soud platební rozkaz nevydal s ohledem na výši příslušenství pohledávky, žalobci tak doměřil soudní poplatek ve výši [částka] ve výroku III. tohoto rozsudku. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 146 odst. 2 o.s.ř. a podle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalobce zavinil částečné zastavení řízení a žalovaná byla ve zbývající části zcela úspěšná, nevznikly jí však žádné náklady řízení, a soud jí proto právo na jejich náhradu nepřiznal.