7 C 221/2023-71 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 35 170 Kč se zákonným úrokem z prodlení, smluvní pokuty ve výši 12 731,29 Kč, a dále smluvního úroku ve výši 53,13 % ročně z částky 29 904,41 Kč od [datum] do [datum] ve výši 1 022,88 Kč, úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 29 904,41 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 90 676 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě se zavázala poskytnout žalovanému částku 37 000 Kč. Nominální úroková sazba byla sjednána ve výši 54,19 % ročně, která byla v důsledku marketingové akce, kterou se žalovaný rozhodl využít, ponížena na 53,13 ročně, kdy došlo k ponížení prvních dvou splátek na polovinu jejich původní výše uvedené ve smlouvě, a zároveň žalovanému vznikla povinnost uhradit jednu splátku navíc v kalendářním měsíci bezprostředně následujícím po skončení původního splátkového kalendáře. Žalobkyně předmětnou částku převedla na účet žalovaného dne [datum]. Žalovaný se oproti tomu zavázal úvěr splatit v 36 měsíčních splátkách po 2 099 Kč splatných vždy k 20. dni kalendářního měsíce počínaje lednem 2021. Žalovaný v předepsaných splátkách uhradil celkem částku 27 288 Kč, dostal se však do prodlení s úhradou splátky [číslo] splatné dne [datum] (prodlení 65 dnů), pročež ke dni [datum] došlo k zesplatnění celého úvěru. 2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a nedostavil se ani k projednání věci před soudem, ačkoli byl řádně a s dostatečným předstihem předvolán, proto soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti a v nepřítomnosti žalobkyně. 3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, z nichž dovodil níže uvedené právní závěry. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] to na základě návrhu na uzavření smlouvy o úvěru ze dne [datum]. Uzavřením dodatku [číslo] ke smlouvě žalovaný stvrdil, že smlouva byla uzavřena na žádost klienta prostřednictvím komunikace na dálku, poskytovatel před uzavřením smlouvy provedl posouzení úvěruschopnosti klienta a poskytl mu předsmluvní informace v podobě předsmluvního formuláře podle zákona o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb., a že mu dále byly předloženy všechny vyjmenované dokumenty a poskytnuty veškeré důležité informace vztahující se k poskytovanému úvěru. Z oznámení o schválení úvěru ze dne [datum] je zřejmé, že žalobkyně žalovanému poskytnutí úvěru schválila. Z obsahu smlouvy vyplývá, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezhotovostně úvěr ve výši 37 000 Kč. Žalovaný se oproti tomu zavázal poskytnutý úvěr vrátit společně s navýšením o smluvní úrok 54,19 % ročně v 36 měsíčních splátkách po 2 099 Kč splatných vždy do 20. dne v měsíci podle přiloženého splátkového kalendáře počínaje lednem 2021. Žalovaný dne [datum] požádal o možnost využití marketingové akce – Vánoční akce, na základě níž došlo u poskytovaného úvěru k ponížení prvních dvou splátek dle splátkového kalendáře, a to na jednu polovinu jejich původní výše s tím, že při využití této marketingové akce zároveň dojde k tomu, že oproti původnímu splátkovému kalendáři bude žalovaný povinen uhradit jednu splátku navíc v kalendářním měsíci bezprostředně následujícím po skončení původního splátkového kalendáře, jejíž výše bude rovna výši ostatních splátek dle smlouvy. RPSN činila dle smlouvy o úvěru 69,9 %. Žalovaný měl povinnost zaplatit žalobkyni částku v celkové výši 75 564 Kč Součástí smlouvy byl i závazek žalovaného pro případ prodlení zaplatit smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které dojde k prodlení o 30 dnů, dále náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 200 Kč za každou splátku, u které dojde k prodlení o 15 dnů a rovněž i smluvní pokutu v případě zesplatnění úvěru ve výši 0,1 % denně ze zesplatněné jistiny, a to za každý den prodlení až do zaplacení. Z dokladu o vyplacení úvěru má soud za prokázané, že žalobkyně převedla žalovanému sjednanou částku 37 000 Kč bezhotovostně na jeho účet [číslo] [bankovní účet], a