2 C 330/2025-23 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobou podanou k nadepsanému soudu se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 16 518,06 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že pohledávku za žalovaným nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, od společnosti , právnická osoba, , , Anonymizováno, , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“). Z této skutečnosti žalobkyně dovozuje svoji aktivní legitimaci. V souvislosti s uplatňovaným nárokem žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne , datum, smlouvu o zápůjčce č. , hodnota, . Právní předchůdkyně žalobkyně na základě této smlouvy poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 20 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnuté peněžní prostředky formou splátek vrátit a zaplatit poplatek za poskytnutí zápůjčky. Žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku ve výši 26 210,01 Kč a následně po postoupení pohledávky žalovaný zaplatil částku 400 Kč. Jelikož žalovaný zápůjčku řádně nehradil, zaslala žalobkyně žalovanému výzvu k okamžitému splacení dluhu. V návaznosti na prodlení žalovaného žalobkyně požadovala také úhradu smluvní pokuty, poplatků za vymáhání a zaplacení úrokového příslušenství. Žalovanému byla zaslána rovněž předžalobní výzva, žalovaný však ani na tuto výzvu nereagoval.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Účastníci byli soudem vyzváni, aby se vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), s tím, že nevyjádří-li se v soudem stanovené lhůtě, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyslovila souhlas, žalovaný však na výzvu soudu nereagoval. Z těchto důvodů a jelikož bylo možné rozhodnout ve věci na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, rozhodl soud, aniž nařizoval jednání.4. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimovaná k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně seznamu postupovaných pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena žalobkyni v souladu s § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn oznámením ze dne , datum, ve smyslu § 1882 o. z., které bylo podle podacího lístku odesláno dne , datum5. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne , datum, smlouvu o zápůjčce č. , hodnota, (dále jen „smlouva“), jejíž součástí byly smluvní podmínky. Na základě smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému bez účelového určení peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Převzetí této částky v hotovosti žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnuté finanční prostředky formou měsíčních splátek vrátit a zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 14 220 Kč. Úroková sazba podle smlouvy činila 29 % ročně. RPSN dosahovala 282,02 %. Celkem měl tedy žalovaný podle smlouvy povinnost zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku 34 220 Kč. Žalovaný měsíční splátky řádně neplatil. V návaznosti na to právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky, jak vyplývá z dopisu ze dne , datum, . Žalovaný na dlužnou částku uhradil před postoupením pohledávky celkem částku 26 210,01 Kč a dále po postoupení pohledávky částku 400 Kč. Žalobkyně žalovanému zaslala dne , datum, předžalobní výzvu k plnění, jak vyplývá z podacího lístku.6. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.7. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.8. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005 se uvádí: „Při sjednání úroku, při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba, nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem“.9. S ohledem na to, že podle smlouvy o zápůjčce se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 34 220 Kč, tedy částku odpovídající 171,1 % jistiny úvěru, kdy roční úroková sazba činila 29 % a RPSN dosahovala 282,02 % (přičemž podle databáze ČNB ARAD obvyklá výše úrokové sazby činila v době uzavření smlouvy 8,39 % a RPSN 8,71 %), soud uzavřel, že smlouva o zápůjčce ze dne , datum, je absolutně neplatná, a to pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Rozpor s dobrými mravy soud spatřuje v nepřiměřeně vysokém protiplnění za poskytnutí úvěru, kdy úroková sazba a zvláště pak RPSN je mnohonásobně vyšší, než bylo v době uzavření smlouvy obvyklé. Judikatura zásadně považuje za přiměřené protiplnění nejvýše trojnásobek obvyklé roční úrokové sazby (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005). RPSN sice není totéž co úroková sazba, avšak její posouzení je relevantní, neboť zahrnuje úrokovou sazbu jakož i další poplatky spojené s poskytnutím úvěru. Soud tedy vyhodnotil smlouvu jako zjevně nemravnou, a proto podle § 588 o. z. absolutně neplatnou. K této neplatnosti přihlíží soud ze zákona.10. V důsledku toho lze žalobkyní uplatňovaný nárok posoudit jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2993 o. z. Žalovanému byly ze strany žalobkyně na základě absolutně neplatné smlouvy, a tedy bez právního důvodu, poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný uhradil žalobkyni na dlužnou částku celkem 26 610,01 Kč. Žalovaný tedy zaplatil žalobkyni více, než kolik činilo jeho bezdůvodné obohacení, a proto soud žalobu v celém rozsahu zamítl.11. Soud výrokem II. tohoto rozsudku uložil žalobkyni povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s položkou 2 odst. 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a to vzhledem k tomu, že v dané věci nebyl vydán platební rozkaz a bylo pokračováno v řízení, proto byl žalobkyni doměřen soudní poplatek z částky 800 Kč na 1 000 Kč podle položky 1 sazebníku. Žalobkyně je tedy povinna doplatit částku 200 Kč. Lhůta k zaplacení byla stanovena podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 a násl. o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť žalovanému, který byl v řízení zcela úspěšný, žádné náklady podle obsahu spisu nevznikly.