3 C 139/2022-58 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 60 941,21 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobkyně tvrdila, že [datum] uzavřela s žalovaným Smlouvu o hotovostním úvěru "mPůjčka Plus" č. [anonymizováno] s výší jistiny úvěru 75 000 Kč. Žalovaný se zavázal tento úvěr splácet formou 84 měsíčních splátek ve výši 1 241,22 Kč Smluvní úrok byl stanoven ve výši 9,90 % p.a. z dosud nesplacené části čerpané jistiny. Protože žalovaný nesplnil podmínky smlouvy, neboť neuhradil žádnou splátku za měsíce únor, březen a duben 2019, odstoupila žalobkyně od smlouvy dopisem ze dne [datum], čímž se stal celý dluh splatným ke dni [datum]. Dle žalobního tvrzení žalovaný nadále žalobkyni dluží na jistině částku 60 791,21 Kč, na poplatcích částku ve výši 150 Kč, dále neuhrazený úrok dle smlouvy z jednotlivých anuitních splátek dle harmonogramu splátek do dne jejich splatnosti zkapitalizovaný ke dni splatnosti pohledávky na výši 2 446,11 Kč a neuhrazený úrok (se sazbou úroku smlouvy zvýšeného o sazbu zákonného úroku z prodlení) z jednotlivých splátek jistiny po splatnosti zkapitalizovaný ke dni [datum] na výši 7 633,50 Kč, spolu s úrokem ve výši 9,9 % ročně z částky 60 941,21 Kč od [datum] do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení z částky 60 941,21 Kč od [datum] do zaplacení. Žalovaný svůj dluh nesplnil ani po zaslání předžalobní výzvy. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. 3. Ze zjištěného skutkového stavu vyplývá, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o hotovostním úvěru "mPůjčka Plus" č. [anonymizováno] [bankovní účet] (dále též jen„ smlouva“), jejíž součástí byly dle čl. 8 smlouvy rovněž Podmínky, Všeobecné obchodní podmínky pro zakládání a vedení účtů fyzických osob a Úrokový lístek mBank. Na základě smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 75 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr vrátit a zaplatit úroky a další příslušenství úvěru. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni úvěr nejpozději do [datum] (datum poslední splátky), a to v 84 měsíčních splátkách, splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce. Výše měsíční splátky činila 1 241,22 Kč. Dle čl. 4 smlouvy činila roční procentní sazba nákladů na úvěr 10,37 % a roční zápůjční úroková sazba činila 9,9 %. Celková částka, tj. součet poskytovaného úvěru a výše celkových nákladů úvěru, kterou se žalovaný zaváhal uhradit, činila 104 741,88 Kč. Výpisem„ Historie úvěru: [anonymizováno]“ za období od [datum] do [datum] bylo prokázáno, že úvěr byl žalovanému poskytnut dne [datum]. Dopisem ze dne [datum] podaným k poštovní přepravě dne [datum] byl žalovaný vyzván k uhrazení dlužné částky (ke dni vyhotovení výzvy ve výši 3 760,40 Kč) s upozorněním, že pokud nepřistoupí k úhradě (včetně poplatku za upomínku ve výši 150 Kč dle sazebníku bankovních poplatků) v uvedeném termínu, pak je předmětný dopis i odstoupením od smlouvy, a to s odkazem na ustanovení odst. [číslo] písm. a) Podmínek pro poskytování hotovostních úvěrů z důvodu prodlení se splácením více než dvou splátek úvěru poskytnutého na základě smlouvy. Dopisem ze dne [datum] podaným k poštovní přepravě téhož dne, jak plyne z poštovního podacího archu, bylo žalovanému zasláno oznámení o právním zastoupení a výzva k úhradě dluhu ve smyslu § 142a o.s.ř. 4. Soud byl v dané věci vázán podanou žalobou a rozhodoval na základě zjištěného skutkového stavu věci v souladu s § 153 o.s.ř. Vyšel z předložených listinných důkazů (§ 120 o.s.ř.), když na žalovaném bylo, aby případně v řízení tvrdil a prokázal, že jeho povinnost k zaplacení zanikla, zejména, že žalovanou částku zaplatil, což však v dané věci nebylo tvrzeno, ani prokázáno, ani to nevyšlo jinak najevo. 5. Uplatněný nárok je po právní stránce nárokem vyplývajícím z ustanovení o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“), kdy se úvěrující zavazuje smlouvou o úvěru, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 1958 odst. 1 o.z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. 7. Soud žalobu shledal důvodnou. Po provedeném dokazování učinil soud právní závěr, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 o.z. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 75 000 Kč. Žalovaný však porušil svou povinnost vrátit žalobkyni jako věřitelce řádně a včas poskytnuté peněžní prostředky včetně příslušenství, když řádně neuhradil splátky za měsíce únor – duben 2019. Žalobkyně tak přistoupila k zesplatnění neuhrazeného zůstatku čerpaného úvěru spolu s příslušenstvím. Soud s ohledem na zjištěné skutečnosti žalobě vyhověl a žalovanému uložil zaplatit dlužnou částku 60 941,21 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku. Nárok na zákonný úrok z prodlení vznikl žalobkyni podle § 1970 o.z. ve spojení s § 1 a 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. a proto soud žalobkyni přiznal i nárok na zaplacení úroku z prodlení jdoucího ode dne následujícího po zesplatnění do zaplacení. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 16 377,20 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 438 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 60 941,21 Kč sestávající z částky 3 540 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 11 520 Kč ve výši 2 419,20 Kč. 9. Podle § 160 odst. 1 o.s.ř. soud uložil žalovanému částku i náhradu nákladů řízení zaplatit žalobkyni ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku a podle § 149 odst. 1 o.s.ř. náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.