5 C 22/2023-52 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobce se domáhal po žalovaném zvýšení výživného od 1. 2. 2023 z 6 000 na 7 000 Kč. Návrh odůvodňoval tím, že je synem žalovaného. Výživné bylo naposledy upraveno rozsudkem pro uznání ze 14. 10. 2022, č. j. 10 C 104/2022-22 a to navýšením z 5 000 Kč. To vše za situace, kdy žalovaný má dvě vyživovací povinnosti a to vůči žalobci ve výši 6 000 Kč a dceři [jméno] ve výši 5000 Kč, když oba bydlí se svojí matkou [jméno] [příjmení]. Podle žalobce došlo ke změně jeho poměrů spočívajících v navýšení nákladů na bydlení, ale i ošacení, stravování a koníčky s tím, že studuje obchodní akademii, je bez příjmu a náklady na domácnost hradí matka, která má příjem z živnostenského podnikání. Žalobce dokládal, že se zvedly náklady na bydlení, zejména pokud jde o energie, k čemuž dokládal potvrzení o ročních nákladech za rok 2022. 2. Žalovaný s žalobou na zvýšení výživného nesouhlasil a poukazoval na to, že v červnu 2023 dosáhne důchodového věku a odchází do starobního důchodu, o jehož vyměření si požádal jak v České republice, tak v Rakousku. Zejména však uvedl, že ačkoliv uznává, že na straně žalobce došlo k navýšení výdajů, pak takto situace se týká i jeho, neboť i jemu vzrostly náklady o 9- 10 %, zejména tím, že hradí nájemné 616 EUR, pojištění 209 EUR, elektřinu 97 EUR, výživné 480 EUR, celkem 1 402 EUR. Na další nezbytné výdaje mu zbývá 500- 600 EUR. Žalovaný navrhl, aby soud odložil rozhodnutí o navýšení výživného na konec roku 2023 s tím, že doloží, že pobírá důchod a do té doby by hradil stávající výživné. O návrhu na přerušení řízení bylo rozhodnuto usnesením ze 17. 7. 2023 (čl. 42) tak, že mu nebylo vyhověno. 3. Na základě projednání věci před soudem a provedeného dokazování, dospěl soud v následu-jícím skutkovým zjištěním, z nichž dovodil níže uvedené právní závěry. 4. Z rozsudku zdejšího soudu č.j. 10 C 104/2022-22 ze 14. 10. 2022 vyplývá, že výživné žalobce ve vztahu k žalovanému bylo naposledy upraveno rozsudkem pro uznání, a to navýšením z částky 5 000 Kč za situace, kdy měl žalovaný dvě vyživovací povinnosti (k žalobci ve výši 6 000 Kč a dceři [jméno], narozené 2007, ve výši 5 000 Kč). Obě děti bydleli ve společné domácnosti s matkou [jméno] [příjmení]. Z rozsudku také vyplývají výchozí poměry žalovaného, za nichž bylo o zvýšení výživného rozhodováno, a to že hradí 560 EUR za nájem, kdy bydlí sám, dále hradí pojištění domácnosti a automobilu 195 EUR a elektřinu, telefon a internet 89 EUR s tím, že mu po uhrazení výživného zbude 600- 650 EUR na pokrytí ostatních životních nákladů. 5. Žalobce jako důvod zvýšeného výživného uvedl nárůst nákladů na bydlení, ale i ošacení, stravování a koníčky s tím, že bydlí se sestrou a matkou, studuje obchodní akademii, je bez příjmů a veškeré náklady domácnosti hradí matka. Ve vztahu k níž doložil, že pobírá příspěvek na bydlení cca 9 000 Kč (viz. zpráva ÚP za období od února do května 2023) a z hlediska příjmů žalobce doložil, že matka pracuje na živnostenský list v oboru pohostinství s tím, že za rok 2022 činil zdanitelný základ 52 438 Kč (tj. příjem ve výši 4 369 Kč) a v rámci podnikání má ostatní majetek ve výši 585 000 Kč a proti tomu dluhy ve výši 958 653 Kč. 6. Žalobce ke zvýšeným nákladům na bydlení, zejména energie, doložil vyúčtování o ročním nákladu za vodné v roce 2022 ve výši 11 782 Kč (tj. 982 Kč měsíčně), dále náklady za plyn v roce 2022 - 25 490 Kč (tj. 2 262 Kč měsíčně) a náklady na elektřinu 51 589 Kč (tj. 4 299 Kč měsíčně), což představuje náklad na energie v roce 2022 – 7 543 Kč. Žalobce dále doložil potvrzení od pronajímatele