3 C 114/2022-55 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení celkem 31 293,78 Kč, sestávajcí se z původní dlužné jistiny úvěru ve výši 22 427,49 Kč, dlužného úroku ke dni zesplatnění úvěru ve výši 3 515,24 Kč, smluvní pokuty dle bodu 6.1. smlouvy ve výši 998 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti v prodlením žalovaného dle bodu 6.2. smlouvy ve výši 800 Kč, to vše (27 740,73 Kč) spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od [datum] do zaplacení. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení smluvní pokuty dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 25 942,73 za každý den prodlení počínaje [datum] ke dni vyhotovení žaloby ve výši 3 553,78 Kč a úroku ve výši 68,87 % ročně za poskytnutí úvěru z částky odpovídající dlužné původní jistině úvěru ve výši 22 427,49 Kč od [datum] do [datum] ve výši 947,37 Kč a úroku ve výši 8,5 % ročně z částky 22 427,49 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 70 416 Kč. Žalobkyně uvedla, že před uzavřením úvěrové smlouvy prověřovala schopnost žalovaného splácet úvěr na základě jí předložených podkladů a hodnocení klienta z hlediska úvěruschopnosti lustrací v databázi [příjmení] a NRKI. Následně podle žalobkyně se žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na jejímž základě se zavázala žalobkyně žalovanému poskytnout částku ve výši 36 000 Kč, což splnila [datum]. Žalovaný se dle žalobkyně proti tomu zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky s navýšením o úrokovou sazbu 68,87 % ročně prostřednictvím 18 měsíčních splátek ve výši 3 260 Kč splatných vždy do 12. dne v měsíci počínaje měsícem prosincem 2020. Žalobkyně dále uvedla, že v případě prodlení se žalovaný zavázal zaplatit smluvní pokutu 499 Kč (při 30 denním prodlení), smluvní pokutu 200 Kč (při 15 denním prodlení) a smluvní pokutu po zesplatnění úvěru při nezaplacení celkové částky ve výši 0,1 % denně. Žalobkyně uvedla, že žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů u splátky [číslo] splatné dne [datum]. K datu [datum] tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4. smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí tzv. nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 25 942,73 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Žalobkyně se s žalovaným dohodla i na hrazení zákonného úroku z prodlení. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaný neplnil podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru, do data zesplatnění bylo žalobkyni uhrazeno pouze 9 splátek ve výši 3 260 Kč v rozmezí od [datum] do [datum] v celkové výši 29 340 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil, k jednání se nedostavil, ačkoliv mu předvolání bylo doručeno dne [datum] a proto bylo rozhodnuto podle § 101 odst. 3 o. s. ř. o tom, že věc bude projednána v jeho nepřítomnosti. Na základě projednání věci před soudem a provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, z nichž dovodil níže uvedené právní závěry. 3. Žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy hodnotila úvěruschopnost žalovaného na základě informací v registru dlužníků [příjmení] a NRKI. Zároveň si žalobkyně od žalovaného vyžádala výpis z bankovního účtu žalovaného za období od [datum] do [datum], ze kterého však vyplynulo, že na konci každého z měsíců se žalovaný nacházel v záporném zůstatku, který v průměru za uvedené měsíce činil - 30 181 Kč. S ohledem na způsob hodnocení, kdy žalobkyně žalované ohodnotila skórem s [číslo] jehož hodnota je zařazena do III. kategorie představující nízké riziko, je podle soudu na místě závěr, že žalobkyně prověřování úvěruschopnosti žalovaného činila toliko formálně a v tomto ohledu není zřejmé, zda jeho výsledkem bylo skutečné zjištění, zdali žadatel o úvěr je schopen splácet v budoucnu případný úvěr. Z oznámením o schválení úvěru ze dne [datum] ve spojení s předsmluvním formulářem, obsahujícím podmínky budoucí úvěrové smlouvy a následně uzavřené smlouvy o úvěru z [datum] [číslo] je zřejmé, že mezi účastníky byla uzavřena ve smyslu § 2395 až 2400 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“) úvěrové smlouva obsahující závazek poskytnout žalovanému bezhotovostně převodem na jeho běžný účet ve výši 36 000 Kč proti povinnosti žalovaného vrátit poskytnutou částku s navýšením o smluvní úrok 68,87% ročně, celkem částku 58 680 Kč. Z úvěrové smlouvy vyplývá, že se žalovaný zavázal žalobkyni vrátit poskytnuté peněžní