3 C 309/2021-43 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobce se domáhal zaplacení částky 17 771 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 17 771 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 9,75 % ročně, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 572,9 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 150 Kč a částky 8 879 Kč coby smluvní pokuty. Žalobu odůvodnil tím, že dne [datum] uzavřel žalovaný se spol. [právnická osoba], [IČO], dále jen („ původní věřitel“), Smlouvu o úvěru [číslo] platnou a účinnou ve znění Smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne [datum]. Na základě smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému úvěr celkem ve výši 25 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal vrátit žalobci celkem částku 29 298 Kč s příslušenstvím nejpozději do [datum]. Žalovaný však sjednanou částku nehradil řádně a včas. Následně byla předmětná pohledávka postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností ke dni [datum] žalobci. 2. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobcem předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobce s tímto postupem vyjádřil souhlas již v žalobě a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě žalobcem předložených listinných důkazů. 3. Žalobce prokázal, že je aktivně legitimován k podání žaloby, když ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], s účinností ode dne [datum], jakožto dni provedení úplaty za převod pohledávek, bylo zjištěno, že původní věřitel postoupil předmětnou pohledávku vymáhanou touto žalobou žalobci, a to v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“). Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn dopisem ze dne [datum], který byl dán k doručení dne [datum], jak je patrné z podacího archu. 4. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Ze Smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] bylo zjištěno, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla distančním způsobem uzavřena smlouva o úvěru na celkovou částku jistiny úvěru 23 200 Kč s termínem splatnosti dne [datum], resp. ze Smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne [datum] (dále též jen„ smlouva“) bylo zjištěno, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru na celkovou částku jistiny úvěru 25 000 Kč s termínem splatnosti dne [datum]. Na základě smlouvy se původní věřitel zavázal žalovanému poskytnout částku 25 000 Kč, což učinil dne [datum] poskytnutím částky ve výši 23 200 Kč, jak dokládá výpis z účtu [obec] spořitelny [číslo] dne [datum] poskytnutím částky ve výši 1 800 Kč, jak dokládá výpis z účtu [obec] spořitelny [číslo] to vždy na účet žalovaného, ze kterého žalovaný provedl dne [datum] tzv. verifikační platbu v rámci dokončení žádosti o poskytnutí úvěru, jak dokládá výpis z účtu [obec] spořitelny [číslo]. Žalovaný se proti tomu zavázal celkem zaplatit původnímu věřiteli částku 29 298 Kč, jak je uvedeno na str. 1 smlouvy bodu„ celkem ke splacení bez prodloužení“, a to nejpozději dne [datum]. Zápůjční úroková sazba poskytnutého úvěru byla ujednána ve výši 209,17 % ročně, jako pevná, ode dne poskytnutí půjčky do data splatnosti, a RPSN činilo za celý úvěr 655,6 %. Žalobce prokázal, že žalovanému byla zaslána předžalobní výzva ze dne [datum], předána k poštovní přepravě dne [datum], jak je doloženo podacím archem. 5. Žalobce dále podáním ze dne [datum] doručeným zdejšímu soudu dne [datum] doplnil žalobní tvrzení uvedením, že disponuje informací pouze o jediné platbě žalovaného ve výši 11 527 Kč z měsíce dubna 2019, kterou původní věřitel alokoval poměrně na jistinu a úrok (jistina v původní výši 25 000 Kč byla ponížena o částku 7 229 Kč a úrok v původní výši 4 298 Kč byl uhrazen v plné výši). S tímto podáním žalobce zároveň soudu předložil i podací arch, jímž žalobce prokazuje doručení třetí upomínky zaslané původním věřitelem žalovanému dne [datum], která obsahuje informaci o zesplatnění úvěru pro nehrazení a výzvu k úhradě dlužné částky ve výši 30 473 Kč, jak plyne z předžalobní výzvy k okamžité úhradě dluhu ze dne [datum]. 6. Podle § 2 odst. 3 o.z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy, nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Podle § 580 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle nálezu Ústavního soudu IV. ÚS 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením občanského zákoníku, ale především s článkem 36 Listiny. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 243/2015, dále sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 vyplývá, že„ Při sjednání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejbližším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytnutých peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“. 7. Uzavřenou smlouvu o úvěru soud považoval za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Smlouva o úvěru se příčí dobrým mravům jako celek, soud jí tak shledal absolutně neplatnou dle § 588 věta první o.z. K takové neplatnosti soud musí přihlédnout z úřední povinnosti, aplikace dle § 577 o.z. je vyloučena. Původní věřitel zneužil absence zákonné úpravy limitující úrokové míry při poskytování zápůjček či úvěrů, a to i spotřebitelských. V části, která nepodléhá zákonné regulaci, původní věřitel (právní předchůdce žalobce) do smluvních ujednání zahrnul povinnost dlužníka platit absolutně velké navýšení, když zápůjční úroková sazba byla stanovena ve výši 209,17 % a RPSN 655,6 %. V době uzavření smlouvy o úvěru, tj. v únoru 2019 dle statistiky ČNB činila roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR 8,77 %. Bylo by tak možné akceptovat trojnásobek, to je 26,31 % p.a. V posuzované věci byla poskytnuta částka 25 000 Kč na 30 dní s navýšením o 4 298 Kč, což je 143,3 Kč denně, což představuje ročně 52 292,3 Kč z jistiny 25 000 Kč. V daném případě je tedy evidentně smluvní úrok sjednaný v několikanásobně vyšší částce, než jaký je přípustný. Uzavře-li smlouvu o úvěru věřitel proto, aby od spotřebitele, tedy slabší strany, získal úroky a další plnění ve zjevně nemravné výši, je nemravná celá smlouva. Tento závěr podporuje potřeba prevence naplněná jedině neplatností celé smlouvy (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C [číslo]). 8. V průběhu řízení (dříve, než ve věci bylo jednáno) vzal žalobce svým podáním ze dne [datum] doručeným zdejšímu soudu dne [datum] žalobu v rozsahu částky ve výši 9 029 Kč představující požadované příslušenství (resp. kapitalizovaný úrok ve výši 150 Kč a smluvní pokutu ve výši 8 879 Kč), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 572,99 Kč, částky ve výši 4 298 Kč na jistině a zákonného úroku z prodlení z částky 4 298 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 9,75 % zpět s odůvodněním, že tak činí po revizi žalovaných částek a že dále požaduje pouze dlužnou jistinu ve výši 13 473 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od [datum] do zaplacení a náhradu nákladů řízení. Soud proto ve smyslu ustanovení § 96 odst. 2 o.s.ř. výrokem I. tohoto rozsudku řízení v rozsahu učiněného zpětvzetí zastavil. 9. Protože soud shledal uzavřenou smlouvu absolutně neplatnou, a to se závěry uvedenými v odst. 6. – 7. tohoto rozsudku, provedl vypořádání žalobních nároků v rozsahu nedotčeném zpětvzetím z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 a násl. o.z. Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 13 473 Kč, jakožto nesplacenou jistinu (poskytnuté peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč – úhrada žalovaného ve výši 11 527 Kč). Pokud jde o prodlení, soud dospěl k závěru, že v souladu s § 573 o.z. mohlo být oznámení o postoupení pohledávky žalovanému doručeno nejdříve třetí pracovní den od odeslání vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne [datum], zaslané poštou dne [datum], tj. [datum]. V oznámení o postoupení pohledávky byla stanovena lhůta k úhradě 10 dnů p