25 C 313/2021-14 — Okresní soud Plzeň-sever

Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částky 9 800 Kč z titulu neuhrazené zápůjčky, poplatku za poskytnutí zápůjčky 2 389 Kč, dále nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a smluvní pokuty 4 085 Kč. Žalobkyně uváděla, že žalovaná s ní uzavřela elektronickými prostředky distančně zaregistrováním na webových stránkách žalobkyně a podáním žádosti o zápůjčku smlouvu o zápůjčce dne [datum], na jejímž základě bylo žalované poskytnuto 9 800 Kč proti povinnosti žalované vrátit poskytnuté prostředky s poplatkem 2 389 Kč. Dle tvrzení žalobkyně však žalovaná neuhradila jistinu a poplatek ve sjednané lhůtě do [datum]. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila. O žalobě soud rozhodl v souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“) bez nařízení jednání pouze na základě předložených listinných důkazů, když zástupkyně žalobkyně i žalovaná se práva účasti na projednání věci vzdaly. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] je zřejmé, že mezi účastníky byla distančním způsobem elektronickými prostředky na dálku uzavřena smlouva o zápůjčce, kdy žalovaná se zaregistrovala na webových stránkách žalobkyně, uvedla své osobní údaje, potvrdila seznámení se s podmínkami smlouvy a obchodními podmínkami a smlouvu podepsala na dálku prostřednictvím zaslaného pin kódu na její telefonní číslo. Obsahem původní smlouvy o zápůjčce byl závazek žalobkyně poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 9 800 Kč bezhotovostním převodem na účet žalované. Žalovaná se proti tomu zavázala poskytnuté prostředky vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky 2 389 Kč. Skutečnost, že na účet žalované byly z účtu žalobkyně zaslány dne [datum] finanční prostředky ve výši 9 800 Kč, vyplývá také potvrzení o platbě spol. [právnická osoba] ze dne [datum]. Podle článku 1.3 smlouvy činil celkový poplatek za poskytnutí zápůjčky 2 389 Kč a zápůjční úroková sazba 0%. Z článku 1.7 smlouvy bylo zjištěno, roční procentní sazba nákladů činí 1 846 % a celková částka splatná žalovanou činí 12 189 Kč. Podle článku 2.3 smlouvy okamžikem prodlení žalované s placením zápůjčky veškeré účtované poplatky přirůstají k jistině a stávají se její součástí. Smluvní pokuta byla pro případ prodlení určena ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, za odeslání písemné upomínky k úhradě si žalobkyně účtovala 500 Kč. Předžalobní upomínkou ve spojení s poštovním podacím archem ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanou před podáním žaloby upomínala k zaplacení žalovaného dluhu. Z veřejně dostupné databáze na webových stránkách ČNB Arad UK3 je zřejmé, že obvyklou úrokovou sazbou v dubnu 2020 pro úvěry pro domácnosti se splatností do jednoho roku bylo u bankovního sektoru 8,50 % ročně. Soud se zabýval posouzením, zda je smlouva jako celek platná, a to v intencích stanovených rozhodnutími Ústavního soudu III. ÚS 4084/2012 z 11. 12. 2014 a I. ÚS 199/2011 z 26. 1. 2012, z nichž vyplývá, že nelze přiznat soudní ochranu subjektům, které evidentně poškozují zájmy svých klientů, kdy zasahují nejen do právní sféry, ale i sféry osobní, a to v důsledku značně nevyvážených smluvních ujednání ohledně povinností, které jsou kladeny na vydlužitele, žalovanou, proti povinnostem zapůjčitele, žalobkyně, s tím, že v takovém případě je třeba posuzovat smlouvu podle § 588 o. z. za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy a přichází v úvahu vypořádání v režimu bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a § 2993 o. z., tedy že si strany mají vrátit co si vzájemně plnily. Současně soud posuzoval i výši smluvního úroku, který je v rozporu s dobrými mravy v případě, že jeho výše přesahuje dvoj až trojnásobek průměrné úrokové sazby, za jakou poskytují úvěry v daném období a místě banky (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Odo 234/2005 a 21 Cdo 1484/2004). Pokud jde o úrokovou sazbu, v posuzované věci byla poskytnuta částka 9 800 Kč na 30 dní za poplatek 2 389 Kč, což je 79,63 Kč denně, což představuje ročně 29 066,17 Kč z jistiny 9 800 Kč. Maximální akceptovatelná výše úrokové sazby činí dle databáze ČNB 25,5 %. V daném případě je tedy evidentně smluvní úrok sjednaný v několikanásobně vyšší částce, než jaký je přípustný. Je třeba uvést, že pokud smlouva uvádí, že smluvní úrok není účtován, ale je účtován poplatek za zapůjčení, jedná se pouze o jiné terminologické označení odměny za poskytnutí výpůjčky, tedy smluvního úroku. Soud musel současně přihlížet k dalším podmínkám smlouvy, které zatěžovaly nepřiměřeně žalovanou, zejména v případě prodlení s úhradou dluhu, a to jak pokud jde o sjednanou smluvní pokutu, tak pokud jde o výši poplatků za upomínky. Vedle toho je zřejmé, že žádné sankce za porušení právních povinností ve smlouvě v neprospěch žalobkyně stanoveny nejsou. Smlouvu je třeba považovat tedy za nevyváženou, a to v takové míře, která způsobuje její absolutní neplatnost. Z tohoto důvodu má soud za to, že účastníci se mají vypořádat v režimu bezdůvodného obohacení, a proto žalobě vyhověl pouze zčásti ve smyslu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 9 495 Kč (žalobkyně poskytla žalované částku 9 800 Kč, žalovaná uhradila 305 Kč, k zaplacení zůstává 9 495 Kč). Do prodlení se žalovaná dostala až v souvislosti s předžalobní výzvou zaslanou dne [datum] (dřívější doklad o odeslání a doručení upomínky nebyl doložen) s tím, že podle § 573 o.z. je třeba vyjít z toho, že k doručení došlo do tří pracovních dnů, žalovaná je tak v prodlení od prvního následujícího pracovního dne, tj. od [datum]. Nárok na zákonný úrok z prodlení vyplývá z ust. § 1970 o.z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/201 Sb. Ve zbytku byla žaloba ze shora uvedených důvodů zamítnuta. Podle položky 1 bod 1. písm. a) Sazebníku poplatků, přílohy zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, činí za návrh na zahájení občanského soudní řízení, jehož předmětem je peněžité plnění do částky 20 000 Kč, soudní poplatek 1 000 Kč. Dle položky 2 bod 1. písm. b) za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, jehož předmětem je peněžité plnění vyšší než 10 000 Kč do částky 20 000 Kč včetně, činí soudní poplatek 800 Kč. Podle položky 2 bod 2. pokud soud platební rozkaz nevydá a pokračuje v řízení, doměří navrhovateli poplatek do výše položky 1. Soud platební rozkaz nevydal s ohledem na výši poplatku, žalobkyni tak doměřil soudní poplatek ve výši 200 Kč ve výroku III. tohoto rozsudku. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. s přihlédnutím k tomu, že žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná (úspěšná byla ze 49 %), proto jí právo na náhradu nákladů řízení nebylo přiznáno, a žalovaná, která se řízení fakticky neúčastnila, náhradu nákladů řízení neuplatnila a z obsahu spisu je zřejmé, že jí náklady v souvislosti s řízením vzniknout nemohly.