8 C 171/2022-14 — Okresní soud Plzeň-sever

Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení částky 15 495 Kč s příslušenstvím, náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 245 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná se prostřednictvím internetové domény žalobkyně registrovala do systému žalobkyně za účelem využívání jejích služeb. Současně s touto registrací se žalovaná seznámila s obchodními podmínkami žalobkyně. Žalovaná požádala žalobkyni v elektronické formě o poskytnutí zápůjčky. Následně došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o zápůjčce, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované na účet č. [bankovní účet] téhož dne částku 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala žalobkyni poskytnutou zápůjčku vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 250 Kč a do [datum], ani přes výzvy ze strany žalobkyně však dosud neuhradila žádnou částku. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, a protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), vyzval oba účastníky, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaná se k výzvě soudu nevyjádřila, žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání vyslovila souhlas, soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] a výpisu [právnická osoba] z [datum] soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná zavřely ve smyslu ustanovení § 2390 a násl. OZ smlouvu o zápůjčce, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku 10 000Kč. Žalovaná se zavázala, že zápůjčku uhradí žalobkyni nejpozději do [datum]. Bolo ujednáno, že pokud by žalovaná uhradila zápůjčku do [datum], nebyl by jí účtován poplatek ze za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 250 Kč. Ze Smlouvy dále vyplývá, že výše úrokové sazby byla stanovena na 0 % a RPSN 2 969 %. Žalovaná peněžní prostředky čerpala, avšak žalobkyni neuhradila ničeho, a to ani přes předžalobní upomínku odeslanou žalobkyní dne [datum] na známou adresu žalované. Žalobkyně dále požadovala po žalované zaplacení částky 2 500 Kč, a to jako náklady spojené s uplatněním pohledávky za písemné výzvy ze [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] (po 500 Kč) a zaplacení smluvní pokuty ve výši 2 245 Kč (v původní výši 4 610 Kč na kterou žalobce započetl částečné plnění žalované v celkové výši 2 365 Kč). Podle § 2 odst. 3 o.z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy, nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Dle nálezu Ústavního soudu IV. ÚS 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanoveními občanského zákoníku, ale především s článkem 36 Listiny. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 243/2015, dále sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 vyplývá, že„ Při sjednání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejbližším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytnutých peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“ Uzavřenou smlouvu o zápůjčce soud považoval za absolutně neplatnou, když v době uzavření smlouvy o úvěru, tj. v červenci 2020, dle statistiky ČNB činila průměrná úroková sazba u úvěru poskytovaných peněžními ústavy pro potřeby domácnosti na spotřebu do 1 roku 10,84 % a v případě úroku z kreditních karet 23,97 %. Bylo by tak možné akceptovat trojnásobek, to je 32,52 %. Smluvně sjednaná odměna pak je podle citované judikatury v rozporu s dobrými mravy. V posuzované věci činí výše souhrnného poplatku 3 250 Kč, tedy 108,33 Kč za jeden den trvání zápůjčky, což je při 365 dnech v roce 39 542 Kč za rok a ve vztahu k jistině jde téměř o čtyřnásobek. Jedná se tedy o odměnu, která je nad povolený limit a ujednání o souhrnném poplatku jako celek je třeba hodnotit jako absolutně neplatné podle § 580 OZ. Soud tak uzavřenou smlouvu považoval za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Žalovaná si půjčila 10 000 Kč a vrátila 2 365 Kč. Soud tak z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 o.z. uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou částku 7 635 Kč se zákonným úrokem z prodlení 8,25% od [datum] do zaplacení. Ve zbytku byla žaloba výrokem II. zamítnuta, neboť pokud soud shledal absolutně neplatnou samotnou smlouvu o úvěru a neplatným musel shledat rovněž i ujednání o povinnosti hradit smluvní pokutu (2 245 Kč), poplatky (3 250 Kč), náklady spojené s upomínáním (2 500 Kč za odeslání 5 upomínek po 500 Kč) a k nim požadované příslušenství. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 210,76 Kč, přičemž tato částka představuje 9,58 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 54,79 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 45,21 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 16 790 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t.. Povinnost úhrady nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně byla stanovena dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.