prostředky s navýšením o smluvní úrok v 18 měsíčních splátkách po 3 260 Kč od prosince 2020, a to podle splátkového kalendáře stanoveného na období od [datum] do [datum]. Součástí úvěrové smlouvy bylo ujednání o smluvních pokutách ve smyslu § 2048 až 2052 OZ, a to 499 Kč za prodlení se splátkou delší 30 dní (s limitací 2 999 Kč ročně – bod 6.1. smlouvy), dále smluvní pokutou 200 Kč za prodlení se splátkou přes 15 dní (bod 6.2. smlouvy) a konečně smluvní pokutou 0,1 % denně (36,5 % ročně) za každý den prodlení s úhradou dlužné nové jistiny. Z dokladu o vyplacení úvěru z [datum] je zřejmé, že žalobkyně převedla žalovanému na jeho běžný účet v souladu se smlouvou, uvedeného dne sjednanou částku 36 000 Kč. Z karty klienta, obsahující přehled zaplacených splátek žalovaným, je zřejmé, že žalovaný zaplatil celkem 29 340 Kč, a to dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum], přičemž v každém případě uhradil částku 3 260 Kč. Z výzev k zaplacení z [datum] a [datum] zaslaných žalobkyní žalovanému je zřejmé, že žalovaný byl opakovaně vyzýván k úhradě splatných splátek za období září 2021 až listopad 2021. Následovalo žalobkyní předložené zesplatnění úvěru z [datum] obsahující výzvu žalovanému, aby zaplatil celkem 27 740 Kč. Následně byl žalovaný vyzýván k úhradě dluhu ještě předžalobní upomínkou z [datum] zaslanou dle podacího archu poštou téhož dne. 4. Z veřejně dostupné databáze na webu [příjmení] [příjmení] [jméno] [číslo] je zřejmé, že obvyklou úrokovou sazbou, za níž banky poskytovaly úvěry na spotřebu pro domácnosti v ČR k měsíci říjnu 2020, kdy byla uzavřena úvěrová smlouva, činila úroková sazba průměrně 7,87 %. Soud se nejprve zabýval tím, zdali je sjednaná úvěrová smlouva z hlediska smluvních ujednání platným právním jednáním. Přitom dospěl k závěru, že tomu tak není, a to s přihlédnutím ke všem smluvním ujednáním (výše smluvního úroku, výše a kombinace smluvních pokut), přičemž zohledňoval rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. III.ÚS 4080/2020 z [datum] a I.ÚS 199/2011 z [datum], podle nichž nelze přiznat soudní ochranu subjektům, jenž evidentně poškozují zájmy svých klientů tak, že zasahují nejen do jejich právní sféry, ale i do sféry osobní a to v důsledku značně nevyvážených smluvních ujednání ohledně povinností, které jsou kladeny na dlužníka, žalovanou, proti povinnostem věřitele, žalobkyně. V takovém případě je nutno posuzovat smlouvu podle § 580 odst. 1 OZ jako absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy a strany se mohou vypořádat v režimu bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 OZ a § 2993 OZ tedy tak, že si vzájemně vrátí to, co si z neplatné smlouvy plnily. Soud současně přihlížel k judikatuře Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005 a sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 s tím, že citovaná rozhodnutí považují za smluvní úrok sjednaný v rozporu s dobrými mravy, pokud přesahuje dvoj až trojnásobek průměrné úrokové sazby, za kterou poskytují úvěry v daném období a místě banky. Soud při posouzení platnosti úvěrové smlouvy vycházel i z rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. IV.ÚS 487/2020, podle nějž výkonu práva, který je zneužitím práva, nelze poskytnout soudní ochranu. Dále soud zohledňoval také to, zdali nedošlo k nevyváženému postavení žalovaného v pozici spotřebitele ve vztahu k žalobkyni v postavení podnikatelky. Pokud jde o ujednání týkající se zajišťovacích prostředků a to smluvních pokut, soud rovněž přihlížel k rozhodnutí NS ČR sp. zn. 33 Cdo 1201/2012 určujících výši smluvní pokuty, kterou lze z hlediska dobrých mravů považovat za přípustnou (0,5 % denně mezi podnikateli). 5. V posuzované věci dospěl soud k závěru, že žalobkyně sjednala v úvěrové smlouvě smluvní úrok, který je v rozporu se shora uvedenou citovanou judikaturou, neboť více jak dvou a půl násobně převyšuje maximální přípustný úrok, který v tomto případě činil 23,61 %, byť tato hranice je pouze orientační. Sjednaný smluvní úrok ve výši 68,88 % přesahuje maximální možnou výši úroku, která je z hlediska smluvní volnosti a dobrých mravů přípustná. Vedle nepřiměřeně vysokého smluvního úroku je třeba přihlížet také ke smluvním ujednáním o smluvních pokutách, které byly žalobkyní vůči žalované uplatňovány. Jde o smluvní ujednání sankční povahy, jež jsou obsaženy v úvěrové smlouvě toliko pro případ porušení povinnosti žalovaného spotřebitele. Nároky na smluvní pokuty za porušen