to dne [datum]. Žalovaný podle přehledu zaplacených a dlužných částek ([příjmení] klienta) ve spojení s výpisy z účtu žalobkyně za období od ledna 2021 do února 2022 uhradil celkem 14 splátek dle splátkového kalendáře (poslední dne [datum] ve výši 2 099 Kč), s 15. splátkou se dostal do prodlení a od té doby neuhradil žádnou částku. Z důvodu řádného nehrazení sjednaných splátek, žalobkyně dopisy ze dne [datum] a [datum] adresovanými žalovanému vyzvala žalovaného k úhradě dlužných částek a upozornila jej zároveň na možnost zesplatnění celého úvěru. Oznámením ze dne [datum] pak úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k zaplacení částky 35 170 Kč. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] ve spojení s poštovním podacím archem z téhož dne bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného poté ještě před podáním žaloby vyzvala k úhradě nové dlužné jistiny 33 772,17 Kč, smluvní pokuty 998 Kč, smluvní pokuty 3 545,85 Kč a náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením s tím, že pokud žalovaný vyčíslené částky přesto neuhradí, bude přistoupeno k podání žaloby u soudu. 4. Další žalobkyní předložené listinné důkazy soud neprováděl, neboť skutkový stav byl dostatečně zjištěn listinami shora uvedenými. 5. Podle § 2 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen občanský zákoník), výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy, nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Dle nálezu Ústavního soudu IV. ÚS 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením občanského zákoníku, ale především s článkem 36 Listiny. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 243/2015, dále sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, vyplývá, že„ Při sjednání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejbližším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytnutých peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“ 6. Uzavřenou smlouvu o úvěru soud považoval za absolutně neplatnou, když v době uzavření smlouvy o úvěru, tj. v prosinci 2020 dle statistiky ČNB průměrná úroková sazba u úvěru poskytovaných peněžními ústavy pro potřeby domácnosti na spotřebu nad 1 rok do 5 let činila 7,36 %. Bylo by tak možné akceptovat trojnásobek, to je 22,08 %. Soud má za to, že parametr, který použil, je nejbližší typu úvěru, který byl žalobkyní poskytnut s tím, že šlo o spotřebitelský úvěr, tedy úvěr pro domácnosti se splatností nad jeden rok do pěti let. Smluvní úrok v daném případě však činí 53,13 % ročně. Soud posuzoval platnost smlouvy o úvěru také z hlediska celkových podmínek a i jejich vyváženosti, pokud jde o povinnosti, které ze smlouvy vyplynuly žalobkyni, a které vyplývaly pro žalovaného spotřebitele, a to i pro případ prodlení s úhradou. S ohledem na výši smluvního úroku i poplatků – smluvních pokut, souvisejících s případným prodlením a s úhradou splátek či zesplatněním, dospěl soud k závěru, že vzájemná práva a povinnosti jsou tak vychýlena v neprospěch spotřebitele (žalovaného), že nelze žalobkyni coby úvěrovému věřiteli poskytnout soudní ochranu, neboť evidentně poškozuje práva svých klientů, zasahuje nejen do jejich právní sféry, ale i osobní, a to právě v důsledku značně nevyvážených smluvních ujednání ohledně povinnosti kladených na žalovaného dlužníka oproti povinnostem, jež stíhají žalobkyni coby úvěrového věřitele. Uvedený závěr vychází z judikatury Ústavního soudu III. ÚS 44084/12 ze dne [datum] a I. ÚS 199/2011 ze dne [datum]. Za této situace soud považoval za odpovídající způsob vypořádání vztahů mezi účastníky v režimu bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („o. z.“) ve spojení s § 2993 o. z., a to tak, že žalovaný je povinen vrátit žalobkyni částku, která mu byla poskytnuta. Jelikož žalovaný uhradil z poskytnutých 37 000 Kč částku 27 288 Kč, je povinen žalobkyni vrátit částku 9 712 Kč, a to se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení, když soud vycházel ze znění § 573 o. z., podle kterého předžalobn