8 C 454/2025-18 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se žalobou podanou nadepsanému soudu domáhala vůči žalované zaplacení částky 52 050 Kč s příslušenstvím. Uplatňovaný nárok odůvodnila tím, že se žalovanou uzavřela dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva“). Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalované částku v celkové výši 30 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala poskytnuté peněžní prostředky formou měsíčních splátek vrátit a zaplatit úrok. Tuto svoji povinnost však žalovaná neplnila. Žalobkyně proto úvěr ke dni , datum, zesplatnila. Následně žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku, ani přes tuto výzvu však žalovaná dlužnou částku neuhradila.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Žalobkyně v žalobě vyslovila souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). Žalovaná byla soudem vyzvána, aby se vyjádřila, zda s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, s tím, že nevyjádří-li se v soudem stanovené lhůtě, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaná na výzvu soudu nereagovala. Z těchto důvodů a jelikož ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud rozhodl, aniž nařizoval jednání.4. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Žalobkyně uzavřela s žalovanou dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , a to v intencích § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a § 104 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „smlouva“). Smlouva byla uzavřena za použití prostředků komunikace na dálku, kdy podpis žalované byl nahrazen zadáním autorizačního , Anonymizováno, . Smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky až do výše 30 000 Kč. Žalobkyně poskytla žalované celkem částku 30 000 Kč, když na bankovní účet žalované č. , č. účtu, uvedený ve smlouvě zaslala dne , datum, částku 16 000 Kč a dne , datum, částku 14 000 Kč, jak vyplývá z potvrzení o provedených platbách. Žalovaná se ve smlouvě zavázala poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni formou pravidelných měsíčních splátek vrátit a zaplatit sjednaný úrok ve výši 40 % měsíčně. RPSN byla ve smlouvě udávána ve výši 5 775,76 %. Z toho důvodu, že žalovaná splátky úvěru nehradila, využila žalobkyně svého práva a v souladu s čl. VI. smlouvy úvěr s účinností ke dni , datum, zesplatnila. Žalovaná o tom byla informována dopisem ze dne , datum, . Žalovaná však na dlužnou částku žalobkyni ničeho neuhradila ani na předžalobní výzvu, která jí byla zaslána dne , datum, , jak je patrno z podacího lístku.5. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.6. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.7. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005 se uvádí: „Při sjednání úroku, při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba, nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem“.8. S ohledem na to, že podle smlouvy o úvěru se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni za poskytnutí peněžních prostředků úrok ve výši 40 % měsíčně, tj. 480 % ročně, kdy RPSN dosahovala 5 775,76 % (přičemž podle databáze ČNB ARAD činil běžný úrok v měsíci uzavření smlouvy 8,83 % a obvyklá RPSN dosahovala 9,30 %), a vzhledem ke shora uvedeným zákonným ustanovením a citované judikatuře, soud uzavřel, že smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřená žalobkyní a žalovanou dne , datum, je absolutně neplatná, a to pro rozpor s dobrými mravy. Rozpor s dobrými mravy soud spatřuje v nepřiměřeně vysokém protiplnění za poskytnutí úvěru, kdy úroková sazba je více jak mnohonásobně vyšší, než bylo v době uzavření smlouvy obvyklé, přičemž judikatura podle shora citovaného rozhodnutí považuje za přiměřené protiplnění nejvýše trojnásobek obvyklé roční úrokové sazby. Soud tedy vyhodnotil smlouvu jako zjevně nemravnou, a proto podle § 588 o. z. absolutně neplatnou. K této neplatnosti přihlíží soud ze zákona.9. Žalovaná obdržela od žalobkyně peněžní prostředky na základě neplatné smlouvy o úvěru, tedy bez právního důvodu. V důsledku toho byl žalobkyní uplatňovaný nárok posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o. z. Žalované byly ze strany žalobkyně poskytnuty peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaná nezaplatila žalobkyni ničeho. Soud tedy žalobě vyhověl co do částky, v níž bezdůvodné obohacení žalované trvá, a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč. Žalobě bylo rovněž částečně vyhověno ohledně nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení byl stanoven v návaznosti na odeslání předžalobní upomínky. Podle § 573 o. z. má soud za to, že předžalobní výzva se do dispozice žalované dostala třetí pracovní den po jejím odeslání, tedy dne 18. 6. 2025. Žalované byla v předžalobní upomínce poskytnuta lhůta k plnění v délce tří dnů. Žalovaná je tedy v souladu s § 607 o. z. v prodlení ode dne 24. 6. 2025. Soud proto žalobkyni přiznal nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky bezdůvodného obohacení ve výši 30 000 Kč od 24. 6. 2025. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť byla-li smlouva shledána neplatnou, nelze na jejím základě přiznat žalobou požadovaná plnění.10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 464,66 Kč, přičemž tato částka představuje 16 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 58 % a úspěchu žalované v rozsahu 42 %). Náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 082 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 52 050 Kč sestávající z částky 3 220 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 11 010 Kč ve výši 2 312,10 Kč. Povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokátky žalobkyně byla žalované uložena podle § 149 odst. 1 o. s. ř.11. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.