3 C 283/2021-16 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky [částka] s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka] a se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 8,5 % a dále částky [částka] s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka] a se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 8,5 %. Žalobu odůvodnila tím, že ve dnech [datum] a [datum] uzavřela žalovaná se spol. [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], dále jen („ původní věřitel“), Smlouvy o zápůjčce [číslo] [číslo]. Na základě smluv poskytl původní věřitel žalované zápůjčky ve výši [částka] a [částka], přičemž žalovaná se zavázala vrátit částku [částka] spolu s navýšením ve výši [částka] v 60 pravidelných týdenních splátkách po [částka] a částku [částka] spolu s navýšením ve výši [částka] v 60 pravidelných týdenních splátkách po [částka]. Žalovaná čerpala zápůjčky v hotovosti. Žalovaná však sjednané splátky nehradila řádně a včas, když dosud na smlouvu [číslo] ze dne [datum] uhradila pouze [částka] a na smlouvu [číslo] ze dne [datum] uhradila pouze [částka]. Následně byly předmětné pohledávky postoupeny na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni. 2. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání vyslovila souhlas již v návrhu, žalovaná na shora uvedenou výzvu nereagovala, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. 3. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], bylo zjištěno, že původní věřitel postoupil předmětnou pohledávku vymáhanou touto žalobou žalobkyni, a to v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“). Žalovaná byla o postoupení pohledávek vyrozuměna dopisem ze dne [datum]. 4. Ze zjištěného skutkového stavu vyplývá, že mezi původním věřitelem a žalovanou byla dne [datum] uzavřena Smlouva o zápůjčce [číslo] dne [datum] Smlouva o zápůjčce [číslo] jejichž součástí byly rovněž smluvní podmínky. Na základě smluv poskytl původní věřitel žalované částky [částka] a [částka]. Žalovaná se proti tomu zavázala půjčené částky vrátit s navýšením o celkem [částka] v 60 pravidelných týdenních splátkách po [částka] v případě první zmíněné smlouvy a s navýšením o celkem [částka] v 60 pravidelných týdenních splátkách po [částka] v případě druhé zmíněné smlouvy. V návaznosti na délku splátek byla v první uvedené smlouvě stanovena úroková sazba 29 % ročně a RPSN 241,97 % a ve druhé smlouvě byla stanovena úroková sazba ve výši 28 % ročně a RPSN 232,22 %. Žalovaná čerpala zápůjčky v hotovosti. Z tabulek umoření předložených soudu žalobkyní vyplývá, že žalovaná na první zmíněnou smlouvu uhradila [částka] a na druhou zmíněnou smlouvu uhradila částku [částka]. 5. Podle § 2 odst. 3 o.z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy, nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Dle nálezu Ústavního soudu IV. ÚS 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením občanského zákoníku, ale především s článkem 36 Listiny. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 243/2015, dále sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 vyplývá, že„ Při sjednání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejbližším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytnutých peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“ 6. Uzavřené smlouvy o zápůjčce soud považoval za absolutně neplatné, když v době uzavření smluv, tj. březnu roku 2017 dle statistiky ČNB činila roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR 9,97 % ročně a v listopadu roku 2016 činila 10,70 % ročně. Bylo by tak možné akceptovat trojnásobek, to je 29,91 % p.a. a 32,1 % p.a. V daném případě však RPSN činí 241,97 % a 232,22 %. Přestože RPSN není totéž co úrok, je zřejmé, že částky, které měla žalovaná zaplatit nad rámec půjčených částek, přesahují i trojnásobek běžného smluvního úroku sjednaného pro úvěry v daných obdobích a je nutno pohlížet na obě uzavřené smlouvy jako na smlouvy absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 2 odst. 3 o.z., neboť smlouvy obchází zákon, když svou podstatou směřují k navýšení odměny za poskytnutou zápůjčku, především co se týká dalších poplatků vzniklých v souvislosti s uzavřeným předmětných smluv, když částky, které se žalovaná zavázala žalobkyni v souvislosti s poskytnutím zápůjček zaplatit dosahují v prvním případě 89,17 % zapůjčené jistiny a ve druhém případě 86,92 % zapůjčené jistiny. Soud tedy uzavřené smlouvy shledal absolutně neplatnými pro rozpor s dobrými mravy dle ustanovení § 580 o.z. Soud však z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 o.z. uložil žalované zaplatit žalobkyni částky [částka] a [částka] představující nesplacené jistiny poskytnutých zápůjček. Pokud jde o prodlení, soud dospěl k závěru, že v souladu s § 573 o.z. mohlo být oznámení o postoupení pohledávek žalované doručeno nejdříve po uplynutí tří pracovních dnů od odeslání vyrozumění o postoupení pohledávek ze dne [datum], zaslané poštou dne [datum], tj. [datum]. V oznámení o postoupení pohledávek byla stanovena 10 denní lhůta k úhradě dlužné částky, která počala běžet dnem obdržení výzvy. Od [datum] tak nastalo na straně žalované prodlení a v této souvislosti byl žalobkyni přiznán zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku úroku z prodlení musela být žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť pokud soud shledal absolutně neplatnou samotnou smlouvu o zápůjčce, neplatným musel shledat rovněž i ujednání o povinnosti hradit úroky z prodlení od data následujícího po postoupení pohledávky. 7. O nákladech řízení soud rozhodoval dle ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř., kdy účastníku, který měl ve věci úspěch jen částečný, přizná soud plnou náhradu nákladů řízení, pokud měl neúspěch v poměru nepatrném. Žalobkyně byla v řízení nepatrně neúspěšná, soud tak žalobkyni přiznal účelně vynaložené náklady řízení. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku [částka], odměny advokáta podle § 14b odst. 1, bod 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony po [částka] a paušální náhrady podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony po [částka]. Z důvodu, že zástupce žalobkyně prokázal, že je plátcem DPH, náleží mu rovněž náhrada této daně ve výši 21 % ze základu [částka] tj. [částka]. Žalovaná je tak povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v celkové výši [částka].