9 C 365/2023-23 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 32 676,29 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že nabyla pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi společností [právnická osoba], (dále jen původní věřitel), a žalobkyní. Původní věřitel uzavřel s žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovaná čerpala úvěr 20 000 Kč. Úvěr měl být splacen nejpozději dne [datum]. Žalovaná však peněžní prostředky nevrátila, a to ani přes upomínání žalobkyní k úhradě dluhu upomínkami a následně i formou předžalobní upomínky. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, a protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), vyzval žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a poučil ji o tom, že pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlasí. Jelikož žalobkyně vyjádřila souhlas s tímto postupem již v žalobě a žalovaná na výzvu, doručovanou jí na adresu trvalého pobytu podle Centrální evidence obyvatel, nereagovala, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů. 3. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že původní věřitel postoupil předmětnou pohledávku vymáhanou touto žalobou žalobkyni, a to v souladu s § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.). Žalovaná byla o postoupení pohledávky vyrozuměna oznámením ze dne [datum] ve smyslu § 1882 o. z., jež bylo předáno k poštovní přepravě téhož dne, jak je patrné z podacího lístku. 4. Na základě předložených listinných důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním, z nichž dovodil níže uvedené právní závěry. 5. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] (dále jen„ smlouva“) uzavřené mezi původním věřitelem a žalovanou za použití komunikace na dálku prostřednictvím webových stránek původního věřitele bylo zjištěno, že původní věřitel se zavázal poskytnout žalované úvěr 20 000 Kč s úrokovou sazbou 12 % ročně, RPSN 221,59 % a žalovaná se zavázala splatit původnímu věřiteli úvěr do [datum] spolu s navýšením o 12 676,29 Kč. Žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho. 6. Podle § 2 odst. 1 o. z. každé ustanovení soukromého práva lze vykládat jenom ve shodě s Listinou základních práv a svobod a ústavním pořádkem vůbec, se zásadami, na nichž spočívá tento zákon, jakož i s trvalým zřetelem k hodnotám, které se tím chrání. Rozejde-li se výklad jednotlivého ustanovení pouze podle jeho slov s tímto příkazem, musí mu ustoupit. 7. Podle § 2 odst. 3 o. z. výklad a použití právního předpisu, nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. 8. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Podle nálezu Ústavního soudu IV. ÚS 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanoveními občanského zákoníku, ale především s článkem 36 Listiny. 11. V rozhodnutích Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 234/2005, 21 Cdo 1484/2004 se uvádí, že„ při sjednání úroku při peněžité půjčce (úvěru) jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce (úvěru) v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejbližším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem, či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“ 12. Z veřejně dostupné databáze [obec] národní banky (tabulka B1 [číslo]) vyplývá, že roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice pro 1-5 let v září 2021 (UK4), kdy byla uzavřena shora specifikovaná úvěrová smlouva, činila 10,69 %. 13. Dle shora citované judikatury Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ve spojení s daty z databáze [příjmení] na webu [obec] národní banky, podle kterých činila v září 2021 roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR do 1 roku včetně 10,69 %, by bylo možné akceptovat jako úrok až trojnásobek této sazby, tj. 32,07 %, ročně. V daném případě ze smlouvy o úvěru vyplývá RPSN ve výši 221,59 % RPSN není totéž co úrok, tato sazba však vyjadřuje právě celkové náklady zápůjčky jako roční procento. Samotná úroková sazba (12%) není v rozporu s výše uvedenými údaji. Avšak ve smlouvě o úvěru byl sjednán poplatek za poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 12 676,29 Kč, který představuje 63,38 % poskytnuté jistiny. Taková výše poplatku se zohledněním, že měla být vrácena za 12 měsíců, se zcela vymyká obvykle sjednávaným poplatkům, které za tuto službu účtují banky, přesahuje trojnásobek běžného smluvního úroku sjednávaného pro úvěry v daných obdobích. Ve smlouvě o úvěru byla uvedena celková částka, kterou žalovaná zaplatí, 33 900,78 Kč s dodatkem před slevou. Z toho je zřejmé, že celková cena za poskytnutí peněz byla původně mnohem vyšší. V této souvislosti je třeba zohlednit závěry obsažené v nálezech Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4084/12 a ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 199/2011, podle nichž se nemá dostávat soudní ochrany subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů v případě ustanovení smluv, která jsou předtištěná a neumožňují slabší straně jejich modifikace a skrývají-li v sobě možnost vyvolání nepříznivých následků na straně spotřebitele, kdy zasáhnou výrazně do sféry právní i osobní. 14. Na smlouvu o úvěru jako celek uzavřenou mezi žalovanou a původním věřitelem dne [datum] je třeba pohlížet ve světle shora citované judikatury Ústavního soudu jako na absolutně neplatnou ve smyslu § 588 o. z. pro zjevný rozpor s dobrými mravy. K takové neplatnosti soud musí přihlédnout z úřední povinnosti. Požadovaný úrok ve smlouvě sjednaný ve výši 12 % nelze posuzovat samostatně, odděleně. Vedle úroku sjednaný poplatek neúměrně navyšuje celkovou cenu, kterou je spotřebitel povinen zaplatit věřiteli. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytovala úvěry jako nebankovní instituce a je zřejmé, že osoby, které o úvěr žádaly, by na bankovní produkty nedosáhly. Poskytovány jsou relativně nízké částky a z obojího je zřejmé, že žadatelé o úvěr jsou zpravidla v poměrně tíživé situaci. Právní předchůdkyně žalobkyně jakožto profesionál na trhu poskytování úvěrů zneužívala absence zákonné úpravy limitující úrokové míry při poskytování úvěrů, a to i spotřebitelských i svého silnějšího postavení. Právní předchůdkyně žalobkyně v rámci uzavíraných smluv sice vyhoví příslušným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru, ale v části, která nepodléhá zákonné regulaci, zahrne do smluvních ujednání povinnost dlužníka platit úrok (a soud zde posuzuje jako úrok a tedy cenu za půjčení peněz celou sjednanou částku ve výši 12 676,29 Kč) zcela nepřiměřeně vysoký. Soud považuje jednání právní předchůdkyně žalobkyně za účelové a zneužívající i s ohledem na to, že řada dlužníků není schopna cokoliv právně relevantně namítat. Takové jednání je nežádoucí. Nelze proto posuzovat ujednání o úrocích odděleně od ostatního obsahu smlouvy. 15. Soud proto posoudil smlouvu o úvěru jako právní jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům a přiznal žalobkyni pouze právo na vrácení vyplacené částky (20 000 Kč) coby bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl o. z., neboť se jednalo o plnění poskytnuté bez právního důvodu. Ohledně prodlení žalované soud dospěl k závěru, že v souladu s § 573 o. z. mohly oznámení o postoupení pohledávky a výzva k úhradě před podáním žaloby dojít žalované nejdříve třetí pracovní den po jejich odeslání, tj. [datum]. Ve výzvě k úhradě byla stanovena lhůta tří dnů k úhradě dlužné částky. Dne [datum] se žalovaná dostala do prodlení s úhradou dlužné částky. Žalované tak byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni i úrok z prodlení v zákonné výši podle § 1970 o. z. ve spojení