5 C 206/2025-15 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se žalobou podanou nadepsanému soudu domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 36 500 Kč s příslušenstvím. Uplatňovaný nárok odůvodnila tím, že se žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru a na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému částku v celkové výši 20 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě o úvěru zavázal poskytnuté peněžní prostředky formou měsíčních splátek vrátit a zaplatit úrok. Tuto svoji povinnost však řádně a včas neplnil a dostal se do prodlení. Žalobkyně proto úvěr ke dni , datum, zesplatnila. Následně žalovanému zaslala předžalobní upomínku. Žalovaný však ani přes tuto výzvu na svůj dluh žalobkyni ničeho neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Žalobkyně v žalobě vyslovila souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). Žalovaný byl soudem vyzván podle § 114b o. s. ř., aby se vyjádřil, zda nárok uplatňovaný vůči němu žalobou uznává. Žalovaný na výzvu soudu nereagoval, nevylíčil rozhodující skutečnosti, na kterých staví svoji obranu, a neoznačil důkazy ani nepřipojil listinné důkazy, jichž se dovolává. Soud však rozsudek pro uznání v souladu s § 114b odst. 5 o. s. ř. ve spojení s § 153a odst. 3 o. s. ř. na základě fikce uznání žalovaného nároku žalovaným nevydal, neboť dospěl k závěru, že se jedná o věc, ve které nelze schválit smír, jelikož tento by byl ve zjevném rozporu s hmotným právem. Soud tedy ve věci provedl dokazování a rozhodl, byť bez nařízení jednání, až na základě provedeného dokazování.4. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva“), a to v intencích § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a § 104 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Tato smlouva byla uzavřena za použití prostředků komunikace na dálku, kdy podpis žalovaného byl nahrazen zadáním autorizačního SMS kódu. Ve smlouvě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky až do výše 20 000 Kč. Žalobkyně poskytla žalovanému celkem částku 20 000 Kč, když na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, zaslala dne , datum, částku 7 000 Kč, dne , datum, částku 3 000 Kč a dne , datum, částku 10 000 Kč, jak vyplývá z potvrzení o provedených platbách. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni formou pravidelných měsíčních splátek vrátit a zaplatit sjednaný úrok ve výši 40 % měsíčně, který byl kapitalizován na částku 8 000 Kč. RPSN byla ve smlouvě udávána ve výši 5 536,06 %. Z toho důvodu, že žalovaný splátky úvěru nehradil a dostal se do prodlení. V návaznosti na to žalobkyně využila svého práva a v souladu s čl. VI. smlouvy úvěr s účinností ke dni 11. 4. 2024 zesplatnila. Pro případ prodlení žalovaného účastníci v čl. IV. smlouvy rovněž ujednali právo žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z jistiny úvěru. Žalobkyně tedy dále požaduje zaplacení smluvní pokuty ve výši 8 500 Kč za období od zesplatnění úvěru do odeslání předžalobní výzvy žalovanému. Žalovanému byla předžalobní výzva k plnění zaslána dne , datum, , jak je patrno z podacího lístku. Žalovaný však žalobkyni na dlužnou částku ničeho neuhradil.5. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.6. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.7. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005 se uvádí: „Při sjednání úroku, při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba, nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem“.8. S ohledem na to, že podle smlouvy o úvěru se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně za poskytnutí peněžních prostředků úrok ve výši 480 % ročně, kdy RPSN dosahovala 5 536,06 % (přičemž podle databáze ČNB ARAD činil běžný úrok v měsíci uzavření smlouvy 9,29 % a obvyklá RPSN dosahovala 9,87 %), a vzhledem ke shora uvedeným zákonným ustanovením a citované judikatuře, soud uzavřel, že smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřená žalobkyní a žalovaným dne , datum, je z důvodu nepřiměřeně vysokého protiplnění za poskytnutí úvěru absolutně neplatná, a to pro rozpor s dobrými mravy. Soud k absolutní neplatnosti přihlíží ze zákona.9. Žalovaný obdržel od žalobkyně peněžní prostředky na základě neplatné smlouvy o úvěru, tedy bez právního důvodu. V důsledku toho byl žalobkyní uplatňovaný nárok posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o. z. Žalovanému byly ze strany žalobkyně poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 20 000 Kč. Žalovaný nezaplatil žalobkyni ničeho. Soud tedy žalobě vyhověl co do částky, v níž bezdůvodné obohacení žalovaného trvá, a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč. Žalobě bylo rovněž částečně vyhověno ohledně nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení byl stanoven v návaznosti na odeslání předžalobní upomínky. Soud tedy žalobkyni přiznal nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky bezdůvodného obohacení žalovaného ve výši 20 000 Kč od , datum, . Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť byla-li smlouva shledána neplatnou, nelze na jejím základě přiznat žalobou požadovaná plnění.10. Soud výrokem III. tohoto rozsudku uložil žalobkyni povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s položkou 2 odst. 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a to vzhledem k tomu, že v dané věci nebyl vydán platební rozkaz a bylo pokračováno v řízení, proto byl žalobkyni doměřen soudní poplatek z částky 1 460 Kč na 1 825 Kč podle položky 1 sazebníku. Žalobkyně je tedy povinna doplatit částku 365 Kč.11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 472,90 Kč, přičemž tato částka představuje 10 % (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 55 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 45 %) z celkové výše nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 460 Kč, doplatku soudního poplatku v částce 365 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 36 500 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně a tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč. Náklady řízení tedy dosahují částky v celkové výši 4 729 Kč, z čehož 10 % činí částku 472,90 Kč. Povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokátky žalobkyně byla stanovena podle § 149 odst. 1 o. s. ř.12. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.