25 C 116/2026-17 – Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne , datum, domáhala proti žalovanému vydání soudního rozhodnutí, kterým by mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 16 843 Kč s příslušenstvím a nahradit náklady řízení. Svou žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel dne , datum, s žalobkyní úvěrovou smlouvu č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč, kdy tento úvěr byl žalovaným načerpán dne , datum, převodem na jeho účet č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal úvěr splatit v jedné splátce ve výši 15 495 Kč, kdy tato částka sestává z jistiny a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč. Splatnost úvěru byla sjednána na třicet dnů od poskytnutí úvěru, tedy do , datum, . Žalovaný s i sjednal rovněž další volitelné služby, a to poplatek za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč, a poplatek za SMS servis ve výši 49 Kč. Vedle těchto poplatků pak žalobkyně požaduje po žalovaném i úhradu účelně vynaložených nákladů na vymáhání ve výši 300 Kč a smluvní pokuty ve výši 900 Kč, společně se zákonným úrokem s prodlení, kdy splatnost žalobkyně odvíjí od 15. dne od odeslání předžalobní upomínky ze dne , datum, . Žalovaný na pohledávku neuhradil ničeho.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, vydaný elektronický platební rozkaz byl pro jeho nedoručení do vlastních rukou žalovaného zrušen podle § 173 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).3. Soud postupoval dle § 115a o. s. ř. a k projednání věci nenařídil ústní jednání, neboť věc bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů, žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, čímž se jeho souhlas předpokládá (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).4. Soud zjistil následující skutkový stav. Na základě úvěrové smlouvy ze dne , datum, č. , hodnota, poskytla žalobkyně téhož dne žalovanému bezhotovostně úvěr ve výši 15 000 Kč, a to zasláním na účet označený žalovaným č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal uhradit úvěr společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč nejpozději do , datum, . Žalovaný si s žalobkyní sjednal i doplňkové zpoplatněné služby, a to bezpečná splátka za 999 Kč a SMS servis za 49 Kč. Z karty klienta obsahující data sdělená žalovaným, bylo zjištěno, že před uzavřením smlouvy byl žalovaný zaměstnancem společnosti , právnická osoba, . s měsíčním příjmem 77 000 Kč, bydlel ve vlastní nemovitosti, další příjmy členů domácnosti činily 27 000 Kč měsíčně a byl bezdětný. Závazky žalovaného vůči jiným subjektům představovaly částku 20 000 Kč. Věřitel pak prověřil, že proti žalovanému není vedena žádná exekuce, nebyl evidován v insolvenčním rejstříku, v registru dlužníků SOLUS ani v Nebankovním registru klientských informací (NRKI). Přesto žalovaný svou pohledávku neuhradil, a to ani částečně. Žalobkyně pak na základě uzavřené smlouvy požaduje po žalovaném rovněž paušální náklady spojené s vymáháním pohledávky ve výši 300 Kč a rovněž smluvní pokutu ve výši 900 Kč (dne , datum, ve výši 450 Kč a dne , datum, ve výši 450 Kč). Žalobkyně tedy žalovaného vyzvala předžalobní upomínkou ze dne , datum, k úhradě dlužné pohledávky, kdy však i přes tuto skutečnost zůstal žalovaný pasivní.5. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.6. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.8. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení a výši úroku z prodlení s placením pohledávky výživného pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.9. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které žalobkyně poskytla žalovanému bezhotovostně částku 15 000 Kč s tím, že se žalovaný zavázal tuto částku a poplatek za poskytnutí úvěru uhradit prostřednictvím jedné splátky nejpozději do dne , datum, . Soud má v řízení za prokázané tvrzení žalobkyně, podle kterého žalovaný neuhradil na předmětný dluh ničeho ani na základě předžalobní upomínky žalobkyně ze dne , datum, . Ze strany žalobkyně došlo i ke splnění žalobkyní tvrzené povinnosti poskytovatele úvěru prověřit schopnost dlužníka splácet poskytnutý úvěr či zápůjčku podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 02. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 07. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 03. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 01. 04. 2018, sp. zn. 1 As 30/2015, nebo rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 05. 11 2018, sp. zn. C-679/18). Ze zákonných ustanovení a citovaných rozhodnutí plyne, že obecně je povinností poskytovatele úvěru při prověřování schopnosti žadatele o spotřebitelský úvěr prověření, zda tento úvěr v budoucnu bude žadatel schopen splácet. Při tom musí vycházet především z porovnání příjmů žadatele o úvěr a jeho výdajů, ale také z plnění dosavadních dluhů žadatelem. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k požadavku na doložení těchto tvrzení žadatelem. Poskytovatel by tak měl při zjišťování informací od spotřebitele provádět prověřování sdělovaných údajů z jemu dostupných zdrojů alespoň v určitém rozsahu a trvat na jejich spolehlivém a objektivním doložení žadatelem (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek či jiného příjmu, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Pokud pak některé informace není poskytovatel úvěru schopen zjistit (prověřit) jinak než z tvrzení spotřebitele, lze považovat za vhodné, aby byl spotřebitel v zájmu pravdivosti zjišťovaných údajů a v zájmu předcházení jejich zkreslení poskytovatelem alespoň přiměřeně poučen též o možných trestně právních následcích, tj. o tom, že pokud by uvedl nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčel, mohl by se tím spotřebitel dopustit úvěrového podvodu.10. Mezi žalobkyní a žalovaným tak byla platně uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr, na který žalovaný neuhradil ničeho. Soud proto žalobě vyhověl v plném rozsahu i včetně kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení a zákonného úroku z prodlení, a to podle § 1970 občanského zákoníku, ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 16 843 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci, včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.12. O lhůtách k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.