25 C 113/2026-13 – Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 17. 03. 2026 domáhala proti žalované vydání soudního rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 28 470 Kč s příslušenstvím a nahradit náklady řízení. Svou žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela dne , datum, s žalobkyní smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr až do výše 5 000 Kč s možností postupného čerpání. Dodatkem z téhož dne byl úvěrový rámec navýšen na částku 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté prostředky společně s úrokem ve výši 40 % měsíčně z čerpané částky. Úvěr byl sjednán na dobu neurčitou s tím, že žalovaná bude smluvní úrok hradit v pravidelných měsíčních splátkách vždy ke dni splatnosti a zbytek celkové částky bude uhrazen nejpozději ke dni ukončení smlouvy. Žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy posuzovala úvěruschopnost žalované dle údajů o žalované v dostupných registrech a databázích, zejména v registrech CRIF, SOLUS, TELCO SCORE, Centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku, databázi neplatných občanských průkazů a také na základě údajů získaných prostřednictvím systému Kontomatik, k jejichž zpřístupnění žalovaná udělila výslovný souhlas. Tímto způsobem žalobkyně získala přístup k aktuálním údajům o bankovním účtu žalované, zejména k transakční historii, informacím o příjmech a výdajích, jakož i k dalším údajům vypovídajícím o její finanční situaci. Úvěr byl žalované vyplácen prostřednictvím bankovního převodu na účet č. , č. účtu, v období od , datum, v celkové výši 20 000 Kč. Žalovaná nehradila své závazky řádně a včas, pročež ke dni , datum, došlo na základě smluvních ujednání k zesplatnění celého úvěru, kdy žalovaná neuhradila ničeho. Žalobkyně dále podle čl. VI. shora uvedené smlouvy požaduje po žalované rovněž uhrazení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, a to za období od 26. 03. 2025 do 11. 03. 2026 ve výši 7 020 Kč. Nakonec žalobkyně požaduje rovněž náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 450 Kč podle sazebníku poplatků, který je nedílnou součástí úvěrové smlouvy.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a v řízení zůstala pasivní.3. Zdejší soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a k projednání věci nenařídil ústní jednání, neboť věc bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů, žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaná se k výzvě soudu nevyjádřila, čímž se její souhlas předpokládá (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).4. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Žalovaná podepsala dne , datum, s žalobkyní listinu označenou jako smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru, ve znění dodatku z téhož dne, na základě které byla žalované poskytnuta možnost čerpat finanční prostředky až do výše 20 000 Kč s možností postupného čerpání, a to bezhotovostně na účet žalované č. , č. účtu, . Žalovaná se zavázala vrátit finanční prostředky spolu s úrokem ve výši 40 % měsíčně z dlužné částky. RPSN je ve smlouvě uvedena ve výši 5 594 %. Z přehledu bankovních transakcí žalobkyně je zřejmé, že žalované byla v období od , datum, vyplacena částka 20 000 Kč. Žalovaná na svůj dluh podle sdělení žalobkyně neuhradila ničeho. Předžalobní výzva na žalovanou částku ze dne , datum, byla žalované podle podacího lístku zaslána dne , datum, .5. Z předložených dokladů o ověření úvěruschopnosti vyplývá, že prostřednictvím uvedeného systému byly zjištěny příjmy žalované ve výši 18 125,33 Kč a výdaje ve výši 9 551,50 Kč, přičemž systém současně identifikoval žalovanou jako vlastníka prověřovaného bankovního účtu, na který byly následně úvěrové prostředky poukázány. Žalobkyně dále před poskytnutím úvěru automatizovaně ověřovala údaje o žalované v dostupných registrech a databázích, zejména v registrech CRIF, SOLUS, TELCO SCORE, Centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku a databázi neplatných občanských průkazů. Na základě takto zjištěných a ověřených údajů žalobkyně vyhodnotila finanční situaci žalované v rámci svého interního scoringového systému, přičemž žádost žalované dosáhla vysokého skóre svědčícího o nízké pravděpodobnosti nesplácení úvěru. