4 C 113/2022-13 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se na žalovaném žalobou ze dne [datum] domáhala zaplacení částky 4 972,61 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně odůvodnila žalobu tím, že uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno], na základě které si žalovaný zapůjčil od žalobkyně částku ve výši 2 500 Kč. Spotřebitelský úvěr byl žalovanému poskytnut bezhotovostně, převodem na bankovní účet žalovaného dne [datum]. Dle smlouvy o spotřebitelském úvěru byl úvěr poskytnut jako bezúčelový a smluvní strany si dohodly smluvní úrok ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny. Žalovaný se zavázal uhradit tento úvěr ve 3 splátkách, nejpozději do [datum] v celkové výši 4 748 Kč. První splátka ve výši 1 584,53 Kč byla splatná dne [datum] a skládala se z jistiny ve výši 814,53 Kč, poplatku za správu ve výši 700 Kč a smluvního úroku ve výši 0,1 % denně z dlužné části jistiny ve výši 70 Kč. Druhá splátka ve výši 1 584,53 Kč byla splatná dne [datum] a skládala se z jistiny ve výši 832,28 Kč, poplatku za správu ve výši 700 Kč a smluvního úroku ve výši 0,1 % denně z dlužné části jistiny ve výši 52,25 Kč. Třetí splátka ve výši 1 578,79 Kč byla splatná dne [datum] a skládala se z jistiny ve výši 853,19 Kč, poplatku za správu ve výši 700 Kč a smluvního úroku ve výši 0,1 % denně z dlužné části jistiny ve výši 25,60 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného první písemnou upomínkou ze dne [datum], aby uhradil svůj dluh, který k uvedenému datu činil částku 1 647,42 Kč a následně druhou písemnou upomínkou ze dne [datum], aby uhradil svůj dluh, který k uvedenému datu činil částku 2 386,33 Kč. Žalobkyně žalobou vznesla nárok na zaplacení dlužné částky ve výši 4 748 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 2 500 Kč, dlužných úroků ve výši 147,85 Kč a splátky poplatků ve výši 2 100 Kč. Z důvodu prodlení žalovaného žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení z částky za jednotlivé splátky a smluvní úrok ve výši 0,1 % denně dle splatnosti jednotlivých splátek do zaplacení. Účastníci si dále smlouvou o spotřebitelském úvěru ujednali smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně za každý den prodlení z částky z neuhrazené jistiny. Protože žalovaný neuhradil ničeho, vznesla žalobkyně také nárok na úhradu smluvní pokuty v částce 224,61 Kč. 2. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), vyzval žalobkyni a žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žádný z účastníků na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. 3. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: 4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno] uzavřené dne [datum] (dále též jen„ smlouva“) bylo zjištěno, že na základě smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezhotovostní, bezúčelový úvěr ve výši 2 500 Kč na dobu trvání 89 dní s RPSN ve výši 6 929,43 %, zápůjční úrokovou sazbou ve výši 0,10 % denně (jako neměnnou po celou dobu trvání úvěru) a poplatkem za poskytnutí a správu úvěru ve výši 700 Kč/měsíčn. Žalovaný se naproti tomu zavázal splatit úvěr ve třech splátkách podle přílohy [číslo] ke smlouvě – splátkového kalendáře, a to tak, že dne [datum] byla splatná částka 1 584,53 Kč sestávající ze splátky jistiny ve výši 814,53 Kč, splátky úroku ve výši 70 Kč a splátky poplatku ve výši 700 Kč, dne [datum] byla splatná částka 1 584,53 Kč sestávající ze splátky jistiny ve výši 832,28 Kč, splátky úroku ve výši 52,25 Kč a splátky poplatku ve výši 700 Kč a dne [datum] byla splatná částka 1 578,79 Kč sestávající ze splátky jistiny ve výši 853,19 Kč, splátky úroku ve výši 25,60 Kč a splátky poplatku ve výši 700 Kč. 5. Z dokumentu internetového bankovnictví Fio banky bylo zjištěno, že dne [datum] byla zaúčtována platba ve výši 2 500 Kč ve prospěch účtu žalovaného uvedeného ve smlouvě. 6. Z části VI. bodu 30 Všeobecných obchodních podmínek jako přílohy [číslo] smlouvy bylo zjištěno, že účastníky byla pro případ prodlení žalovaného ujednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. 7. Z dopisu ze dne [datum] ve spojení s podacím archem z téhož dne bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky k uvedenému datu ve výši 1 647,42 Kč. 8. Z dopisu ze dne [datum] ve spojení s podacím archem z téhož dne bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky k uvedenému datu ve výši 2 386,33 Kč. 9. Žalobkyně dále doložila, že prostřednictvím jejího právního zástupce byla žalovanému zaslána předžalobní upomínka dopisem ze dne [datum] předaným k poštovní přepravě dne [datum]. 10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“) každé ustanovení soukromého práva lze vykládat jenom ve shodě s Listinou základních práv a svobod a ústavním pořádkem vůbec, se zásadami, na nichž spočívá tento zákon, jakož i s trvalým zřetelem k hodnotám, které se tím chrání. Rozejde-li se výklad jednotlivého ustanovení pouze podle jeho slov s tímto příkazem, musí mu ustoupit. 11. Podle § 2 odst. 3 o.z. výklad a použití právního předpisu, nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. 12. Podle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 13. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 14. Podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením občanského zákoníku, ale především článku 36 Listiny. 15. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005, dále například sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 se uvádí:„ Při sjednání úroku, při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba, nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto - v závislosti na okolnostech konkrétního případu - nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“ 16. Z veřejně dostupné databáze na webových stránkách [obec] národní banky ([příjmení] B1 [číslo]) plyne, že úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR činila v únoru 2022 pro úvěry domácnostem na spotřebu s fixací sazby do 1 roku včetně (kategorie UK3) 9,90 %. 17. Soud byl v dané věci vázán podanou žalobou a rozhodoval na základě zjištěného skutkového stavu věci v souladu s § 153 o.s.ř. Vyšel z předložených listinných důkazů (§ 120 o.s.ř.), když na žalovaném bylo, aby případně v řízení tvrdil a prokázal, že jeho povinnost k zaplacení zanikla, zejména, že žalovanou částku zaplatil, což však v dané věci nebylo tvrzeno, ani prokázáno, ani to nevyšlo jinak najevo. 18. Po zhodnocení předložených listinných důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti. Mezi žalovaným žalobkyní byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. KL11601379 ve smyslu ust. § 2395 o.z. Uzavřenou smlouvu soud shledal absolutně neplatnou pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Smlouva se zjevně příčí dobrým mravům jako celek, soud ji tak shledal absolutně neplatnou dle ust. § 588 věta první o.z. K takové neplatnosti soud musí přihlédnout z úřední povinnosti, aplikace dle ust. § 577 o.z. je vyloučena. Žalobkyně zneužila absence zákonné úpravy limitující úrokové míry při poskytování zápůjček či úvěrů, a to i spotřebitelských. Dle shora citované judikatury Nejvyššího soudu, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, ve spojení s daty z databáze na webu ČNB, podle kterých činila úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR (srovnatelné kategorie s úvěrem, který je předmětem této žaloby) v únoru 2022 výši 9,90 % a bylo by tak možné akceptovat až trojnásobek této sazby, to je 29,7 % ročně. V projednávané věci však činí RPSN 6 929,43 % a struktura částky, o kterou je jistina poskytnutého úvěru navýšen