5 C 89/2023-42 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení částky 48 325,12 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky 41 005 Kč od 4. 5. 2023 do zaplacení. Žalobu odůvodňovala tím, že s žalovanou uzavřela dne 1. 7. 2022 smlouvu o zápůjčce [číslo]. Žalobkyně se na základě smlouvy zavázala žalované poskytnout částku 30 000 Kč, což také dne 1. 7. 2022 učinila. Žalovaná se proti tomu zavázala vrátit poskytnutou částku s navýšením o obchodní úrok 38 562 Kč, administrativní poplatek 27 000 Kč, celkem tedy 95 562 Kč, a to v 59 měsíčních splátkách po 1 593 Kč s tím, že 60 splátka byla ve výši 1 575 Kč. Žalovaná však neuhradila ničeho. Z toho důvodu žalobkyně celou zápůjčku ke dni 21. 2. 2023 zesplatnila. Žalobkyně tak požaduje po žalované vrácení poskytnuté jistiny ve výši 30 000 Kč, smluvní pokutu 5 695,35 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 624,77 Kč a poplatek za náklady spojené s upomínáním ve výši 1 150 Kč. 2. Žalobkyně se z jednání omluvila podáním ze dne 4. 7. 2023, žalovaná se k jednání se nedostavila, ačkoliv jí předvolání bylo doručeno dne 21. 6. 2023 a proto bylo rozhodnuto podle § 101 odst. 3 o. s. ř. o tom, že věc bude projednána v její nepřítomnosti. Na základě projednání věci před soudem a provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, z nichž dovodil níže uvedené právní závěry. 3. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] vyplývá, že účastníci uzavřeli elektronickým prostředky na dálku dne 1. 7. 2022 tuto smlouvu, když žalovaná jí podepsala přes SMS kód [číslo], smlouva odkazovala na obchodní podmínky žalobce ze dne 1. 7. 2023, přičemž obsahem smlouvy byl závazek žalobkyně poskytnout žalované bezhotovostně 30 000 Kč, což splnila, jak vyplývá z výpisu z účtu žalobkyně ze dne 1. 7. 2022 převodem na účet žalované č. [bankovní účet]. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté prostředky v 60 ti měsíčních splátkách od 16. 8. 2022 do 16. 7. 2027 a to dle splátkového kalendáře, který byl obsažen ve smlouvě o zápůjčce po 1 593 Kč, poslední splátka byla 1 575 Kč s navýšením o částku 65 562 Kč složenou ze smluvního úroku 38 562 Kč ve výši 39 %, administrativního poplatku 27 000 Kč dle RPSN 80,2 % Součástí smlouvy bylo i ujednání pro případ prodlení žalované s hrazením, jenž zaplatí smluvní pokutu 0,1 % denně z celkové dlužné částky, dále smluvním pokutu 0,5 % denně z dlužné splátky a 50 Kč za každé jednotlivé porušení dle článku 9 smlouvy ve spojení se sazebníkem. Dále v článku 15 smlouvy bylo ujednání o povinnosti žalované zaplatit zákonný úrok z prodlení a dále bylo v článku 10 smlouvy ve spojení se sazebníkem článek 1, 2 ujednáno, že žalovaná má za povinnost uhradit účelně vynaložené náklady a to paušální částku 350 Kč za první měsíc prodlení, 750 Kč za druhý měsíc prodlení, 450 Kč za předání inkasní agentuře, 1 000 Kč za místní šetření, 1 000 Kč za předsoudní prověření majetku a 450 Kč za předání věci advokátní kanceláři. Žalovaná podle výpisu splátkového kalendáře na čl. 9 neuhradila žádnou splátku. Žalobce využil svého smluvního oprávnění v článku 11 v případě, že nebude uhrazena do 30 dnů dlužná splátka po upomínce, celý úvěr zesplatnit. Nejprve žalovanou vyzvala dne 4. 1. 2023 dopisem k uhrazení dlužné částky s upozorněním na zesplatnění, jenž byl podle podacího lístku odeslán dne 4. 1. 2023, posléze dopisem ze dne 21. 2. 2023 žalobkyně oznámila žalované zesplatnění zápůjčky ke dni 21. 2. 2023 a vyzvala ji k úhradě částky 98 624,43 Kč do 15. 3. 2023, jak vyplývá i z podacího lístku ze dne 21. 2. 2023. Následně žalobkyně žalované zaslala předžalobní upomínku ze dne 23. 3. 2023 s výzvou k zaplacení 46 591,58 Kč, jak vyplývá i z podacího lístku ze dne 23. 3. 2023. Úvěruschopnost žalované splácet úvěr žalobkyně prověřovala jak vyplývá z elektronického výpisu informace ze systému on-line smluv uzavíraný včetně hodnocení úvěruschopnosti z hlediska lustrace v jednotlivých databázích, výplatními páskami žalované za březen a duben 2022 s příjmem 25 486 Kč. Dále soud zkoumal vyčíslení pohledávky, neuhrazené jistiny 30 000 Kč, obchodní úroky, administrativní poplatky, úrok z prodlení, smluvní pokuta, přehled smluvního úroku a administrativního poplatku, který měl být zaplacen a výpočet smluvní pokuty 2 825 Kč za období od srpna 2022 do února 2023. Dále se soud zabýval důkazem čestným prohlášením o příjmech a výdajích, kopie OP, standardními informacemi o spotřebitelském úvěru korespondují-cí s obsahem úvěrové smlouvy. 