5 C 108/2023-13 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobou doručenou soudu dne 1. 6. 2023 se žalobkyně domáhala částky 11 789,59 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 11 789,59 Kč od 30. 9. 2022 do zaplacení ve výši 10 %, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 642,16 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 6 360,10 Kč a částky 2 245,21 Kč. Žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřela dne 25. 6. 2019 s žalovaným smlouvu o úvěru č. [anonymizováno] na částku 50 000 Kč, žalovaný se zavázal úvěr s příslušenstvím uhradit ve 12 pravidelných měsíčních splátkách. Z právní předchůdkyně žalobkyně byla pohledávka za žalovaným následně postoupena na žalobkyni, a to na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 6. 2022 a dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 9. 2022. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 20 925,02 Kč a skládala se z nesplacené jistiny ve výši 11 789,59 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 5 281,79 Kč, smluvních úroků za poskytnutí úvěru ve výši 842,31 Kč, smluvní pokuty ve výši 2 245,21 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 530,12 Kč, nákladů na vymožení pohledávky ve výši 236 Kč. 2. Oba účastníci k výzvě soudu podle § 115a o.s.ř. vyjádřili souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. 3. Na základě listinných důkazů založených ve spise a s přihlédnutím k žalobním tvrzením dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, z nichž dovodil níže uvedené právní závěry. 4. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 6. 2022 a z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 9. 2022, bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila žalobkyni předmětnou pohledávku za žalovaným, a to v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn dopisem ze dne 6. 10. 2022. 5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno] ze dne 25. 6. 2019 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. o.z. smlouvu o úvěru, na základě které se právní zástupkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout částku 50 000 Kč, žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit s navýšením 12 % ročně a poplatkem za úvěr 31 690,73 Kč ve lhůtě do 12 měsíců. RPSN smlouvy o úvěru činí 219,99 % ročně. V citované smlouvě si strany dohodly pro případ porušení povinnosti dlužníka (žalovaného) zaplatit jakoukoli splátku řádně a včas smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně ze splatné jistiny. Žalovaný dle tvrzení žalobkyně uhradil před podáním žaloby (ještě před postoupením pohledávky právním předchůdcem na žalobkyně) celkem 68 527,98 Kč, kdy tato částka byla alokována na jistinu ve výši 38 210,41 Kč, na poplatek za poskytnutý úvěr ve výši 26 408,94 Kč, na smluvní úrok ve výši 2 240,88 Kč, a na smluvní pokutu 926,75 Kč a na náklady vymožení pohledávky 741 Kč. 6. Uplatněný nárok ve výši je po právní stránce nárokem vyplývajícím ze smlouvy o úvěru podle ustanovení § 2395 a násl. o.z. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně na základě úvěrové smlouvy poskytla žalovanému úvěr, který však žalovaný zcela neuhradil. V řízení pak žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal, na výzvu soudu nereagoval. Soud tak neměl důvod pochybovat o žalobních tvrzeních a prokázaných skutečnostech na základě listinných důkazů předložených žalobkyní a žalovanému uložil zaplatit žalobkyni jistinu 11 789,59 Kč, kdy z poskytnutých 50 000 Kč žalovaný uhradil na jistině 38 210,41 Kč, dále byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 2 245,21 Kč a náklady, které žalobkyně vynaložila v souvislosti s vymáháním pohledávky před podáním žaloby, za dopis dle ceníku právní předchůdkyně žalobkyně ve výši 13 Kč. Dále bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o.z. ve výši podle § 1, 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné jistiny 11 789,59 Kč, kdy žalobkyně požadovala zákonný úrok v nižší výši, než jmenované nařízení stanoví, a soud jejímu návrhu vyhověl. 7. Uplatněný nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 17 071,38 Kč se opírá o ustanovení § 2048 a násl. o.z., přičemž soud žalobkyni přiznal nárok na smluvní pokutu v požadované výši 2 245,21 Kč, tj. za období od 13. 6. 2020 do 22. 10 2020, vycházel přitom z ujednání stran, kterým si smluvní pokutu v uvedené výši výslovně sjednali; žalovaný proti její výši nijak nebrojil a soud zároveň neshledal, že by smluvní pokuta byla v rozporu s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 2 odst. 3 o.z., když sazba 0,1 % denně (v daném případě navíc ještě ponížená v souladu s ustanovením § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru) je v souladu s ustálenou judikaturou (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 447/2005 ze dne 22. 6. 2006 a usnesení sp. zn. 33 Odo 810/2006 ze dne 27. 7. 2006) považována za přiměřenou, když obecně je tolerována sazba až do výše 0,5 % denně v podnikatelských vztazích. Zároveň je nutné ve smyslu nálezů Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4084/12 ze dne 11. 12. 2014 a sp. zn. I. ÚS 199/11 ze dne 26. 1. 2012 posuzovat smlouvu z hlediska její platnosti jako celek, přičemž v daném případě zohlednit také skutečnost, že nebyl sjednán smluvní úrok. Lze tedy shrnout, že smluvní pokuta je s přihlédnutím ke všem okolnostem přiměřená. 8. Výrokem II. byla žaloba částečně zamítnuta, a to pokud se jedná o uplatněný nárok žalobkyně na náklady mimosoudního vymáhání pohledávky ve výši 236 Kč. Dle názoru soudu takto požadované náklady mimosoudního vymáhání pohledávky nemají oporu ve smlouvě. S ohledem na shora uvedené proto soud nárok žalobkyně na zaplacení částky 223 Kč jako nedůvodný zamítl a přiznal žalobkyni pouze částku ve výši 13 Kč za dopis dle ceníku právní předchůdkyně žalobkyně. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 180,39 Kč, přičemž tato částka představuje 96,82 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 98,41 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 1,59 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 034,80 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 10. Podle § 160 odst. 1 o.s.ř. soud uložil žalovanému částku i náhradu nákladů řízení zaplatit žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku a podle § 149 odst. 1 o.s.ř. náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.