8 C 242/2025-27 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vůči žalované zaplacení částky 15 029,39 Kč s příslušenstvím. Uplatňovaný nárok odůvodnila tím, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, ve znění dodatku č. , hodnota, k této smlouvě ze dne , datum, uzavřené se společností , Anonymizováno, . (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) nabyla pohledávku za žalovanou. Z této skutečnosti žalobkyně dovozuje svoji aktivní procesní legitimaci. V souvislosti s uplatňovaným nárokem žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně se žalovanou uzavřela dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že úvěr měl být splacen nejpozději dne , datum, . Žalovaná však splátky úvěru řádně a včas nehradila a dostala se do prodlení. Žalobkyně tedy zaslala žalované dne , datum, předžalobní upomínku. Žalovaná ani přes tuto výzvu na svůj dluh podle tvrzení žalobkyně ničeho neuhradila.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyslovila v žalobě souhlas. Žalovaná byla soudem vyzvána, aby se vyjádřila, zda s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí s tím, že nevyjádří-li se v soudem stanovené lhůtě, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaná na výzvu soudu nereagovala. Z těchto důvodů a jelikož ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud rozhodl, aniž nařizoval jednání.4. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , dodatku č. , hodnota, k této smlouvě ze dne , datum, a seznamu postupovaných pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena žalobkyni v souladu s § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Žalovaná byla o postoupení pohledávky vyrozuměna ve smyslu § 1882 o. z. oznámením odeslaným dne , datum, , jak plyne z podacího lístku.5. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovanou prostředky komunikace na dálku dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru (dále jen „smlouva“). Na základě smlouvy byla právní předchůdkyně žalobkyně povinna poskytnout žalované bez účelového určení peněžní prostředky až do výše sjednaného úvěrového rámce, který činil 10 000 Kč. Z potvrzení o provedení platby bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalované dne , datum, částku ve výši 5 000 Kč a dne , datum, částku ve výši 5 000 Kč. Částky byly žalované vypláceny vždy bezhotovostním převodem na bankovní účet žalované č. , č. účtu, . Žalovaná se ve smlouvě zavázala formou splátek vrátit poskytnuté finanční prostředky a zaplatit úrok. Úroková sazba podle smlouvy činila 0,4026 % denně a RPSN dosahovala 299,98 %. Žalovaná však měsíční splátky řádně a včas neplatila, zaplatila celkem pouze částku 1 438,70 Kč, jak bylo zjištěno z přehledu čerpání a plateb. Žalovaná na dlužnou částku ničeho nezaplatila ani po postoupení pohledávky. Žalobkyně proto žalované zaslala dne , datum, předžalobní výzvu k plnění, jak dokládá podací lístek. Žalovaná na tuto výzvu nereagovala.6. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.7. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.8. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005 se uvádí: „Při sjednání úroku, při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba, nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem“.9. S ohledem na to, že podle smlouvy o úvěru se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni za poskytnutí úvěru úrok ve výši 0,4026 % denně, roční úroková sazba tudíž činila 146,949 %, a kdy RPSN dosahovala 299,98 % (přičemž podle veřejně dostupné databáze ČNB ARAD byla v době uzavírání smlouvy obvyklá výše roční úrokové sazby 8,53 % a RPSN obvykle činila 8,85 %), a vzhledem ke shora uvedeným zákonným ustanovením a citované judikatuře, soud po právní stránce uzavřel, že smlouva o revolvingovém úvěru ze dne , datum, je z důvodu nepřiměřeně vysokého protiplnění za poskytnutí úvěru absolutně neplatná podle § 588 o. z., a to pro rozpor s dobrými mravy. Uzavře-li totiž úvěrovou smlouvu věřitel proto, aby od spotřebitele, tedy slabší strany, získal úroky a další plnění ve zjevně nemravné výši, je nemravná celá smlouva o úvěru. Soud k absolutní neplatnosti přihlíží ze zákona.10. Žalovaná obdržela od právní předchůdkyně žalobkyně peněžní prostředky na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru, a tedy bez právního důvodu. V důsledku toho byl žalobkyní uplatňovaný nárok posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2993 o. z. V řízení bylo prokázáno, že žalované byly ze strany právní předchůdkyně žalobkyně poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 10 000 Kč. Žalovaná však uhradila pouze částku 1 438,70 Kč. Soud tedy žalobě vyhověl co do částky 8 561,30 Kč jakožto trvajícího bezdůvodného obohacení žalované. Žalobě bylo rovněž částečně vyhověno ohledně nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení byl stanoven v návaznosti na odeslání předžalobní upomínky. Podle § 573 o. z. má soud za to, že předžalobní výzva se do dispozice žalované dostala třetí pracovní den po jejím odeslání, tedy dne , datum, . Ode dne následujícího je žalovaná v prodlení. Soud tedy žalobkyni přiznal nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky bezdůvodného obohacení ve výši 8 561,30 Kč, a to od , datum, . Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť byla-li smlouva shledána absolutně neplatnou, nelze na jejím základě přiznat žalobou požadovaná plnění.11. Soud výrokem III. tohoto rozsudku uložil žalobkyni povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s položkou 2 odst. 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a to vzhledem k tomu, že v dané věci nebyl vydán platební rozkaz a bylo pokračováno v řízení, proto byl žalobkyni doměřen soudní poplatek z částky 800 Kč na částku 1 000 Kč podle položky 1 sazebníku. Žalobkyně je tedy povinna doplatit částku 200 Kč.12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 391,85 Kč, přičemž tato částka představuje 13,92 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 56,96 % a úspěchu žalované v rozsahu 43,04 %). Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč, doplatku soudního poplatku v částce 200 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 029,39 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.13. Povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně byla stanovena podle § 149 odst. 1 o. s.