5 C 202/2024-114 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně podala dne 17. 9. 2024 k nadepsanému soudu žalobu, jíž se vůči žalované domáhala určení, že zemřelý , jméno FO, , je dědicem zemřelého , jméno FO, . Žalobkyně uvedla, že jakožto právní nástupkyně , jméno FO, byla na podání žaloby odkázána soudní komisařkou , jméno FO, , a to z toho důvodu, že žalovaná zpochybnila závěť vlastnoručně sepsanou , jméno FO, . K věci samé žalobkyně sdělila, že v průběhu dědického řízení po zemřelém , jméno FO, a jeden z jeho zákonných dědiců. Dědictví po , jméno FO, bylo usnesením zdejšího soudu potvrzeno žalobkyni jakožto sestře a jediné dědičce , jméno FO, . K závěti sepsané , jméno FO, žalobkyně uvedla, že tato byla nalezena až po smrti , jméno FO, . Závěť našla paní , jméno FO, mezi lékařskými zprávami zemřelého , jméno FO, , který ji před svým úmrtím nedokázal najít. Proto nebylo možné závěť vlastnoručně sepsanou , jméno FO, v průběhu dědického řízení po , jméno FO, předložit. Závěť , jméno FO, byla obratem po jejím nalezení předána , jméno FO, , notářce, která dědictví po , jméno FO, projednává. Žalovaná však dle žalobkyně v dědickém řízení zpochybňuje platnost závěti, konkrétně písmo a podpis , jméno FO, . Žalobkyně na platnosti závěti trvá, a domáhá se proto určení, že , jméno FO, je na základě závěti dědicem , jméno FO, .2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Uvedla, že spolu s manželem , jméno FO, spolu často o různých věcech mluvili a pokud by nějakou závěť sepsal, řekl by jí to, ale nic takového jí neřekl. Žalovaná dále uvedla, že od sepsání závěti také uběhla velká spousta let a písmo závěti se neshodovalo s písmem, na které byla u manžela zvyklá. Žalovaná má tedy za to, že závěť, která se našla po roce po jeho smrti, není závětí, kterou sepsal. Nadto by k závěti dle žalované nemělo být přihlíženo, neboť manžel tu závěť sepisoval v 18 letech, kdy nevěděl, že bude mít manželku , právnická osoba, a dle žalované sám i zapomněl, že závěť sepsal.3. Mezi účastníky nebylo sporu o následujících skutečnostech, a to že žalobkyně byla soudní komisařkou , jméno FO, vyzvána k podání žaloby a že žalovaná zpochybnila platnost závěti , jméno FO, , dále že žalovaná byla manželkou , jméno FO, a žalobkyně je sestrou a dědičkou , jméno FO, , který byl otcem , jméno FO, , a že žalobkyni bylo nabyté dědictví po , jméno FO, potvrzeno soudní komisařkou , jméno FO, .4. Sporným tedy mezi účastníky zůstalo, zda závěť, která měla být nalezena v domě, kde , jméno FO, žil, je skutečně závětí sepsanou , jméno FO, .5. Z , adresa, , soud zjistil, že v rámci řízení o pozůstalosti po , jméno FO, , byla žalobkyně jakožto právní nástupkyně , jméno FO, , odkázána na podání žaloby proti žalované o určení, že , jméno FO, je dědicem , jméno FO, měla být dle citovaného usnesení podána ve lhůtě 2 měsíců podle § 170 zákona č. 292/2013 Sb., zákona o zvláštních řízeních soudních. Toto , adresa, , pak soud shledal, že žalobkyni bylo jako jedinému dědici ze zákona potvrzeno nabytí dědictví po , jméno FO, .6. Z protokolu o zjištění stavu a obsahu závěti ze dne , spisová značka, , bylo zjištěno, že v řízení o pozůstalosti po , jméno FO, byla zástupcem žalobkyně , Jméno advokáta, , advokátem, předložena v notářské kanceláři , jméno FO, závěť. Za pořizovatele předložené závěti