25 C 17/2026-15 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se návrhem podaným zdejšímu soudu dne , datum, domáhala po žalované zaplacení částky 19 630 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, (dále jen „původní věřitel“) dne , datum, . Původní věřitel pohledávku postoupil společnosti , právnická osoba, která jí dále postoupila žalobkyni. Na základě uzavřené smlouvy poskytl původní věřitel žalované úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit do 30 dnů od jeho poskytnutí spolu se sjednaným úrokem a poplatkem za úvěr. Žalovaná úvěr do data splatnosti , datum, neuhradila. Žalobkyně se návrhem domáhá uhrazení jistiny úvěru ve výši 10 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 600 Kč, smluvních nákladů za upomínky dluhu ve výši 800 Kč, jednorázového poplatku za administraci prodlení ve výši 700 Kč a smluvních nákladů za upomínky dluhu ve výši 1 000 Kč. Vzhledem k prodlení žalované je dále žalovaná povinna uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nesplacené jistiny úvěru, kterou žalobkyně žalobou uplatnila ve výši 3 530 Kč a dále zákonné úroky z prodlení. Pokud by soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala uzavření smlouvy o úvěru, nebo že smlouva o úvěru není platnou, požadovala žalobkyně přiznání nároku na vydání bezdůvodného obohacení ze strany žalované. Před podáním žaloby byla žalovaná upomínána k úhradě dlužné částky formou předžalobní výzvy k plnění ze dne , datum, .2. Žalovaná se k návrhu nevyjádřila. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), vyzval žalobkyni i žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřily, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Jelikož žalobkyně ani žalovaná na výzvu nereagovaly, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů.3. Na základě soudu předložených smluv o postoupení pohledávek ze dne , datum, mezi výše uvedenými společnostmi vzal soud za prokázané, že žalobkyně v souladu s § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), řádné nabyla pohledávku za žalovanou, o čemž byla žalovaná informována dopisem z , datum, .4. Soudem byl zjištěn následující skutkový stav. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, ve spojení se všeobecnými obchodními podmínkami bylo zjištěno, že mezi původním věřitelem a žalovanou byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , v rámci níž byl žalované poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala k úhradě úvěru původnímu věřiteli do , datum, , a to spolu se smluvním úrokem ve výši 300 Kč a poplatkem za úvěr ve výši 3 600 Kč. Úrok činil 36,5 % ročně a RPSN 5395,58 %. Pro případ prodlení s úhradou dluhu se žalovaná zavázala uhradit původnímu věřiteli poplatek za administraci ve výši 700 Kč a částku 50 Kč za každou upomínku formou SMS zprávy, částku 30 Kč za každou upomínku formou e-mailu a částku 500 Kč za každou odeslanou písemnou výzvu k úhradě dluhu a dále též smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nesplacené jistiny úvěru, kterou žalobkyně žalobou uplatnila ve výši 3 530 Kč. Žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila. Žalobkyně rovněž prokázala, že žalované byla zaslána prostřednictvím právního zástupce žalobkyně předžalobní výzva k plnění ze dne , datum, , která byla předána k poštovní přepravě dne , datum, , jak plyne z podacího archu.5. Podle § 2 odst. 1 o. z. každé ustanovení soukromého práva lze vykládat jenom ve shodě s Listinou základních práv a svobod a ústavním pořádkem vůbec, se zásadami, na nichž spočívá tento zákon, jakož i s trvalým zřetelem k hodnotám, které se tím chrání. Rozejde-li se výklad jednotlivého ustanovení pouze podle jeho slov s tímto příkazem, musí mu ustoupit.6. Podle § 2 odst. 3. o. z. výklad a použití právního předpisu, nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.7. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.8. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.9. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 243/2005, dále např. sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 se uvádí: Při sjednání úroku, při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba, nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.10. Uzavřenou smlouvu o úvěru ze dne , datum, soud považuje za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Úvěrová smlouva se příčí dobrým mravům jako celek, je tak absolutně neplatná podle § 588 věta 1 o. z. K takové neplatnosti soud musí přihlédnout z úřední povinnosti, aplikace podle § 577 o. z., je vyloučena. Z obsahu smlouvy vyplývá, že původní věřitel žalované poskytl relativně nízkou částku ve výši 10 000 Kč. Do smluvních ujednání zahrnul původní věřitel povinnost žalované zaplatit navýšení v podobě RPSN 5395,58 % a úrok 36,5 % ročně, a to za stavu, kdy obvyklý úrok při nezajištěném úvěru činil v době uzavření smlouvy 6,90 % ročně (podle statistiky ČNB průměrná úroková sazba u půjček a úvěrů poskytovaných peněžními ústavy v případě se splatností do 1 roku, ARAD, sestava 1144) a průměrná sazba RPSN činila 8,96 % (podle statistiky ČNB, ARAD, sestava 1193). Podle výše citovaného usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 234/2005, by bylo možné tolerovat maximální navýšení na úroku 20,7 % ročně, na RPSN 26,88 %. Úroková míra však byla smlouvou o úvěru sjednaná ve výši 36,5 % ročně, RPSN 5395,58 %. Již s ohledem na uvedené navýšení je nutno považovat uzavřenou smlouvu za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Uzavře-li úvěrovou smlouvu věřitel proto, aby od spotřebitele, tedy slabší strany, získal úroky a další plnění ve zjevně nemravné výši, je nemravná celá smlouva o úvěru. Tento závěr podporuje potřeba prevence naplněná jedině neplatností celé smlouvy (viz např. rozhodnutí soudního dvora Evropské unie ve věci C 488/11).11. Pokud soud shledal absolutně neplatnou úvěrovou smlouvu, absolutně neplatnými soud musel shledat i ujednání o povinnosti žalované hradit další poplatky a smluvní pokutu. Soud tak žalobě vyhověl pouze z části, a to ve smyslu § 2991 a násl. o. z., kdy z titulu bezdůvodného obohacení uložil žalované zaplatit dlužnou částku 10 000 Kč. Dále má žalobkyně nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v návaznosti na předžalobní upomínku a oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, s tím, že upomínka byla předána k poštovní přepravě dne , datum, , a žalované byla doručena podle § 576 o. z. dne , datum, , splatnost byla stanovena do 7 dnů, tedy do , datum, , dne , datum, se žalovaná ocitla v prodlení. Ve zbytku byla žaloba výrokem II jako nedůvodná zamítnuta.12. Soud dále uložil žalobkyni povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč v souladu s položkou 2 odst. 2. Sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a to vzhledem ke skutečnosti, že v dané věci nebyl vydán platební rozkaz a bylo pokračováno v řízení.13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. s přihlédnutím k tomu, že žalobkyně byla ve věci úspěšná pouze částečně, proto jí právo na náhradu nákladů řízení nebylo přiznáno, a žalovaná, která se řízení fakticky neúčastnila, náhradu nákladů řízení neuplatnila a z obsahu spisu je zřejmé, že jí náklady v souvislosti s řízením vzniknout ani nemohly.14. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a platební místo nákladů řízení podle § 149 odst. 1 o. s. ř.