5 C 257/2025-22 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobou z 26. 8. 2025 se žalobce domáhal po žalované zaplacení 38 584 Kč ve složení 15 869,50 Kč jistina, 7 068 Kč úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy, 2 176,12 Kč úhrady za administrativní činnost, 2 828,57 Kč úhrady za možnost platit splátky v hotovosti v místě bydliště a 10 000 Kč smluvní pokuty s navýšením o příslušenství v podobě kapitalizovaného smluvního úroku 1 331,76 Kč a dále ve výši 8 % jdoucím ročně z 15 869,50 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 2 569,31 Kč a dále ve výši 12,75 % jdoucím ročně ze 16 511,31 Kč od 21. 2. 2021 do zaplacení. Žalobce uváděl, že je aktivně legitimován k podání žaloby s ohledem na to, že uzavřel s původním věřitelem , právnická osoba, smlouvu o postoupení pohledávek s účinky k , datum, . K nároku samotnému žalobce uváděl, že původní věřitel uzavřel s žalovanou , datum, smlouvu o úvěru číslo , hodnota, zavazující původního věřitele poskytnout žalované 20 000 Kč, k čemuž došlo v den podpisu smlouvy v hotovosti a žalovaná se zavázala splácet úvěr dle přehledu splátek s pevným úrokem 1 014 Kč a dále paušální cenou za plnění a služby 9 008 Kč a dále úhradou za administrativní činnost 2 007 Kč a dále úhradou za možnost platit splátky v hotovosti v místě bydliště 3 600 Kč. Celkem tak měla žalovaná zaplatit 37 184 Kč ve čtrnáctiměsíčních splátkách po 2 656 Kč nejpozději do , datum, . Žalobce dále uváděl, že žalovaná byla v prodlení s úhradou splátek, když poslední splátka 500 Kč byla uhrazena , datum, a celkem zaplatila 8 600 Kč. Dále žalobkyně uvedla, že žalovaná přes předžalobní výzvu ze , datum, dluh neuhradila.2. Žalovaná se k žalobě nějak nevyjádřila, nedostavila se k projednání věci před soudem, a proto bylo rozhodnuto podle § 101 odst. 3 o. s. ř. o projednání v její nepřítomnosti.3. Na základě projednání věci před soudem a provedeného dokazování dospěl soud k následují-cím skutkovým zjištěním, z nichž dovodil níže uvedené právní závěry.4. Žalobce uzavřel podle § 1879–1887 občanského zákoníku (dále O.Z.) s původním věřitelem společností , právnická osoba, smlouvu o postoupení pohledá-vek, když účinnost postoupení byla vázána na zaplacení úplaty a konkrétní pohledávky, které byly předmětem postoupení, byly obsaženy v příloze jedna. Žalobce doložil potvrzení původního věřitele o tom, že úplata byla zaplacena , datum, , doložil také přílohu smlouvy o postoupení obsahující postupované pohledávky s tím, že předmětem žaloby je nárok z titulu úvěrové smlouvy uzavřené žalovanou se společností , právnická osoba, kdy tato pohledávka byla uvedena pod pořadovým číslem , hodnota, . Žalobce rovněž doložil, že žalované bylo původním věřitelem ve smyslu § 1883 O.Z. oznámeno , datum, , že došlo k postoupení pohledávky. Na základě shora uvedeného lze tedy uzavřít, že žalobce je oprávněným nositelem pohledávky, která je předmětem žaloby a může ji uplatnit u soudu.5. K nároku, který je předmětem žaloby, pak ze smlouvy o úvěru číslo , datum, , uzavřené podle § 2395–2400 O.Z. vyplynulo, že smlouva obsahovala závazek původního věřitele poskytnout žalované 20 000 Kč, k čemuž dle smlouvy mělo dojít v den podpisu, výplatou v hotovosti, což podpisem smlouvy žalovaná stvrdila. Žalovaná se proti tomu v úvěrové smlouvě zavázala splácet podle přílohy úvěrové smlouvy nazvané předpis splátek poskytnuté finanční prostředky 20 000 Kč s pevným úrokem 1 014 Kč a dále paušální cenou za plnění a služby 9 008 Kč a dále úhradou za administrativní činnost 2 700 Kč, dále úhradou za možnost platit splátky