2 C 20/2026-20 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobou podanou nadepsanému soudu se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení částky 50 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se žalovanou uzavřela dne , datum, smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, . Žalobkyně na základě této smlouvy poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala poskytnuté peněžní prostředky formou splátek vrátit a zaplatit žalobkyni úrok. Žalovaná však přes opakované upomínání splátky řádně a včas nehradila a dostala se tak do prodlení. Žalobkyně tedy zaslala žalované dne , datum, předžalobní výzvu k plnění, avšak žalovaná na tuto výzvu nereagovala.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Žalobkyně v žalobě vyslovila souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). Žalovaná byla soudem vyzvána, aby se vyjádřila, zda s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, s tím, že nevyjádří-li se v soudem stanovené lhůtě, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaná na výzvu soudu nereagovala. Z těchto důvodů a jelikož ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud rozhodl, aniž nařizoval jednání.4. Z provedených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Soud zjistil, že účastníci uzavřeli dne , datum, prostředky komunikace na dálku smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva“). V souladu s čl. , Anonymizováno, . odst. , Anonymizováno, ., Anonymizováno, . smlouvy žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč dne , datum, , a to převodem na bankovní účet žalované č. , č. účtu, uvedený ve smlouvě, jak vyplývá z detailu bezhotovostní platby. Žalovaná měla podle smlouvy povinnost poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok v celkové výši 90 000 Kč, kdy úroková sazba činila 15 % měsíčně. RPSN byla ve smlouvě udána ve výši 436 %. Celkem byla tedy žalovaná podle smlouvy povinna žalobkyni zaplatit částku 140 000 Kč, a to formou měsíčních splátek po 7 500 Kč, přičemž úvěr byl sjednán na dobu 12 měsíců. Žalovaná se ve smlouvě zavázala pro případ prodlení uhradit také poplatek za upomínání ve výši 500 Kč za upomínku. Žalovaná byla v důsledku prodlení s úhradou splátek opakovaně vyzývána k plnění, jak vyplývá z upomínek ze dne , datum, a , datum, . Dále bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala žalované podle podacího lístku dne , datum, předžalobní výzvu, ve níž žalovanou také informovala o zesplatnění úvěru. Za trvání smlouvy žalovaná uhradila celkem , hodnota, splátek po 7 500 Kč, tj. 45 000 Kč, jak vyplývá z vyjádření žalobkyně.5. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.6. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.7. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005 se uvádí: „Při sjednání úroku, při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba, nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem“.8. S ohledem na to, že podle smlouvy o úvěru se žalovaná zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 140 000 Kč, tedy částku ve výši 280 % jistiny úvěru, kdy úroková sazba činila 15 % měsíčně, tj. 180 % ročně a RPSN dosahovala 436 % (přičemž podle databáze ČNB ARAD činila v době uzavření smlouvy obvyklá výše roční úrokové sazby 8,51 % a RPSN 8,81 %), soud uzavřel, že smlouva o poskytnutí spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřená mezi účastníky dne , datum, je absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Rozpor s dobrými mravy soud spatřuje v nepřiměřeně vysokém protiplnění za poskytnutí úvěru, kdy úroková sazba i RPSN jsou mnohonásobně vyšší, než bylo v době uzavření smlouvy obvyklé, přičemž judikatura považuje za přiměřené protiplnění zpravidla nejvýše trojnásobek obvyklé roční úrokové sazby. Soud tedy vyhodnotil smlouvu jako zjevně nemravnou, a proto podle § 588 o. z. absolutně neplatnou. K této neplatnosti přihlíží soud ze zákona.9. V důsledku toho je třeba posoudit žalobkyní uplatňovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Žalované byly ze strany žalobkyně na základě absolutně neplatné smlouvy, a tedy bez právního důvodu, poskytnuty peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč. Tuto částku tedy byla žalovaná povinna z titulu bezdůvodného obohacení žalobkyni vrátit. Žalovaná žalobkyni uhradila celkem 45 000 Kč. Žalobkyně má proto právo na zaplacení dlužné částky ve výši 5 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne , datum, , neboť žalované byla v předžalobní upomínce poskytnuta lhůta k plnění do , datum, . Ode dne následujícího je tedy žalovaná v prodlení. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť byla-li smlouva shledána absolutně neplatnou, nelze na jejím základě přiznat žalobou požadovaná plnění.10. Lhůta k plnění ve výroku I. tohoto rozsudku byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť žalované, která byla ve věci úspěšná v rozsahu 90 % a která by podle § 142 odst. 2 o. s. ř. měla nárok na poměrnou náhradu nákladů řízení, žádné náklady dle obsahu spisu nevznikly.