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru prověřovala na základě konkrétních, aktuálních a objektivně ověřitelných údajů o jejích příjmech, výdajích a závazkové situaci.6. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.7. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.8. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění, dospěl soud k závěru, že mezi žalovanou a žalobkyní nevznikl uzavřením shora uvedené smlouvy závazek v podobě úročného úvěru podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, byť strany uvedené smlouvy zjevně uzavření tohoto druhu závazku zamýšlely, což je zřejmé z obsahu smlouvy, a dále z odkazu na ustanovení občanského zákoníku v úvodních ustanoveních smlouvy.9. Soud dospěl k závěru o neplatnosti závazku – smlouvy o úvěru, kterou dovozuje z ujednání o výši úroků, které měla žalovaná z půjčených peněz žalobkyni zaplatit. Soud totiž dospěl k závěru, že celková částka, kterou měla žalovaná vedle jistiny zaplatit navíc, jež ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinou představuje úrok ve výši 40 % měsíčně z dlužné částky (ve smlouvě je dokonce uváděna RPSN 5 594 %), je ujednáním neplatným podle § 588 občanského zákoníku pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Pro zjednodušení odůvodnění těchto závěrů lze rovněž odkázat na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, v němž je vyřčen názor na rozpor určité výše úroků sjednaných ve smyslu § 658 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (podle současné úpravy § 2392 občanského zákoníku) v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejího sjednání, tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami. Tato sazba v dané době nepřekračovala v průměru 9 % ročně (www.cnb.cz, systém časových řad ARAD). Soud v daném případě nezjistil ani žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možno takto vysokou sazbu úroků v daném případě akceptovat. Naopak z dostupných zjištění vyplývá, že se jednalo o standardní nabídku spotřebitelského úvěru.10. Soud se dále zabýval tím, zda lze obsah ujednání o úrocích oddělit od ostatního obsahu smlouvy o úvěru a s ohledem na skutečnost, že úrok je pojmovým znakem daného typu smlouvu, dospěl k závěru, že toto oddělit nelze.11. Žalované tudíž nevznikla jiná povinnost než žalobkyni vrátit zapůjčenou jistinu ve výši 20 000 Kč. Právním důvodem vzniku pohledávky s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy jako celku, není závazkový vztah ze smlouvy o úvěru, ale plnění žalobkyně z neexistujícího či neplatného právního jednání, kterým se žalovaná bezdůvodně obohatila. Z hlediska právního posouzení se tedy jedná o bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku přitom platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, uložil jí soud povinnost vrátit zbývající část jistiny dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení v souladu s § 1970 občanského zákoníku, jehož výše požadovaná žalobkyní neodporuje § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky.12. Pokud jde o počátek prodlení žalované s vrácením bezdůvodného obohacení, pak k tomuto soud uvádí, že první doložená výzva žalobkyně ze dne , datum, stanovila žalované sedmidenní lhůtu pro zaplacení od odeslání výzvy. Žalobkyně předložila podací lístek, ze kterého bylo zjištěno, že upomínka byla předána poštovnímu úřadu k přepravě dne , datum, . Dne , datum, se již upomínka mohla dostat do sféry dispozice žalované. Žalovaná byla povinna plnit do sedmi dnů od odeslání výzvy, tj. do , datum, . Soud má tak za prokázané, že žalovaná je v prodlení ode dne , datum, , kdy od tohoto dne přiznal žalobkyni úrok z prodlení v zákonné výši.13. Ve zbývající části, tedy co do částky 8 470 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 20 000 Kč od 26. 3. 2025 do 6. 08. 2025, soud žalobu zamítl z důvodů výše uvedených.14. V dané věci nebyl vydán platební rozkaz, soud pokračoval v řízení, a p