3 C 228/2022-15 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se po žalované žalobou ze dne [datum] domáhala zaplacení částky 23 459,51 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že mezi jejím právním předchůdcem, spol. [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] (dále jen„ původní věřitel“) a žalovanou došlo dne [datum] k uzavření Smlouvy o zápůjčce [číslo] jejíž součástí byly smluvní podmínky otištěné na zadní straně smlouvy. Na základě smlouvy poskytl původní věřitel žalované peněžní prostředky ve výši 41 000 Kč (dále jen„ zápůjčka“ nebo„ jistina“), a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná zavázala zaplatit původnímu věřiteli částku ve výši 34 278 Kč (představovanou součtem kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 5 206 Kč, odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 7 792 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 21 280 Kč). Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 60 týdenních (sedmidenních) splátkách po 1 255 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Již ze smluvních ujednání bylo žalované známo, že nejpozději má celkovou dlužnou částku zaplatit dne [datum]. Marným uplynutím týdenní lhůty pro úhradu poslední splátky tak již žalovaná byla v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a původní věřitel mohl od tohoto dne požadovat uhrazení celé dlužné částky a dále úrok z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky až do jejího úplného zaplacení. Žalovaná od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradila celkem částku 17 540,49 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany původního věřitele postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Ke dni podpisu smlouvy o postoupení pohledávek [datum] činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovanou částku 78 237,51 Kč. Její příslušenství pak tvořily úroky a zákonné úroky z prodlení. Za období od podpisu smlouvy o postoupení pohledávek ke dni sepisu žaloby nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku žalobkyně uhrazeno ničeho. Žalobkyně se rozhodla požadovat po žalované pouze vrácení částky představující bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalované. Požaduje tak po žalované uhrazení pouze dlužné jistiny ve výši 23 459,51 Kč, představující rozdíl mezi poskytnutou jistinou ve výši 41 000 Kč a částkou zaplacenou žalovanou na předmětnou pohledávku ve výši 17 540,49 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 8 284,48 Kč, úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny 23 459,51 Kč od [datum] do zaplacení. Ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 8 284,48 Kč žalobkyně uvedla, že se jedná o zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně počítaný z dlužné jistiny od [datum] do [datum]. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani přes zaslání předžalobní upomínky. 2. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání vyslovila souhlas již v návrhu, žalovaná na shora uvedenou výzvu nereagovala, soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. 3. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že původní věřitel postoupil předmětnou pohledávku vymáhanou touto žalobou žalobkyni, a to v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“). Žalovaná byla o postoupení pohledávky vyrozuměna dopisem ze dne [datum]. 4. Na základě obsahu listinných důkazů dospěl soud k závěru o skutkovém stavu věci. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] (dále též jen„ smlouva“), jejíž nedílnou součástí byly rovněž smluvní podmínky, má soud za prokázané, že původní věřitel (spol. [právnická osoba]) a žalovaná uzavřeli smlouvu o zápůjčce podle ust. § 2390 o.z., na jejímž základě se původní věřitel zavázal poskytnout žalované částku 41 000 Kč s tím, že podpisem smlouvy žalovaná stvrdila, že jí uvedená částka byla předána při podpisu smlouvy v hotovosti. Žalovaná se proti tomu zavázala poskytnutou zápůjčku vrátit spolu se zaplacením poplatku ve výši 34 278 Kč, to vše v 60 pravidelných týdenních splátkách po 1 255 Kč (poslední částka ve zbytku, tj. ve výši 1 233 Kč). V této souvislosti bylo ve smluvních podmínkách smlouvy o zápůjčce v čl. 3 ve vazbě na počet sjednaných splátek uvedeno, že RPSN činí 68,70 %. Z předložené tabulky umoření bylo zjištěno, že žalovaná celkem na smlouvu [číslo] v období od [datum] do [datum] uhradila částku 17 540,49 Kč. 5. Podle § 2 odst. 1 o.z. každé ustanovení soukromého práva lze vykládat jenom ve shodě s Listinou základních práv a svobod a ústavním pořádkem vůbec, se zásadami, na nichž spočívá tento zákon, jakož i s trvalým zřetelem k hodnotám, které se tím chrání. Rozejde-li se výklad jednotlivého ustanovení pouze podle jeho slov s tímto příkazem, musí mu ustoupit. 6. Podle § 2 odst. 3 o.z. výklad a použití právního předpisu, nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. 7. Podle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 8. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 9. Podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením občanského zákoníku, ale především článku 36 Listiny. 10. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005, dále například sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 se uvádí:„ Při sjednání úroku, při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba, nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto - v závislosti na okolnostech konkrétního případu - nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“ 11. Z veřejně dostupné databáze na webových stránkách [obec] národní banky ([příjmení] B1 [číslo]) plyne, že roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR činila v září 2014, kdy byla uzavřena shora specifikovaná smlouva o zápůjčce, 14,76 %. 12. Po zhodnocení předložených listinných důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti. Mezi žalovanou a původním věřitelem, spol. [právnická osoba], [IČO], byla dne [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 o.z., a to na poskytnutí jistiny ve výši 41 000 Kč. Uzavřenou smlouvu o zápůjčce soud shledal absolutně neplatnou pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Smlouva se zjevně příčí dobrým mravům jako celek, soud ji tak shledal absolutně neplatnou dle ust. § 588 věta první o.z. K takové neplatnosti soud musí přihlédnout z úřední povinnosti, aplikace dle ust. § 577 o.z. je vyloučena. Původní věřitel zneužil absence zákonné úpravy limitující úrokové míry při poskytování zápůjček či úvěrů, a to i spotřebitelských. Dle shora citované judikatury Nejvyššího soudu, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, ve spojení s daty z databáze na webu ČNB, podle kterých činila roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v září 2014 výši 14,76 %, by bylo možné akceptovat až trojnásobek této sazby, to je 44,28 % ročně. V daném případě však RPSN představovalo 68,70 %. Přesto, že RPSN není totéž co úrok, když tato sazba vyjadřuje právě celkové náklady zápůjčky jako roční procento, je zřejmé, že částk