2 C 180/2025-81 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se žalobou podanou nadepsanému soudu domáhala vůči žalovanému zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Uplatňovaný nárok odůvodnila tím, že se žalovaným uzavřela prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva“). Na základě této smlouvy žalobkyně žalovanému poskytla dne , datum, peněžní prostředky ve výši , částka, . Žalovaný byl podle smlouvy povinen načerpané peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok. Žalovaný však uhradil pouze 4 splátky po , částka, a částku , částka, , poté již splátky nehradil. V důsledku toho žalobkyně s účinností ke dni , datum, přistoupila v souladu se smlouvu k zesplatnění úvěru a domáhá se neuhrazené jistiny v částce , částka, spolu s úrokem přirostlým k jistině ve výši , částka, , smluvní pokuty do zesplatnění ve výši , částka, , náhrady nákladů vynaložených v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši , částka, a úhrady pojištění schopnosti splácet ve výši , částka, , a to spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení a smluvního úroku, a dále žalobkyně požaduje rovněž úhradu smluvní pokuty za dobu od zesplatnění do sepisu žaloby ve výši , částka, . Žalovaný dlužnou částku žalobkyni neuhradil ani přes předžalobní výzvu.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a to ani písemně, ani na jednání konaném dne , datum, , k němuž se nedostavil.3. Z provedených listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění. Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , a to v intencích § 2395 a násl. o. z. a § 104 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně výpisem ze seznamu subjektů finančního trhu doložila, že je oprávněným poskytovatelem spotřebitelských úvěrů. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet. Z hodnocení klienta byly zjištěny volné zdroje ve výši , částka, , výše příjmů žalovaného byla zjištěna z výpisů z příchozích transakcí za 4 měsíce před uzavřením smlouvy. Z výpisu z NRKI a z výpisu z registru SOLUS soud shledal, že žalovaný nemá v těchto registrech žádné záznamy. Dále bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému před uzavřením smlouvy informace o spotřebitelském úvěru. Ze smlouvy o úvěru včetně dodatku č. , hodnota, a přílohy č. , hodnota, soud zjistil následující. Smlouva byla uzavřena elektronickými prostředky komunikace na dálku dne , datum, . Podpis žalovaného byl nahrazen zadáním jednorázového autorizačního kódu, kterým byl variabilní symbol korunové platby ve prospěch žalovaného, jak dokládá výpis z účtu a potvrzení o odeslání a přijetí SMS. Žalobkyně projevila svůj souhlas s uzavřením smlouvy tím, že žalovanému zaslala oznámení o schválení úvěru obsahující základní parametry úvěru a splátkový kalendář, jak soud zjistil z tohoto oznámení. Ve smlouvě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, . Žalovaný se oproti tomu zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a uhradit žalobkyni úrok ve výši 73,98 % ročně, a to formou 48 měsíčních splátek. RPSN byla ve smlouvě udávána ve výši 107,29 % a žalovaný byl podle smlouvy povinen zaplatit žalobkyni celkem částku , částka, . Dále bylo ujednáno pojištění schopnosti splácet, jak dokládá přihláška do skupinového pojištění. Žalobkyně podle smlouvy zaslala žalovanému dne , datum, na jeho bankovní účet č. , Anonymizováno, peněžní prostředky ve výši , částka, , jak je patrno z výpisu z účtu žalobkyně. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaný uhradil pouze 4 splátky po , částka, a částku , částka, , celkem tedy , částka, . Poté již nezaplatil na splátkách úvěru ničeho, přestože byl opakovaně upomínán, jak dokládají výzvy žalobkyně ze dne , datum, a , datum, . V důsledku prodlení žalovaného s úhradou splátek žalobkyně celou dlužnou částku v souladu se smlouvou zesplatnila s účinností ke dni , datum, , jak vyplývá z oznámení z téhož dne včetně doručenky. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu také v předžalobní výzvě ze dne , datum, , která byla žalovanému zaslána podle podacího archu téhož dne.4. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.5. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.6. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, se uvádí: „Při sjednání úroku, při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba, nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem“.7. S ohledem na to, že podle smlouvy o úvěru se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni částku ve výši , částka, , tedy částku ve výši 472,5% jistiny úvěru, kdy roční úroková sazba činila 73,98 % a RPSN dosahovala 107,29 % (přičemž podle databáze ČNB ARAD činil běžný úrok v měsíci uzavření smlouvy 9,45 % a RPSN činila 9,93 %), a vzhledem ke shora uvedeným zákonným ustanovením a citované judikatuře, soud uzavřel, že ačkoli byla žalobkyní zkoumána úvěruschopnost žalovaného, smlouva o úvěru uzavřená účastníky dne , datum, je pro zjevný rozpor s dobrými mravy podle § 588 o. z. absolutně neplatná, a to z důvodu nepřiměřeně vysokého protiplnění za poskytnutí úvěru. Uzavře-li totiž úvěrovou smlouvu věřitel proto, aby od spotřebitele, tedy slabší strany, získal úroky a další plnění ve zjevně nemravné výši, je nemravná celá smlouva o úvěru. Soud k absolutní neplatnosti smlouvy přihlíží ze zákona.8. Žalovaný obdržel od žalobkyně peněžní prostředky na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru, a tedy bez právního důvodu. V důsledku toho byl žalobkyní uplatňovaný nárok posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2993 o. z. Žalovanému byly ze strany žalobkyně poskytnuty peněžní prostředky ve výši , částka, . Žalovaný žalobkyni uhradil celkem částku , částka, . Soud tedy žalobě vyhověl co do částky , částka, . Dále má žalobkyně nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v návaznosti na předžalobní upomínku s tím, že v souladu s § 573 o. z., soud vychází z toho, že na základě předžalobní upomínky zaslané dne , datum, měl žalovaný dlužnou částku uhradit nejpozději do , datum, , a to v návaznosti na dodatečnou lhůtu 15 dnů poskytnutou v předžalobní upomínce, a tak se v prodlení ocitl ode dne následujícího, tj. ode dne , datum, . Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť byla-li smlouva shledána absolutně neplatnou, nelze na jejím základě přiznat žalobou požadovaná plnění.9. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků, neboť žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná a žalovanému, který byl po celou dobu řízení pasivní, žádné náklady nevznikly.