4 C 273/2022-12 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky 46 700 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že účastníci dne [datum] uzavřeli smlouvu o podnikatelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 26 000 Kč, který měl být v celé výši splacen dne [datum]. Žalobkyně v žalobě dále uvedla, že žalovaný se pro případ prodlení s úhradou jakékoliv splátky zavázal uhradit žalobkyni jednorázovou sankci ve výši 500 Kč, přičemž se ocitl v prodlení s úhradou pěti splátek a celková výše jednorázové sankce tak činí 2 500 Kč Smlouvou byl ujednán poplatek za poskytnutí úvěru za každý den čerpání, tj. od dne poskytnutí úvěru do jeho úplného splacení, přičemž žalobkyně tento požaduje jen za dobu od poskytnutí úvěru do splatnosti poslední splátky úvěru v celkové výši 18 200 Kč. Žalobkyně předmět žalobního návrhu specifikovala jako pohledávku skládající se z poplatku za poskytnutí úvěru za každý den čerpání úvěru ve výši 18 200 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 2 500 Kč a z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 26 000 Kč. Dále žalobkyně popsala způsob uzavření smlouvy, který proběhl prostřednictvím webové stránky, kde se žalovaný nejprve zaregistroval, posléze poslal žalobkyni žádost o poskytnutí konkrétního úvěru, následovalo zaslání návrhu konkrétní úvěrové smlouvy v rámci webového rozhraní a tento žalovaný akceptoval po zadání uživatelského jména a kódu poslaného SMS zprávou na jeho telefonní číslo. Žalobkyně vyplatila žalovanému úvěr dne [datum] převodem na jeho bankovní účet č. [bankovní účet]. Žalovaný však nevrátil úvěr v datech splatnosti. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku dne [datum]. Protože žalovaný na svůj dluh neplnil ničeho, činí celková výše nároků žalobkyně 46 700 Kč nejpozději splatných dne [datum]. 2. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání již v žalobě a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. 3. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, z nichž dovodil níže uvedené právní závěry: 4. Ze smlouvy o podnikatelském úvěru [číslo] bylo zjištěno, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva podle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“), kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 26 000 Kč formou bezhotovostního převodu na účet č. [bankovní účet] na dobu 70 dní od dne čerpání úvěru s poplatkem za poskytnutí úvěru 1 % za každý den čerpání úvěru a s datem konečné splatnosti úvěru [datum] (dále jen„ smlouva“). Žalovaný se naproti tomu zavázal vrátit poskytnutý úvěr a zaplatit jeho příslušenství a veškeré poplatky spojené s jeho poskytnutím, jakož i případné další pohledávky žalobkyně plynoucí ze smlouvy. Žalovaný se čl. V. odst. 5.2. smlouvy zavázal vrátit poskytnutý úvěr a zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru v pěti stejných splátkách opakujících se každých 14 dní, vždy ve výši 8 840 Kč (z každé splátky tak na jistinu připadalo 5 200 Kč a na poplatek za poskytnutí úvěru 3 640 Kč) s termínem 1. splátky dne [datum] a poslední splátky dne [datum]. Čl. V. odst. 5.3. smlouvy bylo ujednáno, že v případě prodlení klienta se splacením úvěru trvajícího do 90 dnů bude účtován poplatek ve výši 1 % z nesplaceného zůstatku jistiny úvěru denně a v případě více než 90 dnů bude počínaje 91. dnem prodlení účtován poplatek ve výši 0,02 % z nesplaceného zůstatku jistiny úvěru denně. Čl. VIII. odst. 8.1. smlouvy bylo ujednáno, že v případě prodlení klienta s úhradou jakékoli jednotlivé splátky je klient povinen hradit smluvní pokutu ve výši 500 Kč. Dle čl. VIII. odst. 8.2. bylo ujednáno, že v případě prodlení klienta s úhradou úvěru nebo jakékoli jeho dílčí části po dni konečné splatnosti úvěru je klient povinen hradit jednak úroky z prodlení ve výši 0,5 % z nesplaceného zůstatku jistiny úvěru denně, trvá-li prodlení do 90 dní od konečné splatnosti, resp. ve výši 0,02 % z nesplaceného zůstatku jistiny úvěru denně, trvá-li prodlení více než 90 dní od dne konečné splatnosti úvěru, a jednak smluvní pokutu ve výši 0,1 % z nesplaceného zůstatku jistiny úvěru denně. 