7 C 237/2023-27 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se vůči žalované domáhala zaplacení částky 10 000 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení. Návrh zdůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], sídlem [adresa], a žalovanou probíhala jednání o uzavření smlouvy o půjčce, tuto žalobkyně není schopna doložit, a proto se žalobkyně domáhá pouze vydání bezdůvodného obohacení, když žalované byla dne [datum] poskytnuta částka 10 000 Kč a tuto žalovaná nevrátila, neuhradila žádnou částku. [právnická osoba] pohledávku za žalovanou postoupila na [právnická osoba] vries [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa žalobkyně], která ji posléze postoupila na žalobkyni. 2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Jako důvod svého nesouhlasu uvedla, že v žalobě a v platebním rozkazu nesouhlasí její rodné číslo. Dále uvedla, že nemá jak prokázat, že jí byla půjčka poskytnuta z důvodu žádné smlouvy o půjčce, nemá k dispozici žádné důkazy. 3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě listinných důkazů založených ve spise, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Jelikož žalobkyně vyjádřila souhlas s tímto postupem již v žalobě a žalovaná na výzvu nereagovala, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů. 4. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že původní věřitel, [právnická osoba], sídlem [adresa], uvedenou smlouvou podle § 1879- 1886 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), postoupila pohledávku za žalovanou na [právnická osoba] vries [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa žalobkyně], která pak smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] pohledávku za žalovanou postoupila na žalobkyni. Současně předchozí věřitel, [anonymizováno] vries [právnická osoba], dopisem ze dne [datum], který dle podacího lístku byl odeslán žalovanému dne [datum], splnil svoji informační povinnost vůči žalované týkající se postoupení pohledávky. 5. Ze zprávy [právnická osoba] ze dne [datum] bylo zjištěno, že na běžný účet č. [bankovní účet] byla dne [datum] připsána částka 10 000 Kč z účtu č. [bankovní účet] vedeného na [anonymizována dvě slova], pod variabilním symbolem [číslo] přičemž jediným majitelem a disponentem byla od [datum] do [datum] žalovaná [osobní údaje žalované], bytem [adresa žalované]. 6. Žalovaná v rámci svého vyjádření k žalobě neuvedla žádné skutečnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že nárok žalobkyni nevznikl, zanikl zaplacením či jiným způsobem, ani žádné důkazy v tomto smyslu nebyly žalovanou označeny, a proto soud vycházel ze skutkového stavu zjištěného z listin založených ve spise, zejména ze zprávy [právnická osoba], ze které vyplynulo, že finanční prostředky ve výši 10 000 Kč byly ze strany původního věřitele skutečně poskytnuty na účet žalované dne [datum]. Smlouvami o postoupení pohledávky pak bylo prokázáno, že aktivně legitimována v této věci podat žalobu je žalobkyně. Soud proto nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení vůči žalované vyhodnotil jako důvodný, a to za použití ustanovení § 2991 a § 2993 o.z., a žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč, což odpovídá poskytnuté a nevrácené jistině. Dále žalobkyni byl vůči žalované přiznán zákonný úrok z prodlení jdoucí od [datum] až do zaplacení tak, jak požadovala žalobkyně, když oznámení o postoupení pohledávky bylo odesláno dne [datum] na adresu žalované, přičemž dne [datum] již nepochybně výzva k úhradě dluhu byla v dispozici žalované. V této souvislosti byl žalobkyni přiznán zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobě tak bylo v plném rozsahu vyhověno, neboť soud shledal uplatněný nárok důvodným. 7. Soud dále výrokem II. tohoto rozsudku uložil žalobkyni povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s položkou 2 odst. 2. sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a to vzhledem ke skutečnosti, že v dané věci nebyl vydán platební rozkaz a bylo pokračováno v řízení, proto byl žalobkyni doměřen soudní poplatek z částky 400 Kč na 1 000 Kč dle položky 1 sazebníku, zbývá tak uhradit 600 Kč. 8. O nákladech řízení soud rozhodoval dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy účastníku, který měl ve věci plný úspěch přizná soud náhradu nákladů řízení proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Úspěšná žalobkyně má podle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení, které sestávají ze soudního poplatku 1 000 Kč, odměny advokáta podle § 14b odst. 1 bod 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby po 200 Kč a paušální náhrady podle § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky za tři úkony právní služby po 100 Kč. Jelikož zástupkyně žalobkyně prokázala, že je plátcem DPH, přísluší jí rovněž náhrada této daně ve výši 21 % DPH z odměny a hotových výdajů ve výši 900 Kč podle § 137 odst. 3 o.s.ř., tj. 189 Kč. Žalovaná je tak povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 089 Kč k rukám advokáta, který žalobkyni zastupoval podle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.