5 C 171/2024-19 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se podanou žalobou vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 14 100 Kč s příslušenstvím (tj. kapitalizovaným zákonným úrokem za období od 20. 7. 2023 do 27. 9. 2023 ve výši 411,25 Kč a zákonným úrokem z prodlení z částky 14 100 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení), kdy částka ve výši 14 100 Kč představuje bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalovaného z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, ze dne 19. 1. 2022, která byla uzavřena mezi žalovaným a společností , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“). Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy pak byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena žalobkyni. Žalovaný na dluh uhradil celkem částku 10 900 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlasí. Jelikož žalobkyně souhlasila s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání již v žalobě a žalovaný na výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů.3. Podle § 2 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy, nesmí vést ke , podezřelý výraz, nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Dle nálezu Ústavního soudu IV. ÚS 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanoveními občanského zákoníku, ale především s článkem 36 Listiny. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , dále sp. zn. , spisová značka, vyplývá, že „Při sjednání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejbližším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytnutých peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“4. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.5. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.6. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.7. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně uvedenou smlouvou podle § 1879 a násl. o. z. postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Oznámení o postoupení pohledávky učiněné podle § 1883 o. z. bylo právní předchůdkyní žalobkyně učiněno dopisem ze dne 29. 9. 2023, odeslaným dne 27. 10. 2023, jak vyplývá z dokladu o odeslání.8. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, ze dne 19. 1. 2022 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru a že žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 25 000 Kč, která byla částečně poukázána na úhradu předchozího dluhu ve výši 8 374 Kč, žalovanému tak bylo vyplaceno 16 626 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit poskytnutý úvěr ve výši 25 000 Kč spolu se sjednaným úrokem a poplatkem celkem ve výši 28 552 Kč, a to v pravidelných 78 týdenních splátkách. Z tvrzení žalobkyně v podaném návrhu a z tabulky umoření má pak soud za prokázané, že žalovaný nehradil řádně a včas požadované splátky a na svůj dluh uhradil pouze 10 900 Kč. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ze dne 15. 2. 2024, odeslané dne 16. 2. 2024 žalovanému podle podacího lístku, bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván ke splacení dlužné částky s upozorněním na možné uplatnění pohledávky u soudu.9. Soud na podkladě předložených důkazů a žalobních tvrzení posoudil nárok žalobkyně jako nárok na vrácení bezdůvodného obohacení podle § 2991 o. z., když úvěrová smlouva je absolutně neplatná s ohledem na smluvní úrok 88 % ročně a RPSN 15 257 % ročně, přičemž obvyklá roční úroková sazba dle ČNB ARAD sestavy 1144 na spotřebu domácnostem se splatností 1 – 5 let činila 8,04 % a obvyklá výše RPSN dle sestavy 1193 na spotřebu činila 8,4 % ročně. Sjednaný poplatek ve výši 28 552 Kč je přitom celý nutné posuzovat jako cenu za poskytnutí úvěru. Současně je dle čl. 6.1 úvěrových podmínek sjednána pro případ prodlení smluvní pokuta 0,1 % denně a dále pro případ prodlení žalovaného hradit náklady za upomínání ve výši 300 Kč za upomínku či návštěvu a dále poplatek za předání k centrálnímu vymáhání ve výši 1 000 Kč. Takové ujednání se zjevně příčí dobrým mravům, smlouva je proto absolutně neplatná podle § 588 o. z. Vztah mezi účastníky se proto vypořádá z důvodu bezdůvodného obohacení. Žalovaný, kterému byla poskytnuta částka 25 000 Kč, uhradil dle přehledu plateb částku v celkové výši 10 900 Kč, v úvěrové smlouvě současně stvrdil, že částí prostředků z úvěru byl refinancován jeho předchozí úvěr, který s žalobkyní sjednal, přičemž mu z částky 25 000 Kč byla poskytnuta částka ve výši 16 626 Kč. Žalovaný je tedy povinen žalobkyni doplatit částku bezdůvodného obohacení ve výši 14 100 Kč.10. S ohledem na neplatnost smlouvy jako celku podle § 580 o. z. byl soudem zamítnut nárok žalobkyně na úhradu kapitalizovaného úroku z prodlení ode dne následujícího po dni splatnosti úvěru 19. 7. 2023, tj. od 20. 7. 2023 do 27. 9. 2023, ve výši 411,25 Kč.11. Příslušenství bylo žalobkyni přiznáno v podobě zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., o to ve vazbě na odeslání výzvy k zaplacení, jež byla součástí oznámení o postoupení pohledávek ze dne 29. 9. 2023, kdy k odeslání došlo dle předloženého podacího lístku dne 27. 10. 2023. V návaznosti na odeslanou výzvu k zaplacení soud stanovil, že žalovaný je povinen uhradit žalobkyni zákonný úrok z prodlení plynoucí ode dne 2. 10. 2023 do zaplacení. V souladu s § 573 o. z., soud přitom vychází z toho, že předžalobní upomínka zaslaná dne 27. 10. 2023 byla žalovanému doručena třetí pracovní den od jejího odeslání, tedy dne 1. 11. 2023, žalovaný se tak dostal do prodlení dnem 2. 11. 2023.12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud s ohledem na odeslanou předžalobní upomínku podle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 100 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.13. Lhůta k zaplacení byla u výroků tohoto rozsudku stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a platební místo nákladů řízení podle § 149 odst. 1 o. s. ř.