4. Z veřejně dostupné databáze [příjmení] [jméno] je zřejmé, že k červenci 2022 činily obvyklé smluvní úroky poskytované u úvěru poskytovaných bankami na spotřebu domácnostem se splatností do 5ti let 9,68 %, trojnásobek tedy činí 29,04 % a obvyklá RPSN dle B 1.1. UK 1 činila 9,91 %. 5. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že smlouva uzavřená mezi účastníky 1. 7. 2022 je absolutně neplatná podle § 580 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), pro rozpor s dobrými mravy. Smlouvu je třeba posuzovat jako celek, jednotlivá ujednání ve vzájemném kontextu v intencích rozhodnutí Ústavního soudu III.ÚS 4084/2012 z 11.12.2014 a I.ÚS 199/2011 z 26.1.2012. Maximální přípustná úroková sazba podle rozhodnutí NSČR sp. zn. 33 Odo 234/05 a sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 činila trojnásobek běžného smluvního úroku poskytované u úvěru poskytovaných bankami na spotřebu domácnostem se splatností do 5ti let 9,68 % a obvyklá RPSN dle B 1.1. UK 1 činila 9,91 %. Maximálně přípustný smluvní úrok byl tedy 29,04 %. Sjednaný smluvní úrok je v posuzované věci víc než desetinásobně vyšší. Výše smluvního úroku tak tedy neodpovídá maximální přípustné míře, která může být sjednána. K tomu bylo třeba přihlédnout k ostatním podmínkám smlouvy, zejména závazkům, které žalované vznikly v případě prodlení. Sjednán byl smluvní úrok z prodlení, vedle toho smluvní pokuta 0,1 % denně a dále rozsáhlé poplatky za upomínání podle druhu tak, jak je to shora. Za této situace je třeba podle soudu považovat smlouvu za neplatnou jako celek, neboť výrazně zasahuje do nejen právních poměrů žalované. V případě neplatnosti je nutno nároky z neplatné smlouvy vypořádat v mezích ustanovení o bezdůvodném obohacení § 2991 odst. 1 a 2 o.z. a § 2993 o.z., podle nichž platí, že si strany mají vrátit, co z neplatné smlouvy plnily. V daném případě bylo ze strany žalující poskytnuto žalované 30 000 Kč. Žalovaná žalobkyni ničeho nevrátila, poskytnutou částku ve výši 30 000 Kč je žalovaná povinna vrátit. Prodlení na straně žalované nastalo uplynutím čtyř dnů od odeslání oznámení o zesplatnění zápůjčky ve smyslu § 573 o.z. a proto žalující straně vznikl nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o.z. ve spojení s § 1, 2 a) nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z částky 30 000 Kč od 25. 2. 2023. V tomto rozsahu bylo žalobě vyhověno. Ve zbytku, pokud jde o uplatňované poplatky za poskytnutí prostředků, poplatky za upomínky a smluvní pokutu, musela být žaloba z části zamítnuta se shora uvedených důvodů a dále musela být zamítnuta i pokud jde o zákonný úrok z prodlení z části, v rozsahu vedeném ve výroku II. tohoto rozsudku. 6. Pokud je o náklady řízení soud rozhodoval podle § 142 odst. 2 o. s. ř. s tím, že žalobkyně měla ve věci úspěch částečný, a proto byla žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení v rozsahu ½. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 934 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 48 325,12 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč Celkem činí náklady řízení 4 112 Kč, z toho žalobkyni byla přiznána pouze ½, což odpovídá částce 2 056 Kč. Ve shora uvedené věci jsou dle názoru soudu splněny podmínky pro použití ustanovení § 14b odst. 1 citované vyhlášky, neboť předmětem řízení je peněžité plnění, u něhož tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Soud má za to, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. V této souvislosti soud pro stručnost odkazuje na nález Ústavního soudu ČR ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/11, kterým Ústavní soud sjednotil judikaturu obecných soudů v řízení o takzvaných bagatelních věcech ohledně výše náhrady nákladů řízení. Povinnost úhrady nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně byla stanovena dle § 149 odst. 1 o.s.ř. 7. Lhůta k zaplacení byla u výroků tohoto rozsudku stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř.