3 C 291/2021-158 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobce se žalobou podanou nadepsanému soudu dne 27. 10. 2021 domáhal, aby soud určil, že dohoda dědiců o rozdělení pozůstalosti po paní , jméno FO, , uzavřená žalovanými je vůči žalobci neúčinná. Žalobce uvedl, že je synem žalovaného 1. Žalovaný 1 však vůči žalobci, který byl v době podání žaloby nezletilý, řádně neplnil vyživovací povinnost. Povinnost platit žalobci výživné byla žalovanému 1 uložena soudem a naposledy byla upravena , datum, . Z důvodu neplnění vyživovací povinnosti je vůči žalovanému 1 od roku , Anonymizováno, vedeno exekuční řízení soudním exekutorem , jméno FO, Žalovaný 1 byl jakožto dědic účastníkem pozůstalostního řízení po , jméno FO, , které bylo vedeno , adresa, . V tomto řízení byla čistá hodnota pozůstalosti určena částkou 596 558 Kč. K rozdělení pozůstalosti došlo na základě soudem schválené dohody dědiců, podle které žalovaný 1 z dědictví nic nenabyl a ostatní žalovaní nabyli z pozůstalostního majetku každý jednu třetinu. Z počínání žalovaného 1 je podle žalobce zjevné, že se tímto způsobem snažil ukrátit svůj majetek, aby nemusel žalobci doplatit dlužné výživné. O této skutečnosti ostatní žalovaní dle žalobce věděli. Žalobce se proto vůči žalovaným domáhal určení, že jimi uzavřená dědická dohoda je vůči němu neúčinná. Žalobce následně žalobu specifikoval tak, že do jejího petitu doplnil obsah předmětné dohody dědiců, a současně žalobu rozšířil tak, že se dále domáhal, aby soud žalovanému 2, žalovanému 3 a žalované 4 uložil povinnost strpět provedení exekuce vedené vůči žalovanému 1 pro dlužné výživné s tím, že postižen má být jejich majetek nabytý na základě dědické dohody, a to v případě každého ze žalovaných v rozsahu jedné čtyřiadvacetiny. Tuto změnu žaloby soud , spisová značka, , připustil.2. Žalovaný 1 ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že dědictví po své zesnulé matce se vzdal ve prospěch ostatních účastníků dědického řízení v úmyslu jim pomoci, když žalovaný 2 již jedou prošel exekucí a žalovaná 4 žije na ubytovně a je dlouhodobě nemocná. Žalovaný 1 si nebyl vědom, že by uvedeným krokem poškodil žalobce a podotkl, že notářka věděla o exekuci vedené vůči němu. Není pravdou, že by se se žalovaným 2 nestýkali. Žalovaný 1 pravidelně navštěvoval svoji matku, která s žalovaným 2 žila a současně žalovaný 2 také občasně navštěvoval žalovaného 1. Žalovaný 2 podle žalovaného 1 věděl o jeho exekuci již v době před dědickým řízením. Do jaké míry byl o předmětné exekuci informován žalovaný 3 není žalovanému 1 známo, v každém případě však byl žalovaný 3 o této skutečnosti vyrozuměn v rámci dědického řízení. Žalovaný 1 dále uvedl, že žalovaný 2 by měl dědický podíl žalovaného 1 vyplatit přímo žalobci, potažmo exekutorovi.3. Žalovaný 2 a žalovaný 3 se k žalobě vyjádřili nesouhlasně. Žalovaný 2 uvedl, že nemá žádnou povědomost o vyživovací povinnosti žalovaného 1 vůči žalobci, ani o tom, jak žalovaný 1 svoji vyživovací povinnost hradí, či nehradí. Žalovaný 2 také odmítl, že by o dluzích žalovaného 1 věděl nebo měl dokonce úmysl uzavřít dědickou dohodu za účelem krácení pohledávky žalobce. Žalovaný 2 dále doplnil, že žalovaný 1 není jeho vlastním synem, žalovaný 2 se se žalovaným 1 ani nijak nestýkal a žádné informace o jeho majetkové situaci neměl. Podle žalovaného 2 by dědický podíl, který by připadl žalovanému 1, činil částku 149 139 Kč, a tedy by se nejednalo o částku, pro kterou by měl žalovaný 2 činit jakékoli právní jednání, které by mělo někoho krátit. Žalovaný 3 ve svém vyjádření k žalobě uvedl pouze to, že si není vědom, že by jakýmkoli způsobem porušil právní předpisy. Žalovaná 4 se k žalobě nevyjádřila., právnická osoba, průběhu řízení žalobce, žalovaný 2, žalovaný 3 a žalovaná 4 vyslovili předběžný souhlas s uzavřením smíru naznačeném při jednání soudu dne , datum, , podle kterého by žalovaní 2, 3, 4 převedli na žalobce zákonný dědický podíl připadající na žalovaného 1 s přihlédnutím k výši aktuálního dluhu na výživném žalovaného 1. Po komunikaci účastníků ohledně případného smírného řešení sporu zástupce žalovaného 1 podáním ze dne , datum, namítl, že žalovaný 1. není v této věci pasivně legitimován a navrhl, aby soud vůči němu žalobu zamítl.5. Z dosud provedených listinných důkazů soud učinil ve vztahu k žalovanému 1 následující závěr o skutkovém stavu. Žalobce byl , spisová značka, svěřen do péče matky a žalovanému 1 jakožto otci žalobce byla stanovena vyživovací povinnost vůči žalobci v částce 2 500 Kč měsíčně. Následně bylo výživné zvýšeno až na částku 5 000 Kč měsíčně, současně byla žalovanému 1 uložena povinnost uhradit nedoplatek na výživném, jak bylo zjištěno z , datum, . Z potvrzení a sdělení soudního exekutora , jméno FO, soud zjistil, že vůči žalovanému 1 je jmenovaným exekutorem vedeno exekuční řízení pod sp. zn. , spisová značka, , a to pro běžné i pro dlužné výživné. Celková výše pohledávky činila ke dni , datum, částku 381 020,84 Kč, jak bylo rovněž zjištěno z potvrzení exekutora. Z usnesení , adresa, , které nabylo právní moci dne 1. 11. 2019, soud dále zjistil, že žalovaní jsou dědici po , jméno FO, . Žalovaní v dědickém řízení uzavřeli ohledně rozdělení pozůstalosti v hodnotě 596 558,065 Kč dědickou dohodu, která byla citovaným usnesením schválena. Na základě této dohody dědiců nabyli žalovaný 2, žalovaný 3 a žalovaná 4 pozůstalostní majetek každý v rozsahu jedné třetiny. Žalovaný 1 nenabyl z pozůstalosti ničeho.6. Soud, zabývaje se námitkou absence pasivní legitimace žalovaného 1, posoudil věc po právní stránce následovně. Žalobce se v řízení domáhá určení neúčinnosti soudem schválené dohody dědiců, která dle žalobce zkracuje uspokojení jeho vykonatelné pohledávky na výživném, jíž žalobce eviduje za žalovaným 1. Jedná se tedy podle § 589 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), o odpůrčí žalobu, kterou je odporováno právnímu jednání dlužníka. Smysl odpůrčí žaloby věřitele vyplývá z § 595 odst. 1 o. z. a spočívá v tom, že věřitel na podkladě rozhodnutí soudu o neúčinnosti právního jednání dlužníka může dosáhnout, byť částečného, uspokojení věřitelovy vykonatelné pohledávky z toho, co z dlužníkova majetku v důsledku odporovaného právního jednání ušlo a z čeho by býval věřitel mohl uspokojit svoji pohledávku nebýt odporovaného právního jednání dlužníka.7. Aktivně legitimován k podání odpůrčí žaloby je podle § 589 odst. 2 o. z. vždy pouze věřitel. Pasivní legitimaci pak výslovně upravuje § 594 o. z., podle kterého se lze dovolávat neúčinnosti právního jednání dlužníka pouze vůči tomu, kdo s dlužníkem právně jednal nebo kdo z právního jednání dlužníka přímo nabyl prospěch, dále také vůči dědici dlužníka, případně za stanovených podmínek také vůči jeho jinému právnímu nástupci, nebo vůči tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce. Odpůrčí žalobou se tedy věřitel nemůže domáhat neúčinnosti právního jednání vůči dlužníku samotnému.8. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že námitka absence pasivní legitimace žalovaného je důvodná. Žalovaný 1 je dlužníkem žalobce. Žalobce svoji pohledávku na výživném vymáhá vůči žalovanému 1 v exekučním řízení a za účelem dosažení uspokojení této pohledávky žalobou odporuje právnímu jednání žalovaného 1, jímž uzavřel s ostatními žalovanými dohodu dědiců o rozdělení pozůstalosti, kdy podle této dohody na rozdíl od ostatních žalovaných ničeho z pozůstalosti nenabyl. Tomuto právnímu jednání však nemůže být odporováno vůči žalovanému 1 jakožto dlužníku, který v této věci postrádá pasivní věcnou legitimaci. Vzhledem k tomu, že se na straně žalovaných jedná o samostatné společenství účastníků byla žaloba pro absenci pasivní věcné legitimace zamítnuta pouze vůči žalovanému 1. Soud tak rozhodl pouze o části předmětu řízení, a to částečným rozsudkem v souladu s § 152 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Nejedná se tedy o rozhodnutí konečné, ohledně zbývající části předmětu řízení bude soud dále rozhodovat.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve vztahu k žalovanému 1 podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému 1, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na úplnou náhradu nákladů řízení v částce 9 982,50 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 30 000 Kč sestávající z částky 2 300 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 8 250 Kč ve výši 1 732,50 Kč. Povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta žalovaného 1 byla žalobci uložena podle § 149 odst. 1 o. s. ř. a lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.