5 C 8/2022-29 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobou z [datum] se žalobce proti žalované domáhal zaplacení celkové částky 18 448 Kč ve složení: nevrácené prostředky úvěrové 16 000 Kč, smluvní pokuta 2 448 Kč, náklady na upomínání 150 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že na něj původní věřitel společnost [právnická osoba], [IČO], na základě rámcové smlouvy o postoupení ze dne [datum] a zvláštní smlouvy o postoupení obsahující seznam postoupených pohledávek z téhož dne postoupil pohledávku za žalovanou z titulu úvěrové smlouvy [číslo] uzavřené dne [datum] ve znění smlouvy o úvěru ze dne [datum]. Na základě smlouvy o úvěru byla žalované bezúročně poskytnuta částka 16 000 Kč, kterou měla vrátit do [datum]. Žalovaná však neuhradila žádnou částku. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, přestože výzva jí byla doručena řádně do vlastních rukou. K projednání věci před soudem se bez omluvy nedostavila. Soud věc projednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalované, žalobce a zástupce žalobce, kteří svou účast řádně a včas omluvili. Na základě provedených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, z nichž dovodil níže uvedené právní závěry. 3. Žalobce prokázal, že je aktivně legitimován k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] ve spojení s oznámením původního věřitele o postoupení pohledávky ze dne [datum] bylo zjištěno, že [právnická osoba] Finance pohledávku vymáhanou touto žalobou postoupila ve smyslu ustanovení § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), žalobci. 4. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum], resp. ze dne [datum], soud zjistil, že právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovanou ve smyslu ustanovení § 2395 o.z. a násl. smlouvu o úvěru, na základě které se zavázal žalované poskytnout finanční prostředky ve výši 16 000 Kč, žalovaná se naproti tomu zavázala poskytnutou částku vrátit nejpozději do [datum] s tím, že procentní sazba úroku i RPSN byly 0,00 %. Doklady o bezhotovostní platbě ze dne [datum], [datum] a [datum] ve spojení se zprávou [právnická osoba] ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalovaná obdržela finanční prostředky ve sjednané výši, tj. postupně částky 10 000 Kč, 5 000 Kč a 1 000 Kč, a to vše v měsíci únoru 2021. V citované smlouvě si strany dohodly pro případ porušení povinnosti dlužníka zaplatit jakoukoli splátku řádně a včas smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně ze splatné jistiny. Žalovaná z poskytnutého úvěru nesplatila žádnou částku (viz přehled dlužných částek), a to ani přes opakované upomínání ze strany žalobce (viz upomínka ze dne [datum], [datum] a [datum] včetně poštovního podacího archu a předžalobní upomínka ze dne [datum] ve spojení s poštovním podacím archem z [datum]). Žalobce proto požaduje po žalované kromě jistiny 16 000 Kč úhradu částky 2 448 Kč představující smluvní pokutu a poplatků za tři upomínky ve výši 150 Kč (3x 50 Kč), jak bylo výslovně sjednáno v úvěrové smlouvě [číslo] s odkazem na sazebník poplatků. 5. Uplatněný nárok je po právní stránce nárokem vyplývajícím ze smlouvy o úvěru podle ustanovení § 2395 a násl. o.z. V řízení bylo prokázáno, že žalobce na základě úvěrové smlouvy poskytl žalované úvěr, který však žalovaná dosud ani zčásti neuhradila. V řízení pak žalovaná zůstala zcela nečinná, když nereagovala na výzvu soudu, aby se vyjádřila k žalobě, k jednání soudu se bez omluvy nedostavila. Soud tak neměl důvod pochybovat o žalobních tvrzeních a prokázaných skutečnostech na základě listinných důkazů předložených žalobcem. Proto soud žalované uložil zaplatit žalobci jistinu 16 000 Kč a poplatky ve výši 150 Kč (50 Kč za každou ze tří upomínek k zaplacení), dále bylo žalované uloženo zaplatit žalobci úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o.z. v zákonné výši (podle § 1, 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) z dlužné jistiny ode dne následujícího po účinnosti postoupení pohledávky, tj. od [datum], až do zaplacení. Uplatněný nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 16 000 Kč se opírá o ustanovení § 2048 a násl. o.z., přičemž soud žalobci přiznal nárok na smluvní pokutu v požadované výši 2 448 Kč, vycházel přitom z ujednání stran, kterým si smluvní pokutu v uvedené výši výslovně sjednali; žalovaná proti její výši nijak nebrojila a soud zároveň neshledal, že by smluvní pokuta byla v rozporu s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 2 odst. 3 o.z. Smluvní pokuta 0,25 % denně (tj. 36,5 % ročně) je totiž v souladu s ustálenou judikaturou (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 447/2005 ze dne 22. 