v hotovosti v místě bydliště 3 600 Kč. Celkem tedy měla žalovaná zaplatit částku 37 184 Kč ve 14měsíčních splátkách po 2 656 Kč nejpozději do , datum, . K hodnocení úvěrové smlouvy je třeba uvést, že do odměny za poskytnutí úvěru nelze podle soudu zahrnout toliko částku 1 014 Kč označenou jako pevný úrok, ale i ostatní částky, které měla žalovaná zaplatit navíc. Z tohoto důvodu, pokud mělo být ve 14 splátkách navíc zaplaceno 970,30 Kč měsíčně, pak jde o roční částku (násobeno 12) 11 643,40 Kč, což z 20 000 Kč činí výši smluvního úroku 58,2 %.6. Žalobce dále doložil transakční historií, že žalovaná byla v prodlení s úhradou splátek, když poslední splátku zaplatila , datum, a celkem uhradila částku 8 600 Kč. Žalobkyně dále doložila, že žalovanou vyzývala k zaplacení 43 863,14 Kč, a to předžalobní upomínkou ze , datum, , zaslanou téhož data dle podacího lístku.7. Soud se zabýval posouzením úvěrové smlouvy jako celku a zda-li její obsah není ve smyslu § 580 O.Z. rozporný s dobrými mravy a nelze tak dovozovat absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Soud přitom vycházel z toho, že smlouvy je třeba posuzovat jako celek a jednotlivá ujednání ve vzájemném kontextu, a to v intencích rozhodnutí Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4084/2012 z 11. 12. 2014 a sp.zn. I. ÚS 199/2011 z 26. 1. 2012. Současně soud přihlížel k rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 238/2005 a sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, které se vyjadřuje k platnosti sjednaného smluvního úroku s tím, že za platně sjednaný lze považovat smluvní úrok, který nepřesahuje dvoj až trojnásobek běžného smluvního úroku, za který poskytují obdobný typ úvěru banky. V této souvislosti z veřejně dostupné internetové databáze ČNB ARAD vyplývá, že ke květnu 2023 činila obvyklá úroková sazba u úvěru se splatností 1–5 let 9,77 % p.a. (viz. sestava 1144) a obvyklá RPSN činila 9,94 % p.a. (viz. sestava 1193). V této souvislosti je tak zřejmé, že maximálně přípustný sjednaný smluvní úrok činí 29,31 % p.a. a maximálně přípustná sazba RPSN činí 29,82 % p.a.. Přitom z úvěrové smlouvě vyplývá, že RPSN byla stanovena ve výši 272,4 % p.a.. Na základě shora uvedeného i s přihlédnutím k ujednání o smluvní pokutě, která tížila v případě porušení smluvních povinností toliko žalovanou, dospěl soud k závěru, že úvěrová smlouva pro rozpor s dobrými mravy není platně uzavřeným smluvním závazkem ve smyslu § 580 občanského zákoníku a strany neplatné úvěrové smlouvy se mohou vypořádat podle pravidel bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 a 2 O.Z., podle nějž je každý povinen vrátit majetkový prospěch získaný bez právního důvodu a navazujícího ustanovení § 2993 O.Z., podle nějž bylo-li plněno, aniž by tu byl platný právní závazek, musí každá ze stran vrátit to, co jí bylo poskytnuto. Jestliže v posuzované věci bylo poskytnuto 20 000 Kč a dle transakční historie bylo žalovanou uhrazeno 8 600 Kč, je žalovaná povinna vrátit žalobci 11 400 Kč. Žalovaná se ocitla v prodlení s úhradou dluhu ve vazbě na zaslanou předžalobní výzvu a je povinna ve smyslu § 1970 O.Z. a § 1 a § 2 a) nařízení vlády 351/2013 Sb. uhradit i zákonný úrok z prodlení od 21. 7. 2025.8. Ve zbytku požadovaných nároků žalobou plynoucích z úvěrové smlouvy, kterou soud posoudil jako neplatnou, byla žaloba zamítnuta jako nedůvodná.9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. když žalovaná náhradu nákladů řízení nepožadovala a žalobce nebyl ve věci úspěšný z více jak jedné poloviny, a tudíž náhradu nákladů řízení mu nelze přiznat.