3 C 264/2022-13 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobou podanou Okresnímu soudu Plzeň-sever dne [datum] se žalobkyně domáhala zaplacení částky 3 000 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 3 000 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 11,75 %, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 600 Kč, částky 900 Kč a částky 1 478 Kč. Žalobkyně odůvodnila žalobu tím, že je oprávněným poskytovatelem spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 169 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně žalovanému poskytla dne [datum] na jeho žádost ze dne [datum] spotřebitelský úvěr ve výši 3 000 Kč splatný původně dne [datum]. Před poskytnutím úvěru žalovanému žalobkyně posoudila schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet, a to s řádnou pečlivostí v souladu s ustanovením § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně ověřila totožnost žalovaného pomocí ověřovací platby ve výši 1 Kč, kterou žalovaný zaslal ze svého bankovního účtu, totožnost byla dále zjištěna i z občanského průkazu žalovaného. Žalovaný do data podání žalobního návrhu na úhradu úvěru ničeho nezaplatil. Žalobkyně zaslala žalovanému doporučeně prostřednictvím poštovní zásilky dvě upomínky k úhradě, s těmito upomínkami žalobkyni vznikly prokazatelné náklady na jejich odeslání – administrativní zátěž, poštovné, doručení upomínek přepravci, apod. Za tyto mu byla dle smlouvy naúčtována náhrada vynaložených nákladů s nimi spojenými ve stanovené paušální částce ve výši 450 Kč a 650 Kč. Žalobkyně byla nucena předat pohledávku k inkasnímu řízení, za což žalovanému dle čl. 7 smlouvy o spotřebitelském úvěru naúčtovala dohodnutou náhradu nákladů na toto pověření ve výši 1 500 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit žalobkyni za poskytnutí úvěru sjednaný poplatek, a to jednorázový a pevný ve výši 1 478 Kč. Protože žalovaný nesplnil své povinnosti ze smlouvy z článku 7.2 a 7.3, byla mu naúčtována smluvní pokuta v souladu s článkem 7.2 ve výši 2×450 Kč, což představuje výši smluvní pokuty ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru 900 Kč, což činí 30 % jistiny, čímž je vyhověno dikci § 121 zákona. Žalovanému byla dne [datum] odeslána upomínka a výzva k zaplacení. 2. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“) žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. 3. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), každé ustanovení soukromého práva lze vykládat jenom ve shodě s Listinou základních práv a svobod a ústavním pořádkem vůbec, se zásadami, na nichž spočívá tento zákon, jakož i s trvalým zřetelem k hodnotám, které se tím chrání. Rozejde-li se výklad jednotlivého ustanovení pouze podle jeho slov s tímto příkazem, musí mu ustoupit. 4. Podle § 2 odst. 3 o.z., výklad a použití právního předpisu, nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. 5. Podle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 6. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 7. Podle nálezu Ústavního soudu IV. ÚS 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením občanského zákoníku, ale především článku 36 Listiny. 8. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005, dále například sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 se uvádí:„ Při sjednání úroku, při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba, nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto - v závislosti na okolnostech konkrétního případu - nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem“. 9. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Z důkazu smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] (dále též jen„ smlouva“) bylo zjištěno, že žalobkyně jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli ve smyslu ustanovení § 2395 o.z. smlouvu o úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 3 000 Kč. Úrok z úvěru byl čl. 4 smlouvy ujednán ve výši 39 % ročně. V čl. 4 smlouvy bylo ujednáno, že žalovaný se zavazuje uhradit jednorázový poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 478 Kč, který je splatný společně s jistinou úvěru a úrokem. V případě, že úvěrovaný vrátí úvěr řádně a včas, zavazuje se úvěrující poskytnout úvěrovanému slevu z poplatku za poskytnutí úvěru a to tak, že poplatek po slevě bude ve výši 188 Kč RPSN, jak uvádí čl. 6 smlouvy, činilo [tel. číslo] 000 %, nebo v případě řádného splacení pak 3 305 %. Celková částka, kterou se žalovaný zavázal žalobkyni zaplatit, jak uvádí čl. 6 smlouvy, odpovídající součtu jistiny poskytnutého úvěru, úroku a poplatku byla rovna částce ve výši 4 500 Kč, nebo v případě slevy za včasné splacení pak částce ve výši 3 210 Kč. Poskytnuté peněžní prostředky se žalovaný zavázal spolu s úrokem a poplatkem za poskytnutí úvěru vrátit do 7 dnů dle čl. 5 smlouvy. Pro případ prodlení bylo dle čl. 7 smlouvy ujednáno, že úvěrující může požadovat náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením úvěrovaného, úroky z prodlení podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je úvěrovaný v prodlení. Článkem 7.2 smlouvy byly sjednány další smluvní pokuty ve výši 15 % z jistiny poskytnutého úvěru (pokud by úvěrovaný nedoložil k 3. dni příslušného kalendářního měsíce potvrzení o trvání zaměstnání či trvání pracovního poměru, a dále pokud by nepředložil nejpozději do 5 dnů od uzavření smlouvy potvrzení příslušného okresního soudu, že vůči němu nejsou vedena soudní řízení), dále se žalovaný zavázal uhradit poplatek ve výši 450 Kč za první upomínku k úhradě dlužné částky po sedmi dnech prodlení s úhradou úvěru, poplatek ve výši 650 Kč za druhou upomínku k úhradě dlužné částky po dvaceti dnech prodlení, poplatek ve výši 1 500 Kč za náklady spojené s předáním a úhradou ceny za vymáhání pohledávky cestou inkasní agentury. Z potvrzení o platbě [právnická osoba] plyne, že dne [datum] byla na účtu žalobkyně zaúčtována platba ve výši 3 000 Kč ve prospěch účtu uvedeného ve smlouvě jako účtu, jehož majitelem je žalovaný. Žalobkyně k důkazu o upomínání žalovaného předložila upomínku ze dne [datum], dále poslední upomínku před předáním na vymáhání ze dne [datum] a poslední výzvu před žalobou ze dne [datum], včetně podacích lístků prokazujících jejich odeslání žalovanému poštou. 10. Uzavřenou úvěrovou smlouvu ze dne [datum] soud považoval za absolutně neplatnou pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Smlouva se zjevně příčí dobrým mravům jako celek, soud ji tak shledal absolutně neplatnou dle ust. § 588 věta první o.z. K takové neplatnosti soud musí přihlédnout z úřední povinnosti, aplikace dle ust. § 577 o.z. je vyloučena. Z obsahu smlouvy vyplývá, že žalobkyně žalovanému poskytla relativně nízkou částku, z čehož plyne, že žalovaný musel být v tíživé situaci. Žalobkyně zneužila absence zákonné úpravy limitující úrokové míry při poskytování zápůjček či úvěrů, a to i spotřebitelských. V části, která nepodléhá zákonné regulaci, žalobkyně do smluvních ujednání zahrnula povinnost dlužníka platit úrok z úvěru ve výši 39 % ročně a RPSN jako sazba vyjadřující celkové náklady úvěru jako roční procento představovala [tel. číslo] 000 % nebo v případě řádného splacení 3 305 %, to vše za stavu, kdy úroková sazba korunových úvěrů poskytovaných bankami domácnostem v ČR na spotřebu s fixací sazby do 1 roku včetně (dle statistiky ČNB, databáze časových řad [příjmení], tabulky B1 [číslo], UK3) činila v květnu 2022, tedy v době uzavření smlouvy, 11,07 % ročně. Dle výše citovaného rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 234/2005 by bylo možné tolerovat maximálně trojnásobek, tedy ú