7 C 414/2023-14 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení částky 32 071 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 27 671,29 Kč od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 171,08 Kč od [datum] do [datum]. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřela dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [anonymizováno] půjčka [číslo] na jejímž základě se zavázala poskytnout žalované částku 30 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly rovněž smluvní podmínky. Žalobkyně předmětnou částku převedla na účet žalované. Žalovaná se oproti tomu zavázala úvěr splácet v pravidelných sjednaných splátkách. Žalovaná však dle tvrzení žalobkyně dosud uhradila pouze částku v celkové výši 26 832 Kč, dále však žádné splátky ani přes upomínky neuhradila, pročež ke dni [datum] došlo k zesplatnění celého úvěru. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, a protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu ustanovení § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalobkyni i žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žádný z účastníků na tuto výzvu nereagoval, soud proto ve věci rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů. 3. Na základě obsahu listin předložených žalobkyní dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, z nichž dovodil níže uvedené právní závěry. Žalobkyně uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [anonymizováno] půjčka [číslo]. Z obsahu smlouvy vyplývá, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalované bezhotovostně spotřebitelský úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaná se oproti tomu zavázala poskytnutý úvěr vrátit společně s navýšením o smluvní úrok 111,33 % ročně (denně 91,50 Kč) ve 30 měsíčních splátkách po 2 992 Kč. Celková výše úvěru činila 89 760 Kč. Ze zprávy [příjmení] [příjmení] bylo zjištěno, že žalobkyně žalované zaslala dne [datum] na bankovní účet č. [bankovní účet] částku 30 000 Kč. Ze smluvních podmínek ke smlouvě o spotřebitelském úvěru [anonymizováno] půjčka bylo zjištěno, že se žalovaná zavázala v případě, že se ocitne v prodlení, uhradit žalobkyni 450 Kč poplatek za každou upomínku (viz čl. VI. 2 písm. a smluvních podmínek). Dále se žalovaná zavázala v případě prodlení podle článku VI. 3 a) smluvních úvěrových podmínek zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč (maximálně však částku 2 999 Kč za rok) a dále v případě, že žalobkyně využije svého oprávnění a při prodlení s jakoukoliv platbou ze strany žalované, ve smyslu čl VI. 1 smluvních úvěrových podmínek, celý úvěr zesplatní, se žalovaná zavázala zaplatit smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné částky. Z přehledu splácení vyplývá, že žalovaná uhradila od [datum] do [datum] celkem osm plateb v celkové výši 26 832 Kč. Z důvodu, že žalovaná řádně a včas nehradila stanovené splátky, přestože byla dohromady třemi upomínkami vyzvána k úhradě dluhu s upozorněním, že v opačném případě dojde k zesplatnění celého úvěru, žalobkyně ke dni [datum] celý úvěr zesplatnila a vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky. Žalovaná však dle tvrzení žalobkyně na upomínky nereagovala a ničeho neuhradila, a to ani přes předžalobní výzvu. 4. Podle § 2 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy, nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Dle nálezu Ústavního soudu IV. ÚS 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením občanského zákoníku, ale především s článkem 36 Listiny. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 243/2015, dále sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 vyplývá, že„ Při sjednání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejbližším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytnutých peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“ 5. Uzavřenou smlouvu o úvěru soud považoval za absolutně neplatnou, když v době uzavření smlouvy o úvěru, tj. v květnu 2022, dle statistiky ČNB činila průměrná úroková sazba u úvěru poskytovaných peněžními ústavy pro potřeby domácnosti na spotřebu od jednoho roku do pěti let 9,10 %. Bylo by tak možné akceptovat trojnásobek, to je 27,30 %. Soud má za to, že parametr, který použil, je nejbližší typu úvěru, který byl žalobkyní poskytnut s tím, že šlo o spotřebitelský úvěr, tedy úvěr pro domácnosti se splatností do pěti let. Smluvní úrok v daném případě však činí 111,33 % ročně. V této souvislosti soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR č. R 52/2005 Sb. soudních rozhodnutí, z něhož vyplývá závěr, že k naplnění tohoto trestného činu dochází i v případě, jestliže poskytovatel požaduje úrok, který přesahuje 70 % ročně z jistiny. Sjednaná výše úroku tedy není jen v rozporu s dobrými mravy, ale jednání žalobkyně spočívající v sjednávání smluv s takto vysokými úrokovými sazbami by mohlo být orgány činnými v trestním řízení posouzeno jako trestný čin lichvy podle § 218 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Soud však posuzoval platnost smlouvy o úvěru také z hlediska celkových podmínek a i jejich vyváženosti, pokud jde o povinnosti, které ze smlouvy vyplynuly žalobkyni, a které vyplývaly pro žalovaného jako spotřebitele, a to i pro případ prodlení s úhradou. S ohledem na výši smluvního úroku i poplatků – smluvních pokut, souvisejících s případným prodlením a s úhradou splátek či zesplatněním, dospěl soud k závěru, že vzájemná práva a povinnosti jsou tak vychýlena v neprospěch spotřebitele (žalované), že nelze žalobkyni coby úvěrovému věřiteli poskytnout soudní ochranu, neboť evidentně poškozuje práva svých klientů, zasahuje nejen do jejich právní sféry, ale i osobní, a to právě v důsledku značně nevyvážených smluvních ujednání ohledně povinnosti kladených na žalovaného dlužníka oproti povinnostem, jež stíhají žalobkyni coby úvěrového věřitele. Uvedený závěr vychází z judikatury Ústavního soudu III. ÚS 44084/12 ze dne [datum] a I. ÚS 199/2011 ze dne [datum]. 6. Za této situace soud považoval za odpovídající způsob vypořádání vztahů mezi účastníky v režimu bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („o. z.“) ve spojení s § 2993 o. z., a to tak, že žalovaná je povinna vrátit žalobkyni částku, která jí byla poskytnuta. Jelikož žalovaná uhradila z poskytnutých 30 000 Kč částku 26 832 Kč, je povinna žalobkyni vrátit částku 3 168 Kč, a to se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení, když žalovaná se dle názoru soudu mohla dostat do prodlení teprve uplynutím lhůty stanovené v předžalobní výzvě, tj. dne [datum], neboť teprve v předžalobní upomínce byla žalovaná vyzvána k úhradě celé dlužné částky. Výše úroku z prodlení byla stanovena podle § 1, 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku musela být žaloba jako nedůvodná zamítnuta s ohledem na soudem shledanou absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. 7. O nákladech řízení rozhodl soud ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. podle výsledku řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná, a žalovaný byl v řízení nečinný, pročež mu žádné náklady vzniknout nemohly.