10 C 49/2025-33 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se návrhem ze dne 13. 3. 2025 domáhala zaplacení částky 19 500 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tím, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi žalobkyní a společností De Vries , právnická osoba, . dne 10. 12. 2024. Společnost De Vries , právnická osoba, . nabyla pohledávku za žalovaným od společnosti , právnická osoba, (dále jen „původní věřitel“) smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2024. Žalobkyně požaduje žalovanou částku z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, jelikož mezi původním věřitelem a žalovaným probíhala jednání o uzavření úvěrové smlouvy, ale uzavřenou smlouvu není žalobkyně schopna doložit. Původní věřitel poskytl žalovanému dne 20. 10. 2023 částku 9 000 Kč, dne 23. 10. 2023 částku 3 000 Kč, dne 25. 10. 2023 částku 2 000 Kč, dne 27. 10. 2023 částku 500 Kč, dne 30. 10. 2023 částku 2 000 Kč, dne 31. 10. 2023 částku 1 000 Kč a dne 1. 11. 2023 částku 2 000 Kč, a to prostřednictvím platby z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Celkem poskytl původní věřitel žalovanému částku 9 500 Kč. Platby byly identifikovány variabilním symbolem 7310062111. Žalovaný získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, když mezi účastníky nebyla uzavřena smlouva týkající se poskytnutí předmětné částky. Předžalobní upomínka byla zástupcem žalobkyně odeslána žalovanému dne 26. 12. 2024.2. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání návrhu, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10. 12. 2024 bylo zjištěno, že předmětná pohledávka vymáhaná tímto návrhem byla postoupena žalobkyni, přičemž žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn dopisem ze dne 26. 12. 2024 ve smyslu § 1882 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), který byl předán k přepravě téhož dne, jak je parné z podacího lístku.3. Ve věci byl vydán platební rozkaz č. j. , spisová značka, ze dne 26. 5. 2025, proti kterému podal žalovaný včas odpor dne 3. 7. 2025. Žalovaný následně doplnil odpor podáním ze dne 3. 8. 2025, ve kterém uvedl, že dluh ve výši 19 500 Kč uznává, když mu v minulosti byly poskytnuty peněžní prostředky v této výši. Žalovaný dále požádal o možnost úhrady dluhu prostřednictvím splátek, s čímž žalobkyně projevila souhlas v podání z 26. 9. 2025.4. Ve věci bylo nařízeno jednání na 26. 11. 2025, ze kterého se žalovaný omluvil podáním z 10. 11. 2025 a žalobkyně podáním z 19. 11. 2025.5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, z nichž učinil níže uvedené právní závěry. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10. 12. 2024, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 26. 12. 2024, který byl odeslán žalovanému téhož dne, jak je patrné z podacího lístku. Z potvrzení o provedené platbě ze dne 20. 10. 2023 bylo zjištěno, že původní věřitel odeslal na účet č. , č. účtu, dne 20. 10. 2023 pod variabilním symbolem 7310062111 částku 8 000 Kč a částku 1 000 Kč, dne 23. 10. 2023 částku 1 500 Kč, částku 1 000 Kč a částku 500 Kč, dne 25. 10. 2023 částku 2 000 Kč, dne 27. 10. 2023 částku 500 Kč, dne 30. 10. 2023 částku 1 000 Kč a částku 1 000 Kč, dne 31. 10. 2023 částku 1 000 Kč a dne 1. 11. 2023 částku 2 000 Kč. Ze sdělení , právnická osoba, . ze dne 3. 10. 2025 bylo zjištěno, že bankovní účet č. , č. účtu, je skutečně veden na jméno žalovaného a že na tento účet pod variabilním symbolem 7310062111 banka eviduje příchozí platby ve výši 8 000 Kč, 1 500 Kč, 1 000 Kč, 1 000 Kč, 500 Kč, 2 000 Kč, 500 Kč, 500 Kč, 1 000 Kč, 1 000 Kč, 1 000 Kč a 2 000 Kč. Ve všech platbách je ve zprávě příjemce uvedeno „půjčka dle smlouvy BUAAVOFI od , právnická osoba, “. Žalobkyně prokázala, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 26. 12. 2024 předanou k poštovní přepravě téhož dne.6. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalobkyni vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení vůči žalovanému ve smyslu § 2991 o. z., a proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 19 500 Kč, kdy tato částka představuje jistinu poskytnutou původním věřitelem na účet žalovaného, a to spolu s úrokem z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. za období od 6. 1. 2025 do zaplacení.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 19 500 Kč sestávající z částky 400 Kč za tři úkony právní služby realizované před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů ve výši 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Ve shora uvedené věci jsou podle názoru soudu splněny podmínky pro použití § 14b odst. 1 citované vyhlášky, neboť předmětem řízení je peněžité plnění, u něhož tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Soud má za to, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. V této souvislosti soud pro stručnost odkazuje na nález Ústavního soudu ČR ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/11, kterým Ústavní soud sjednotil judikaturu obecných soudů v řízení o takzvaných bagatelních věcech ohledně výše náhrady nákladů řízení. Platební místo nákladů řízení bylo určeno podle § 149 odst. 1 o. s. ř.8. Podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku; soud však může stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí. Při úvaze, zda se peněžité plnění může stát ve splátkách, je nutno vycházet nejen z majetkových, sociálních a finančních poměrů dlužníka, nýbrž je nutno posoudit, zda stanovení zaplacení dlužné částky v měsíčních splátkách v určité výši nepředstavuje, s ohledem na výši dlužné částky a délku prodlení dlužníka s placením dlužné částky, neúměrné zvýhodnění dlužníka na úkor věřitele, přičemž uvedeným hlediskům nelze vždy nadřadit finanční a majetkové poměry dlužníka. Žalovaný soudu sdělil, že nárok žalobkyně zcela uznává, ale v současné době není v jeho možnostech dlužnou částku uhradit najednou. Jelikož žalobkyně souhlasila s uložením povinnosti žalovanému hradit pohledávku ve formě splátek, povolil soud žalovanému splácet přiznanou částku včetně náhrady nákladů řízení ve splátkách po 1 500 Kč měsíčně počínaje právní mocí rozsudku vždy do 25. dne každého měsíce pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení některé z nich.