5 C 85/2025-75 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se žalobou podanou nadepsanému soudu domáhala vůči žalované zaplacení částky 30 484,81 Kč s příslušenstvím. Po zpětvzetí žalobního návrhu a zastavení řízení co do částky 9 603,18 Kč s příslušenstvím zůstalo předmětem řízení zaplacení částky 18 981,63 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně k uplatňovanému nároku uvedla, že pohledávku za žalovaným nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, uzavřené se společností , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“). Z této skutečnosti žalobkyně dovozuje svoji aktivní procení legitimaci. Žalovanou částku žalobkyně požaduje na základě smlouvy o úvěru, která byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou dne , datum, a na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 27 500 Kč. Žalovaná však ujednané splátky úvěru ani přes opakované upomínky řádně a včas neplatila. Právní předchůdkyně žalobkyně proto úvěr ke dni , datum, zesplatnila. Žalobkyně zaslala žalované dne , datum, předžalobní upomínku, žalovaná přesto dlužnou částku neuhradila.2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila v tom smyslu, že závazku vůči žalobkyni si je vědoma, ale žalovanou částku s ohledem na svoji sociální situaci není schopna uhradit v plné výši najednou. Žalovaná proto navrhla plnění dluhu formou měsíčních splátek.3. Žalobkyně je aktivně legitimována k uplatnění nároku u soudu, neboť s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, smlouvu o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 – 1887 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Na základě této smlouvy žalobkyně nabyla pohledávku za žalovanou, jak vyplývá ze seznamu postupovaných pohledávek. Žalobkyně také doložila, že postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno ve smyslu § 1882 o. z. dopisem ze dne , datum, odeslaným téhož dne, jak dokládá podací lístek.4. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , a to v intencích § 2395 a násl. o. z. a § 104 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, která byla následně modifikována smlouvami ze dne , datum, a ze dne , datum, (dále jen „smlouva“). Smlouva byla uzavřena prostředky komunikace na dálku s tím, že podpis žalované byl nahrazen verifikační platbou. Smlouvou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 27 500 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně zaslala žalované tuto částku dne , datum, převodem na bankovní účet žalované č. , č. účtu, uvedený ve smlouvě, jak vyplývá z výpisu z účtu právní předchůdkyně žalobkyně. Žalovaná se ve smlouvě zavázala poskytnuté peněžní prostředky právní předchůdkyni žalobkyně vrátit a zaplatit sjednaný úrok, to vše formou měsíčních splátek ve výši 1 691,94 Kč. Roční úroková sazba činila 61,68 %. RPSN pak dosahovala 82,50 %. Celkem byla žalovaná podle smlouvy povinna zaplatit částku 60 909,84 Kč. Žalovaná na splátkách úvěru zaplatila celkem 37 436,46 Kč, jak bylo doloženo výpisy z účtu. Jelikož žalovaná splátky řádně a včas nehradila, právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni , datum, zesplatnila, o čemž byla žalovaná informována v upomínce z téhož dne. Žalobkyně následně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu v předžalobní výzvě ze dne , datum, , která byla odeslána téhož dne, jak je patrno z podacího lístku.5. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.6. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.7. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005 se uvádí: „Při sjednání úroku, při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba, nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem“.8. S ohledem na to, že podle smlouvy o úvěru se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni částku ve výši 60 909,84 Kč, tedy částku ve výši 221,49 % jistiny úvěru, kdy roční úroková sazba činila 61,68 % a RPSN dosahovala 82,50 % (přičemž podle databáze ČNB ARAD činil běžný úrok v měsíci uzavření smlouvy 9,89 % a RPSN činila 10,24 %), a vzhledem k citované judikatuře, soud uzavřel, že smlouva o úvěru uzavřená účastníky dne 16. 8. 2022 ve znění pozdějších dodatků je podle § 588 o. z. absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy, a to z důvodu nepřiměřeně vysokého protiplnění za poskytnutí úvěru. Uzavře-li totiž úvěrovou smlouvu věřitel proto, aby od spotřebitele, tedy slabší strany, získal úroky a další plnění ve zjevně nemravné výši, je nemravná celá smlouva o úvěru. Soud k absolutní neplatnosti smlouvy přihlíží ze zákona.9. Žalovaná obdržela od právní předchůdkyně žalobkyně peněžní prostředky na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru, a tedy bez právního důvodu. V důsledku toho byl žalobkyní uplatňovaný nárok posouzen podle § 2993 o. z. jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Žalované byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 27 500 Kč. Žalovaná na splátkách úvěru uhradila celkem částku 37 436,46 Kč. Vrátila tedy žalobkyni více, než kolik byla z titulu bezdůvodného obohacení povinna. Soud proto žalobu jako nedůvodnou v plném rozsahu zamítl.10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků, neboť žalovaná, jež byla v řízení zcela úspěšná, výslovně uvedla, že náhradu nákladů řízení po žalobkyni nepožaduje. V řízení zcela neúspěšné žalobkyni však soud podle § 148 odst. 1 o. s. ř. uložil povinnost nahradit státu náklady řízení, které vynaložil na znalečné, resp. tlumočné v souvislosti s ustanovením tlumočníka ze znakového jazyka žalované. Výši a splatnost tlumočeného, které je žalobkyně povinna státu nahradit, soud stanoví samostatným usnesením.