3 C 269/2022-12 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se po žalovaném žalobou podanou zdejšímu soudu dne [datum] domáhala zaplacení částky 9 500 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení vzniklého na straně žalovaného poskytnutím peněžních prostředků na základě smlouvy o půjčce [číslo]. V žalobě uvedla, že mezi jejím právním předchůdcem, spol. [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], jehož právním nástupcem se v důsledku fúze sloučením dne [datum] stala společnost [právnická osoba], [IČO], (dále jen„ původní věřitel“) a žalovaným došlo dne [datum] k uzavření smlouvy nazvané Smlouva o půjčce [číslo]. Na základě uzavřené smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit původnímu věřiteli úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 100 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaný zavázal uhradit v 58 týdenních splátkách po 450 Kč počínaje [datum], přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas. Pohledávka včetně příslušenství byla z původního věřitele, postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností k témuž dni žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem z téhož dne. Žalovaný na pohledávku až do okamžiku postoupení žalobkyni uhradil pouze částku 5 500 Kč. Ke dni postoupení tak činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovaným částku 20 600 Kč. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku uhrazeno ničeho. Žalobkyně požaduje po žalovaném pouze vrácení částky představující bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalovaného, a to tak, že na dlužné jistině požaduje 9 500 Kč coby rozdíl mezi poskytnutou částkou 15 000 Kč a částkou zaplacenou žalovaným ve výši 5 500 Kč, dále požaduje kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 2 069,07 Kč (zákonný úrok ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny za období od [datum] do [datum]) a úroky z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 9 500 Kč od [datum] do zaplacení. 2. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání vyslovila souhlas již v návrhu, žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. 3. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že původní věřitel, spol. [právnická osoba], [IČO], postoupil předmětnou pohledávku vymáhanou touto žalobou žalobkyni, a to v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“). Současně původní věřitel dopisem ze dne [datum], který byl dle podacího lístku odeslán žalovanému dne [datum], splnil svoji informační povinnost vůči žalovanému týkající se postoupení pohledávek. 4. Ze zjištěného skutkového stavu vyplývá, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o půjčce [číslo] na jejímž základě se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému částku 15 000 Kč s tím, že žalovanému byla celá částka předána v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal půjčenou částku vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí peněžních prostředků ve výši 11 100 Kč (sestávajícím z poplatku za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč, úroku ve výši 2 100 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč), to vše v 58 týdenních splátkách po 450 Kč. V návaznosti na délku splátek byla ve smlouvě stanovena úroková sazba 23,72 % ročně a RPSN 75,72 %. Žalobkyně prokázala, že dopisem ze dne [datum] předaným k poštovní přepravě dne následujícího byla žalovanému prostřednictvím právního zástupce žalobkyně zaslána předžalobní upomínka. 5. Podle § 2 odst. 1 o.z. každé ustanovení soukromého práva lze vykládat jenom ve shodě s Listinou základních práv a svobod a ústavním pořádkem vůbec, se zásadami, na nichž spočívá tento zákon, jakož i s trvalým zřetelem k hodnotám, které se tím chrání. Rozejde-li se výklad jednotlivého ustanovení pouze podle jeho slov s tímto příkazem, musí mu ustoupit. 6. Podle § 2 odst. 3 o.z. výklad a použití právního předpisu, nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. 7. Podle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 8. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 9. Podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením občanského zákoníku, ale především článku 36 Listiny. 10. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005, dále například sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 se uvádí:„ Při sjednání úroku, při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba, nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto - v závislosti na okolnostech konkrétního případu - nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“. 11. Z veřejně dostupné databáze na webu [obec] národní banky (dále jen„ ČNB“), databáze časových řad [příjmení], tabulky B1 [číslo] je zřejmé, že roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR představovala v únoru 2016, kdy byla uzavřena smlouva [číslo] výši 11,95 %. 12. Po zhodnocení listinných důkazů dospěl soud k následujícím právním závěrům. Mezi žalovaným a původním věřitelem, spol. [právnická osoba], [IČO], byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 o.z., na jejímž základě poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Uzavřenou smlouvu označenou jako smlouva o půjčce [číslo] soud shledal za absolutně neplatnou pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Smlouva se zjevně příčí dobrým mravům jako celek, soud ji tak shledal absolutně neplatnou dle ust. § 588 věta první o.z. K takové neplatnosti soud musí přihlédnout z úřední povinnosti, aplikace dle ust. § 577 o.z. je vyloučena. Původní věřitel zneužil absence zákonné úpravy limitující úrokové míry při poskytování zápůjček či úvěrů, a to i spotřebitelských. Dle shora citované judikatury Nejvyššího soudu, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, ve spojení s daty z databáze na webu ČNB představovala roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR (tabulka B1 [číslo]) v únoru 2016 výši 11,95 % a bylo možné akceptovat trojnásobek ve výši 35,85 % ročně. V daném případě však RPSN jako sazba vyjadřující celkové náklady úvěru jako roční procento představuje 75,72 %. Žalovaný se zavázal zaplatit nad rámec poskytnuté částky navýšení 11 100 Kč, což při úvěru o jistině 15 000 Kč s délkou trvání úvěru 58 týdnů přesahuje i trojnásobek běžného smluvního úroku sjednávaného pro úvěry v daných obdobích, když 35,85 % z 15 000 Kč činí 5 377,5 Kč. Na smlouvu o úvěru jako celek uzavřenou mezi žalovaným a původním věřitelem dne [datum] je třeba pohlížet ve světle shora citované judikatury Ústavního soudu jako na absolutně neplatnou ve smyslu ustanovení § 588 o.z. pro zjevný rozpor s dobrými mravy a současně pro rozpor se zákonem, neboť předmětná smlouva představuje značnou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele (žalovaného) jakožto slabší smluvní strany, když sjednané náklady úvěru svou výší ani zdaleka neodpovídají obvyklým poplatkům, které účtují bankovní subjekty. 13. Vzhledem ke skutečnosti, že nárokům vyplývajícím z absolutně neplatné smlouvy nelze přizna