5. Z potvrzení o provedené platbě z účtu spol. [právnická osoba] vedeného u platební brány ThePay vystaveného dne [datum] bylo zjištěno, že toho dne v čase 6:47 byla na účet č. [bankovní účet] odeslána platba ve výši 26 000 Kč. 6. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky ve výši 42 705,61 Kč do tří dnů a dále k úhradě nákladů právního zastoupení. Z podacího lístku bylo zjištěno, že výzva byla žalovanému odeslána dne [datum]. 7. Soud shora uvedené a předložené důkazy hodnotil podle § 132 o.s.ř., tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo, jakož i vyjádření účastníků. Soud byl v dané věci vázán podanou žalobou a rozhodoval na základě zjištěného skutkového stavu věci v souladu s § 153 o.s.ř. 8. Podle ust. § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle ust. § 580 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 10. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 11. Podle ust. § 433 odst. 1 o.z. kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Podle odst. 2 shora citovaného ustanovení se má za to, že slabší stranou je vždy osoba, která vůči podnikateli v hospodářském styku vystupuje mimo souvislost s vlastním podnikáním. 12. Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 16. 3. 2021, sp.zn. 23 ICdo 56/2019, dovodil mimo jiné následující závěry: 13. Jsou-li právním jednáním porušeny principy dobrých mravů, uplatní se tento korektiv i ve vztazích mezi podnikateli. Porušení korektivu dobrých mravů má za následek absolutní neplatnost právního jednání. Případný závěr soudu o absolutní neplatnosti ujednání stran pro rozpor s korektivem dobrých mravů je však zásahem výjimečným a vždy odůvodněným mimořádnými okolnostmi daného případu. Korektiv dobrých mravů přitom nevylučuje posouzení, zdali na právní poměry stran nedopadají jiná ustanovení občanského zákoníku poskytující právní ochranu jedné ze stran před zneužívajícím jednáním druhé strany (například právní úprava ochrany slabší strany). 14. Uzavřel-li podnikatel fyzická osoba smlouvu s jiným podnikatelem v rámci své podnikatelské činnosti, nelze vyloučit, že mu bude přináležet zákonná ochrana jako tzv. slabší straně za podmínek § 433 o. z. Práva dovolávat se ochrany prostřednictvím právní úpravy poskytující ochranu před zneužívajícím jednáním jiného podnikatele podle § 433 o. z. nezbavuje podnikatele, je-li v závazku slabší stranou, ani ustanovení § 1797 o. z. 15. Je-li jeden z podnikatelů slabší stranou, dopadá působnost právní úpravy o adhezní kontraktaci i na vztahy mezi podnikateli (nevyloučí-li si ji strany za splnění zákonných předpokladů podle § 1801 o. z.). Pouhá nepřiměřenost úplaty, tedy i úroku, však předmětem přezkumu právní úpravou adhezních smluv (prostřednictvím § 1800 odst. 2 o. z.) být nemůže. 16. Samotná výše úroků nebude ve vztazích mezi podnikateli zpravidla bez dalších okolností představovat naplnění zákonných předpokladů rozporu s dobrými mravy podle § 588 o. z. 17. Je-li jeden z podnikatelů slabší stranou, nepůjde v otázce samotné výše úroku bez naplnění dalších zákonných předpokladů § 433 o. z. o důvodnou aplikaci tohoto ustanovení. 18. Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 19. 10. 2021, sp.zn. 23 Cdo 765/2020, uvedl mimo jiné následující: 19. „ …sama skutečnost, že úrok z prodlení byl mezi podnikateli sjednán ve výši 0,5 % denně z dlužné částky za každý den prodlení (či v jakékoliv jiné výši), nezpůsobuje neplatnost takového ujednání pro rozpor s dobrými mravy. Teprve v případě, kdy smluvená sazba s přihlédnutím k individuálním poměrům dané věci již nesměřuje k plnění (legitimních) funkcí úroku z prodlení, tj. funkce sankčně-mot