nemovitosti, že pro rok 2023 se od ledna zvedly na zálohy za energie z původních 6 400 Kč na 10 300 Kč, tedy o 3 900 Kč a to podle skutečné spotřeby, došlo tedy o navýšení nejméně o částku 1 300 Kč. 7. Žalovaný doložil výpisy ze svého běžného účtu u Raiffeisenbank v místě bydliště a místě, kde pracuje s tím, že jeho příjem osciluje mezi 1 990 EUR (údaj za měsíce listopad 2022 až duben 2023). Dále doložil, že hradí mandatorní výdaje včetně výživného na dceru [jméno] a žalobce ve výši 1 303 EUR. Po odečtení této částky od příjmů 1 990 EUR je zřejmé, že otci zbývá 687 EUR, tj. cca 16 831,50 Kč (při kurzu 24, 50 Kč za 1 EUR) na zajištění zbývajících životních nákladů (jídla, oblečení, hygienu a ostatních běžných výdajů). V tomto směru má soud za to, že za obvyklý výdaj na tyto potřeby lze považovat částku 12 000 Kč s tím, že po odečtení této částky od 16 831,50 Kč zbývá cca 3 800 Kč (tedy 155 EUR). 8. Předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost (§ 910 odst. 1 z.č.89/2012 Sb. dále jen OZ), výživné lze přiznat, jestliže oprávněný se není schopen sám živit (§ 911 OZ). Pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného, jeho majetkové poměry a majetkové poměry, schopnosti a možnosti povinného, zohledňuje se, zda se bez důležitého důvodu povinný nevzdal výhodného zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového pros-pěchu, či zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika (§ 913 OZ). Životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů a toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb (§ 915 OZ). Povinnost hradit výživné se stanovuje v pravidelných měsíčních dávkách splatných vždy měsíc dopředu (§ 921 OZ). Výživné lze přiznat jen ode dne zahájení řízení. 9. S ohledem na to, že žalobce doložil, že se mu navýšily náklady na bydlení nejméně o 3 900 Kč měsíčně s tím, že na něj připadá s ohledem na počet spolubydlících osob třetina této částky a s přihlédnutím k tomu, že v mezidobí od poslední úpravy došlo k zvýšení nákladů spojených s uspokojováním ostatních běžných potřeb v důsledku inflace je zřejmé, že došlo ke změně poměrů na straně oprávněného (žalobce), kdy se mu navýšily náklady. Matka žalobce přitom není schopná životní náklady žalobce i jeho sestry (zejména na bydlení) pokrýt ze svého příjmu a nepřichází tedy v úvahu, aby navýšení nákladů saturovala pouze ona, zejména za situace, kdy hledisko životní úrovně s ohledem na omezené příjmy matky nelze aplikovat. 10. Na straně žalovaného došlo rovněž k navýšení nákladů na běžné živobytí, zejména v oblasti bydlení a ostatních nákladů, nicméně rozdíl mezi mandatorními výdaji 1 303 EUR a příjmem 1 990 EUR je 687 EUR, z čehož je třeba odečíst částku 12 000 Kč na ostatní běžné výdaje žalovaného (jídlo, hygienu, oblečení). Žalovanému tak zbývá 155 EUR (3.800 Kč). 11. V této souvislosti dospěl k závěru, že je v možnostech žalovaného hradit vyšší výživné a to v rozsahu o 650 Kč (v přepočtu 26,5 EUR měsíčně). V této souvislosti žalobci vznikl dluh na výživném za období od ledna 2023 do srpna 2023 ve výši 4 550 Kč a soud rozhodl, kromě povinnosti žalovaného hradit od 1. 2. 2022 zvýšené výživné 6 650 Kč rovněž o povinnosti žalovaného uhradit dlužné výživné v pravidelných měsíčních splátkách společně s běžným výživným po 100 Kč. Současně bylo rozhodnuto o tom, že se tímto rozhodnutím o výživném mění původní rozsudek zdejšího soudu čj. 10 C 104/2022-22 ze dne 14. 10. 2022. 12. O nákladech řízení bylo mezi účastníky rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o.s.ř. s přihlédnutím k tomu, že žádný z účastníků náhradu nákladů řízení nepožadoval.