5 C 37/2024-36 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobou z 13. 2. 2024 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení mzdy za odvedenou práci řidiče v období od 7. 6. 2023 do 30. 6. 2023 s navýšením o zákonný úrok z prodlení vázaný na sjednaný termín splatnosti mzdy k patnáctému dni v měsíci.2. Žalobou odůvodňoval tím, že s žalovaným uzavřel 7. 6. 2023 pracovní smlouvu na pozici řidiče se mzdou ve výši 33 100 Kč splatnou k 15. dni v měsíci a následně k 30. 6. 2023 s žalovaným uzavřel dohodu o rozvázání pracovního poměru k tomuto datu. Podle mzdového listu mu měla být vyplacena mzda ve výši 22 607 Kč, k čemuž nedošlo v pracovní smlouvě sjednaný termín 15. 7. 2023 a pokud žalovaný v rámci prověřování jeho jednání z iniciativy žalobce u inspektorátu práce a policejního orgánu uvedl, že mu mzdu vyplatil v hotovosti 13. 7. 2023, pak žalobce namítal, že k ničemu takovému nedošlo. Výplatní lístek s jeho podpisem s datem 13. 7. 2023 viděl až u policejního orgánu a nikdy jej nepodepsal. K uvedenému dokládal žalobce, že 13. 7. byl celý den v práci, nejprve pracoval pro svého zaměstnavatele , právnická osoba, a následně pro společnost Bolt rozvážel do večerních hodin jídlo. Žalobce uvedl, že žalovaný přes předžalobní upomínku z 18. 1. 2024 mzdu dlužnou nevyplatil.3. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil, nedostavil se k projednání věci před soudem, ačkoliv byl řádně obeslán a soud jednal v jeho nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 o. s. ř.. Současně žalovaný přes výzvu z 20. 2. 2024, aby se vyjádřil k žalobě, fakticky na svoji obranu, ničeho neuvedl.4. Na základě projednání věci před soudem a provedeného dokazování dospěl soud k následují-cím skutkovým zjištěním, z nichž dovodil níže uvedené právní závěry. Z pracovní smlouvy ze 7. 6. 2023 je zřejmé, že účastníci mezi sebou uzavřeli podle § 33 odst. 1 zákoníku práce pracovní smlouvu obsahující náležitosti stanovené v § 34 odst. 1 zákoníku práce, a to v písemné formě podle § 34 odst. 2 zákoníku práce. Žalobce měl pracovat pro žalovaného jako řidič. , adresa, výkonu práce bylo sídlo žalovaného. Den nástupu práce 7. 6. 2024. Pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou, pětidenní, s rovnoměrně rozloženou pracovní dobou do 40 hodin týdně s nástupním mzdou 33 100 Kč měsíčně splatnou vždy k 15. dni v měsíci následujícího měsíce bezhotovostně na účet zaměstnance nebo hotovosti. Podle § 109 odst. 1 zákoníku práce náleží žalobci zaměstnanci mzda podle § 113 odst. 1 zákoníku práce s tím, že výše mzdy byla sjednána ve smlouvě a podle mzdového výměru vydaného žalovaným jako zaměstnavatelem žalobci coby zaměstnanci podle § 113 odst. 4 zákoníku práce, činila mzda za období doloženého ukončení pracovního poměru dohodou podle § 48 odst. 1 písm. a) zákoníku práce k 30. 6. 2023 ve výši odpovídající žalobě. Mzda je splatná po vykonání práce, nejpozději v kalendářním měsíci následu-jícímu po měsíci, kdy zaměstnanci vzniklo právo na mzdu dle § 141 odst. 1 zákoníku práce. V posuzované věci byl pravidelný termín výplaty mzdy sjednán v pracovní smlouvě dle § 141 odst. 4 zákoníku práce k patnáctému dni v měsíci následujícího. Podle § 142 odst. 1 zákoníku práce se mzda vyplácí v zákonných penězích, tedy v korunách českých a dle § 142 odst. 2 zákoníku práce se zaokrouhluje na celé koruny nahoru. Podle § 142 odst. 3 zákoníku práce se mzda vyplácí na pracovišti. Podle § 142 odst. 4 zákoníku práce je možné sjednat výplatu na účet. V posuzované věci byla možnost výplaty převodem na účet anebo v hotovosti tak, jak to bylo sjednáno v pracovní smlouvě.5. Žalobce doložil SMS telefonickou korespondenci s žalovaným za období od 7. 7. do 21. 7. 2023. Ve svém výslechu současně potvrdil, že tuto korespondenci s žalovaným vedl. Z této korespondence je zřejmé, že žalovaného opakovaně vyzýval k zaplacení mzdy na účet, který mu posílal, přičemž v pátek 14. 7. 2023 žalovaný reagoval na výzvy žalobce s tím, že výplaty by měly 15. 7. odejít a 19. 7. 2023 žalovaný reagoval na upomínky žalobce SMS zprávou, že je divné, že žalobci výplata na účet nepřišla a že to bude řešit s účetní. Žalobce sám předložil výplatnici z 13. 