8 C 378/2025-14 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se žalobou podanou nadepsanému soudu domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 29 455 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že pohledávku za žalovanou nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, se společností , právnická osoba, , přičemž na tuto společnost byla pohledávka za žalovaným postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, uzavřené se spolčeností , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“). Z této skutečnosti žalobkyně dovozuje svoji aktivní procesní legitimaci. Ohledně uplatňovaného nároku žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit úrok a sjednané poplatky, a to ve lhůtě 30 dnů. Tuto svoji povinnost však žalovaný nesplnil. Žalobkyně tedy zaslala žalovanému dne , datum, předžalobní výzvu k plnění. Žalovaný ani přes tuto výzvu na svůj dluh podle tvrzení žalobkyně ničeho neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Žalobkyně a žalovaný byli soudem vyzváni, aby se vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), s tím, že nevyjádří-li se v soudem stanovené lhůtě, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Žádný z účastníků však na výzvu soudu nereagoval. Z těchto důvodů a jelikož ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud rozhodl, aniž nařizoval jednání.4. Žalobkyně je aktivně legitimována k uplatnění nároku u soudu, neboť se společností , právnická osoba, uzavřela dne , datum, smlouvu o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 – 1887 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přičemž tato společnost pohledávku za žalovanou nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, uzavřené se spolčeností , právnická osoba, . Žalobkyně dále doložila, že postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno ve smyslu § 1882 o. z. v předžalobní upomínce odeslané dne , datum, , jak vyplývá z podacího lístku.5. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Žalobkyně se žalovaným uzavřela prostředky komunikace na dálku dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , a to v intencích § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a § 104 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „smlouva“). Na základě smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému dne , datum, peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Toto bylo zjištěno z potvrzení o provedení platby. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit a zaplatit úrok ve výši 450 Kč, kdy roční úroková sazba činila 36,5 %. Dále byl žalovaný povinen zaplatit poplatek ve výši 5 400 Kč jakožto úhradu nákladů spojených se zpracováním žádosti. Celková částka, jíž byl podle smlouvy žalovaný povinen zaplatit, činila 20 850 Kč se splatností dne , datum, . RPSN pak podle smlouvy dosahovala 5 395,58 %. Pro případ prodlení žalovaného bylo ve smlouvě ujednáno, že právní předchůdkyně žalobkyně má krom výše uvedeného také právo na úhradu poplatku za administrativní činnost ve výši 700 Kč, poplatku za upomínání ve výši 50 Kč za SMS, 30 Kč za upomínku formou emailové zprávy a 500 Kč za upomínku písemnou. Dále byla ve smlouvě ujednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z nesplacené jistiny úvěru, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Žalovaný úvěr ke dni splatnosti nezaplatil a dostal se tak do prodlení, žalobkyně se proto domáhá všech výše uvedených poplatků spojených s prodlením, kdy poplatky za upomínání byly vyčísleny celkem na částku 1 800 Kč a smluvní pokuta do dne podání žaloby činí 6 105 Kč. Žalovaný na dlužnou částku ničeho nezaplatil ani přes předžalobní výzvu, která mu byla zaslána dne , datum, , jak dokládá podací lístek.6. Podle § 2395 o. z. platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 122 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu.7. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.8. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.9. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005 se uvádí: „Při sjednání úroku, při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba, nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem“.10. Soud po zhodnocení provedených důkazů dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti. Soud nejprve zkoumal, zda je smlouva o úvěru ze dne , datum, z hlediska smluvních ujednání jako celku platným právním jednáním. Z obsahu smlouvy vyplývá, že žalobkyně žalovanému poskytla částku 15 000 Kč a žalovaný se jí naopak zavázal vrátit částku 20 850 Kč. Z uvedeného je zřejmé, že žalovaný musel být v tíživé situaci. Žalobkyně zneužila absence zákonné úpravy limitující úrokové míry při poskytování zápůjček či úvěrů, a to i spotřebitelských. V části, která nepodléhá zákonné regulaci, žalobkyně do smluvních ujednání zahrnula povinnost dlužníka zaplatit nepřiměřeně velké navýšení, úrok ve výši 36,5 % ročně, RPSN 5 395,58 %, a to za stavu, kdy obvyklá výše úroku podle statistiky úrokových sazeb ČNB v době uzavření smlouvy činila 9,02 % ročně a obvyklá výše RPSN dosahovala 9,45 %. Nadto žalobkyně rovněž požadovala v souvislosti s prodlením neúměrné poplatky. S ohledem na uvedené je nutno považovat smlouvu o úvěru ze dne 3. 7. 2024 jako celek za absolutně neplatnou, a to pro rozpor s dobrými mravy. Uzavře-li úvěrovou smlouvu věřitel proto, aby od spotřebitele, tedy slabší strany, získal úroky a další plnění ve zjevně nemravné výši, je nemravná celá smlouva o úvěru. Soud k absolutní neplatnosti přihlíží ze zákona.11. Žalovaný tedy obdržel od právní předchůdkyně žalobkyně peněžní prostředky na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru, a tedy bez právního důvodu. V důsledku toho byl žalobkyní uplatňovaný nárok posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2993 o. z. V řízení bylo prokázáno, že žalovanému byly ze strany žalobkyně poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 15 000 Kč. Žalovaný neuhradil žalobkyni ničeho. Soud tedy žalobě co do této částky vyhověl. Žalobě bylo částečně vyhověno ohledně nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení byl stanoven v návaznosti na odeslání předžalobní upomínky. Podle § 573 o. z. má soud za to, že předžalobní výzva se do dispozice žalovaného dostala třetí pracovní den po jejím odeslání, te