3 C 312/2021-16 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] domáhala zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 8,25 %, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], částky [částka] coby náklady spojené s uplatněním pohledávky a částky [částka] coby smluvní pokuty. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] uzavřel žalovaný se spol. [právnická osoba], [IČO], dále jen („ původní věřitel“), Smlouvu o úvěru [číslo] platnou a účinnou ve znění Smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne [datum], jejíž nedílnou součástí byly [ulice] podmínky. Na základě smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému úvěr ve výši [částka], přičemž žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli částku [částka] s příslušenstvím do [datum]. Žalovaný však sjednanou částku nehradil řádně a včas, tím mu vznikla povinnost zaplatit původnímu věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení. Následně byla předmětná pohledávka, kterážto je předmětem této žaloby, postoupena žalobkyni, a to na základě rámcové Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] ve spojení s dílčí smlouvou, kterážto se stala účinnou okamžikem nahrání tzv. datové pásky obsahující seznam postupovaných pohledávek na zabezpečený SFTP server, přičemž o takovém postoupení pohledávek bylo mezi původním věřitelem a žalobkyní vyhotoveno Společné prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek. Celková hodnota pohledávky za žalovaným činila ke dni postoupení [částka], skládala se z nesplacené jistiny ve výši [částka], nesplaceného úroku ve výši [částka], nesplacené smluvní pokuty ve výši [částka] a neuhrazené paušální náhrady nákladů za upomínání ve výši [částka]. [příjmení] paušální náhrady na upomínání představuje výši poplatků za odeslání písemných upomínek v důsledku prodlení žalovaného. Sjednaná výše úhrady za jednotlivou upomínku je [částka]. Ve smlouvě, která je právním základem žalovaného nároku, je příslušenství pohledávky specifikováno pevnou částkou. Žalobkyni tak nezbylo nic jiného, než příslušenství pohledávky v žalobě uvést do pole, které je ve formuláři vyhrazeno kapitalizovanému úroku, ve skutečnosti tato částka představuje náklady na upomínání ve výši [částka]. Žalobkyně požaduje nad rámec postoupené pohledávky i kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka], po revizním přepočtu za období od 1. dne prodlení po splatnosti závazku, tj. od [datum] do [datum], kdy základem pro výpočet zákonného úroku z prodlení byla postoupená jistina pohledávky ve výši [částka]. Žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení ve výši určené datem splatnosti pohledávky od následujícího dne po účinnosti postoupení pohledávky, tj. od [datum], z jistiny ve výši [částka] a dále náklady mimosoudního vymáhání spojené s uplatněním pohledávky ve výši [částka]. K nákladům mimosoudního vymáhání spojeným s uplatněním pohledávky žalobkyně uvádí, že je specifikuje tak, že odchozí dopis činí [částka], odchozí dopis doporučeně [částka], odchozí telefonický hovor [částka], osobní návštěva [částka]. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný porušil svou povinnost platit částku sjednanou ve smlouvě řádně a včas, vznikla mu povinnost zaplatit původnímu věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny. Po revizním přepočtu smluvní pokuty žalobkyně po žalovaném požaduje smluvní pokutu ve výši [částka], počítáno ode dne následujícího po dni splatnosti půjčky, tj. [datum], z dlužné jistiny pohledávky ve výši [částka], do [datum]. 2. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. 3. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] ve spojení se Společným prohlášením smluvních stran o postoupení pohledávek ze dne [datum], jakožto dokladu o uzavření Dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], bylo zjištěno, že původní věřitel postoupil předmětnou pohledávku vymáhanou touto žalobou žalobkyni, a to v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“). Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn dopisem ze dne [datum], který byl předán k poštovní přepravě dne [datum], jak je patrné z podacího archu. 4. Dle zjištěného skutkového stavu původní věřitel uzavřel s žalovaným dne [datum] distančním způsobem, jehož závěrečným krokem bylo ze strany žalovaného provedení verifikační platby na účet původního věřitele, Smlouvu o úvěru [číslo] ve smyslu ustanovení § 2395 o.z. na celkovou částku jistiny úvěru [částka] s termínem splatnosti dne [datum]. Na základě smlouvy se původní věřitel zavázal žalovanému poskytnout částku [částka], což učinil dne [datum] převodem této částky na účet žalovaného, ze kterého byla provedena verifikační platba, jak je doloženo výpisem z účtu [číslo]. Žalovaný se oproti tomu zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky s navýšením o částku [částka], a to nejpozději dne [datum]. Zápůjční úroková sazba poskytnutého úvěru byla ujednána ve výši 279,83 % ročně, jako pevná, ode dne poskytnutí půjčky do data splatnosti, a RPSN činilo za celý úvěr 1 141,2 %. Žalobkyně prokázala, že žalovanému byla dopisem ze dne [datum], který byl předán k poštovní přepravě dne [datum], jak je doloženo podacím archem, zaslána předžalobní výzva ve smyslu ustanovení § 142a o.s.ř., avšak žalovaný na dlužné částce neuhradil ničeho. 5. Podle § 2 odst. 3 o.z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy, nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Podle § 580 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle nálezu Ústavního soudu IV. ÚS 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením občanského zákoníku, ale především s článkem 36 Listiny. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 243/2015, dále sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 vyplývá, že„ Při sjednání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejbližším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytnutých peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“. 6. Uzavřenou smlouvu o úvěru soud považoval za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Smlouva o úvěru se příčí dobrým mravům jako celek, soud jí tak shledal absolutně neplatnou dle § 588 věta první o.z. K takové neplatnosti soud musí přihlédnout z úřední povinnosti, aplikace dle § 577 o.z. je vyloučena. Původní věřitel zneužil absence zákonné úpravy limitující úrokové míry při poskytování zápůjček či úvěrů, a to i spotřebitelských. V části, která nepodléhá zákonné regulaci, původní věřitel (právní předchůdce žalobkyně) do smluvních ujednání zahrnul povinnost dlužníka platit absolutně velké navýšení 1 141,2 % p.a. V době uzavření smlouvy o úvěru, tj. v prosinci 2020 dle statistiky ČNB činila roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR 8,06 %. Bylo by tak možné akceptovat trojnásobek, to je 24,18 % p.a. Uzavře-li smlouvu o úvěru věřitel proto, aby od spotřebitele, tedy slabší strany, získal úroky a další plnění ve zjevně nemravné výši, je nemravná celá smlouva. Tento závěr podporuje potřeba prevence naplněná jedině neplatností celé smlouvy (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C [číslo]). Soud tak provedl vypořádání z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 a násl. o.z. a uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku [částka] (nesplacená jistina). Pokud jde o prodlení, soud dospěl k závěru, že v souladu s § 573 o.z. mohlo být oznámení o postoupení pohledávky žalovanému doručeno nejdříve po uplynutí