6. 2006 a usnesení sp. zn. 33 Odo 810/2006 ze dne 27. 7. 2006) považována za přiměřenou, když obecně je tolerována sazba až do výše 0,5 % denně. Zároveň je nutné ve smyslu nálezů Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4084/12 ze dne [datum] a sp. zn. I. ÚS 199/11 ze dne [datum] posuzovat smlouvu z hlediska její platnosti jako celek, přičemž v daném případě zohlednit také skutečnost, že nebyl sjednán smluvní úrok. Lze tedy shrnout, že smluvní pokuta 0,1 % denně je s přihlédnutím ke všem okolnostem přiměřená i za současného sjednání poplatku za každou zaslanou upomínku 50 Kč. S ohledem na výše uvedené proto soud žalobě v rozsahu, pokud jde o neuhrazené poskytnuté prostředky, smluvní pokutu a poplatky za odeslané upomínky, vyhověl. Třídenní lhůta k plnění ve výroku I. byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., neboť soud neshledal důvody pro její prodloužení ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách. 6. Výrokem II. byla žaloba částečně zamítnuta, a to pokud se jedná o uplatněný nárok žalobce na náklady mimosoudního vymáhání pohledávky ve výši 217 Kč za osobní návštěvu terénního pracovníka, k níž mělo dojít dle výpisu z úkonů vymáhání dne [datum] s tím, že na možnost uplatnit tyto náklady byla žalovaná upozorněna v oznámení o postoupení s výzvou k zaplacení ze dne [datum]. Žalobce v rámci svého vyjádření k výzvě soudu ze dne [datum] uvedl, že se jedná o účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání pohledávky, které představují souhrn nákladů, které žalobce vynaložil ve snaze o mimosoudní vyřešení věci. Tyto náklady dle žalobce odpovídají aktuálním cenám služeb potřebných pro odeslání písemností, ceny hovorů, mzdových a cestovních nákladů, přičemž výsledné nacenění nákladů shledává žalobce jako přiměřené a má za to, že v tomto ohledu lze použít analogicky v souladu s ustanovením § 10 občanského zákoníku použít nařízení č. 351/2013 Sb., které stanovuje paušální náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč. Soud však tuto argumentaci žalobce nesdílí. Dle názoru soudu takto požadované náklady mimosoudního vymáhání pohledávky nemají oporu ve smlouvě, když žalobce, resp. právní předchůdce žalobce, na možnost požadovat tyto náklady žalovanou pouze upozornil ve výzvě k úhradě. Dále soud neshledal náklady ve výši 217 Kč jako účelně vynaložené s ohledem na ostatní upomínky učiněné po splatnosti úvěru, jestliže mimosoudní vymáhání mělo v tomto případě proběhnout formou osobní návštěvy dlužníka. S ohledem na shora uvedené proto soud nárok žalobce na zaplacení částky 217 Kč jako nedůvodný zamítl. 7. Soud opomenul rozhodnout o celém předmětu řízení a to konkrétně i o kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení ve výši 553,32 Kč s tím, že toto bude napravené vyhlášením doplňujícího rozsudku podle § 166 o.s.ř.. 8. Soud dále výrokem III. tohoto rozsudku uložil žalobkyni povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s položkou 2 odst. 2. sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a to vzhledem ke skutečnosti, že v dané věci nebyl vydán platební rozkaz a bylo pokračováno v řízení, proto byl žalobkyni doměřen soudní poplatek z částky 800 Kč na 1 000 Kč dle položky 1 sazebníku, zbývá tak uhradit 200 Kč. 9. O nákladech řízení soud rozhodoval dle ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř., když žalobce byl ve věci neúspěšný jen v poměrně nepatrné části, soud mu proto výrokem IV. tohoto rozsudku přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Žalobce tak má právo na náhradu nákladů řízení, které sestávají ze soudního poplatku 1 000 Kč, odměny advokáta podle § 14b odst. 1 bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby po 300 Kč a paušální náhrady podle § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky za tři úkony právní služby po 100 Kč. Jelikož zástupce žalobce prokázal, že je plátcem DPH, přísluší mu rovněž náhrada této daně ve výši 21 % DPH z odměny a hotových výdajů ve výši 1 200 Kč podle § 137 odst. 3 o.s.ř., tj. 252 Kč. Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 452 Kč.