8 C 379/2025-17 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobou podanou nadepsanému soudu se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 23 309 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se žalovaným uzavřela dne , datum, úvěrovou smlouvu. Žalobkyně na základě této smlouvy poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a to převodem na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnuté peněžní prostředky formou splátek vrátit a zaplatit žalobkyni úrok a sjednané poplatky. Žalovaný však ujednané splátky úvěru řádně a včas nehradil, dostal se do prodlení, a žalobkyně proto úvěr ke dni , datum, zesplatnila. Žalobkyně následně vyzvala žalovaného k plnění v předžalobní upomínce, žalovaný však na tuto výzvu nereagoval.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Žalobkyně v žalobě vyslovila souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). Žalovaný byl soudem vyzván, aby se vyjádřil, zda s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, s tím, že nevyjádří-li se v soudem stanovené lhůtě, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný na výzvu soudu nereagoval. Z těchto důvodů a jelikož ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud rozhodl, aniž nařizoval jednání.4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní a ze žalobních tvrzení učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Soud zjistil, že účastníci uzavřeli dne , datum, prostřednictvím internetových stránek žalobkyně, www.kamali.cz, úvěrovou smlouvu o bezúčelovém spotřebitelském úvěru. Podpis žalovaného byl nahrazen zadáním autorizačního kódu. V souladu s touto smlouvou žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a to v den uzavření smlouvy převodem na běžný účet žalovaného č. , č. účtu, , jak dokládá opis výpisu proplacení smlouvy. Žalovaný měl podle smlouvy povinnost poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok, který činil 735 Kč a byl podle splátkového kalendáře ujednaného ve smlouvě součástí druhé až osmé splátky. Žalovaný by krom toho rovněž povinen zaplatit žalobkyni poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč. RPSN byla ve smlouvě udána ve výši 49,10 %. Dále byl ve smlouvě ujednán poplatek za korunový měsíční odklad splátek ve výši 1 485 Kč, služba expres výplata za poplatek 199 Kč a služba bezpečná splátka za poplatek 99 Kč za každou splátku. Žalovaný se podle smlouvy zavázal zaplatit žalobkyni celkem částku 20 640 Kč, a to formou 24 měsíčních splátek. Pro případ prodlení žalovaného byla ujednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč za každou splátku a právo žalobkyně na náhradu účelně vynaložených nákladů na upomínání ve výši 300 Kč za upomínku. Žalovaný za trvání úvěru žalobkyni uhradil celkem částku 1 620 Kč, jak vyplývá z výpisu čerpání, splátek a úhrad. Zbývající částku žalovaný žalobkyni nezaplatil. Žalobkyně tedy ke dni , datum, celkovou dlužnou částku zesplatnila a vyzvala žalovaného předžalobní upomínkou ze dne , datum, k plnění dluhu ve lhůtě do , datum, . Předžalobní upomínka byla žalovanému zaslána dne , datum, , jak je patrno z podacího archu.5. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.6. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.7. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005 se uvádí: „Při sjednání úroku, při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba, nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem“.8. S ohledem na to, že podle smlouvy o úvěru se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 20 640 Kč, tedy částku ve výši 137,6 % jistiny úvěru, kdy RPSN dosahovala 49,10 % (přičemž podle databáze ČNB ARAD obvyklá výše RPSN činila v době uzavření smlouvy 8,85 %), a rovněž s přihlédnutím k nepřiměřené výši poplatku spojeného s korunovým měsíčním odkladem splátek, soud uzavřel, že úvěrová smlouva uzavřená mezi účastníky dne , datum, je absolutně neplatná, a to pro rozpor s dobrými mravy. Rozpor s dobrými mravy soud spatřuje v nepřiměřeně vysokém protiplnění za poskytnutí úvěru, kdy RPSN je více jak pětkrát vyšší, než bylo v době uzavření smlouvy obvyklé, přičemž judikatura podle shora citovaného rozhodnutí považuje za přiměřené protiplnění nejvýše trojnásobek obvyklé roční úrokové sazby. RPSN sice není totéž co úroková sazba, avšak její posouzení je relevantní, neboť zahrnuje úrokovou sazbu jakož i další poplatky spojené s poskytnutím úvěru. Soud tedy vyhodnotil smlouvu jako nemravnou, a proto podle § 588 o. z. absolutně neplatnou. K této neplatnosti přihlíží soud ze zákona. V důsledku toho lze žalobkyní uplatňovaný nárok posoudit jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2993 o. z. Žalovanému byly ze strany žalobkyně poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč na základě absolutně neplatné smlouvy, a tedy bez právního důvodu. Žalovaný uhradil žalobkyni na dlužnou částku celkem 1 620 Kč. Žalobkyně má proto právo na zaplacení částky bezplatného obohacení ve výši 13 380 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení byl stanoven v návaznosti na dodatečnou lhůtu k plnění poskytnutou žalovanému v předžalobní výzvě, a to od , datum, . Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť byla-li smlouva shledána absolutně neplatnou, nelze na jejím základě přiznat další žalobou požadovaná plnění.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 406,70 Kč, přičemž tato částka představuje 14,8 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 57,4 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 42,6 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 933 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 23 309 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Povinnost uhradit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně byla stanovena podle § 149 odst. 1 o. s. ř.10. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.