7. 2023, kterou měl převzít oproti podpisu s tím, že na výplatnici je uvedeno, že podpisem stvrzuje i převzetí výplaty v hotovosti. Toto však žalobce rozporoval v tom směru, že tuto výplatnici viděl až u policejního orgánu, který prověřoval k jeho podnětu jednání žalovaného s tím, že ji nepodepsal. V této souvislosti žalobce nepřímo dokládal pracovním výkazem , právnická osoba, z 13. 7. 2023, že tento den odpracoval osmihodinovou pracovní dobu a přehledem vykoná-vaných činností u společnosti Bolt-food kurýr z 12. a 13. 7. 2023 dokládal, že v odpoledních a večerních hodinách rozvážel pro tuto společnost zakázky s tím, že ve svém výslechu uvedl, že neměl časový prostor na to, aby se s žalovaným 13. 7. 2023 setkal. Žalobce v této souvislosti případně navrhoval, aby soud ustanovil písmo znalce, který by posoudil pravost jeho parafy na výplatním lístku z 13. 7. 2023.6. Soud dospěl k závěru, že žalobce doložil existenci pracovního poměru, výši sjednané mzdy i rozsah mzdy, která mu měla být vyplacena do doby skončení pracovního poměru dohodou. V takovém případě bylo na žalovaném, aby v řízení doložil, že žalobci mzdu vyplatil. V opačném případě je třeba mít za to, že žalobce prokázal, že mu vznikl nárok na zaplacení mzdy. Pokud žalobce uvádí, že žalovaný před policií tvrdil, že mu mzdu vyplatil v hotovosti, pak s ohledem na to, že žalobce sporuje tuto skutečnost, je na žalovaném, aby v řízení doložil, že k výplatě došlo. V této souvislosti má soud za to, že výplatní páska datovaná 13. 7. 2023, podle níž měl žalobce stvrdit převzetí nejen této pásky, ale i výplaty v hotovosti, nedokládá, že by žalovaný splnil svoji povinnost zaměstnavatele vyplatit mzdu, a to s ohledem na to, že parafa na uvedené výplatní pásce zcela zjevně neodpovídá podpisům žalobce, které jsou obsaženy v pracovní smlouvě ze 7. 6. 2023, dohodě o rozvázání pracovního poměru z 30. 6. 2023 i pracovního výkazu , právnická osoba, z 2. 8. 2023. Nad to z hlediska časové provázanosti je datum na výplatní pásce 13. 7. 2023, kdy měl teoreticky žalovaný převzít v hotovosti mzdu v rozporu s žalobcem doloženou SMS komunikací s žalovaným, z níž vyplývá, že mzda měla být vyplacena na účet bezhotovostně a to tak, že k tomu mělo dojít až po 14. 7. 2023.7. Soud tedy uzavírá, že žalobce prokázal, že pracoval pro žalovaného, že mu vznikl nárok na výplatu mzdy za odpracovanou práci řidiče v období od sedmého do 30. 6. 2023, a to v žalované výši odpovídající poměrně částce sjednané mzdy v pracovní smlouvě s tím, že žalovaný v řízení v rámci své procesní obrany netvrdil, ani neprokázal, že by splnil svoji povinnost, mzdu fakticky vyplatit. Z těchto důvodů soud považoval nárok žalobce za důvodný a žalobě zcela vyhověl, včetně zákonného úroku z prodlení přiznaného podle § 1970 občanského zákoníku ve vazbě na § 4 zákoníku práce s tím, že splatnost mzdy byla vázána na sjednaný termín výplaty k patnáctého dni následujícího měsíce, jehož se výplata mzdy týkala.8. Pod výrokem II. bylo rozhodnuto o povinnosti žalobce doplatit soudní poplatek, a to s ohle-dem na zákon o soudních poplatcích, podle nějž není-li vydán elektronický platební rozkaz, jak tomu bylo v tomto případě, je žalobce povinen zaplatit soudní poplatek podle položky jedna sazebníků soudních poplatků, který v tomto případě činil 1 131 Kč. Jelikož bylo na soudním poplatku zaplaceno 905 Kč, byla žalobci uložena povinnost zaplatit doplatek soudního poplatku 226 Kč.9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 a) o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy úspěšnému žalobci byla přiznána plná náhrada nákladů řízení představovaná soudním poplatkem 1 131 Kč a náklady právního zastoupení za čtyři úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva, žaloba, účast na jednání) po 2 020 Kč podle § 11 odst. 1 a § 7, § 8 advokátního tarifu, dále čtyř režijních paušály po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a dále o navýšení o 21 % DPH – částku 1.948,80 Kč, celkem na nákladech řízení bylo přiznáno 12.359,80 Kč. Lhůta k zap-lacení stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř., platební místo bylo určeno podle § 149 odst. 1 o.s.ř..