byl označen , jméno FO, . Dále z protokolu vyplývá, že listina byla sepsána dne , datum, , byla psána v ruce, je podepsána zůstavitelem , jméno FO, a nejsou v ní žádné škrty, přičemž tato listina byla předložena v otevřené obálce.7. Z průkazky , jméno FO, ČSD č. 13/87, z žádostí , jméno FO, o vydání občanského průkazu ze dne , datum, a z potvrzení o převzetí autovraku bylo zjištěno, že se jedná o listiny, jež by měly být opatřeny podpisem , jméno FO, . Z dopisů , jméno FO, otci z let , Anonymizováno, je pak zřejmé, že by měly být vlastnoručně psány a podepsány , jméno FO, .8. Svědkyně , jméno FO, ve své výpovědi ke vztahu k účastníkům řízení uvedla, že je bývalou švagrovou žalobkyně a že žalovaná byla její snachou a manželkou , jméno FO, , syna svědkyně. K věci samé svědkyně sdělila, že o závěti, kterou měl vlastnoručně sepsat její syn , jméno FO, ví od počátku. Když synovi bylo 18 let, domluvili se s bývalým manželem svědkyně , jméno FO, , že ten na , jméno FO, přepíše polovinu domu a že současně , jméno FO, sepíše závěť, kterou polovinu domu odkáže otci , jméno FO, . S , jméno FO, byla takto svědkyně , jméno FO, domluvená v souvislosti s jejich majetkovým vypořádáním při rozvodu, aby majetek zůstal v rodině. Svědkyně sdělila, že v době rozvodu bylo , jméno FO, 15 let a zhruba po třech letech jí jak bývalý manžel , jméno FO, , tak syn , jméno FO, sdělili, že došlo k sepisu závěti. O místu uložení závěti , jméno FO, svědkyně nevěděla, , jméno FO, jí pouze sdělil, že je závěť dobře uložena. Po smrti syna , jméno FO, svědkyně s bývalým manželem , jméno FO, prohledávali štosy lejster, protože , jméno FO, si nemohl vzpomenout, kam závěť syna dal. Dále svědkyně vypověděla, že závěť nakonec našla ona, a to v době, kdy bývalý manžel , jméno FO, již zemřel. Závěť našla mezi jeho dokumenty, které si z jeho domu za pomoci svědka , jméno FO, odvezla. Svědkyně popsala, že závěť byla v běžné poštovní obálce, byl v ní jen jeden papír, na kterém byly napsány jeden až dva řádky v tom smyslu, že to odkazuje tátovi a podepsán byl syn , jméno FO, . Podle svědkyně byl text napsán jednou rukou a psal jej syn , jméno FO, , neboť ten rukopis odpovídal tomu, jak syn psal. Dále svědkyně uvedla, že závěť nalezla přibližně tři týdny až měsíc po smrti bývalého manžela v roce 2022 a nikdo u toho nebyl. Svědkyně o nálezu závěti ihned informovala žalobkyni. Následně závěť po třech týdnech až měsíci, jelikož v té době marodila, odevzdala , jméno FO, .9. Svědek , jméno FO, sdělil, že je manželem neteře svědkyně , jméno FO, , účastnice řízení zná, avšak nevídá se s nimi. K předmětu řízení svědek vypověděl, že ví, že , jméno FO, závěť učinil, neboť byl u toho. Dále svědek uvedl, že svědkyně , jméno FO, mu dva až tři roky před smrtí , jméno FO, sdělila, že závěť, kterou , jméno FO, sepsal, existuje. Dle svědka u toho s největší pravděpodobností byla také jeho manželka. Pokud jde o okolnosti nalezení závěti, svědek vypověděl, že po smrti , jméno FO, vezl , jméno FO, do jeho domu, aby si vyzvedla nějaké lékařské zprávy, doklady od domu a od auta. To z toho důvodu, že se jednou stalo, že žalovaná , jméno FO, vystěhovala a jeho věci nechala na dešti. Následně tyto doklady , jméno FO, doma třídila, kdy svědek byl u toho, když závěť , jméno FO, objevila. Dále svědek uvedl, že listina byla nadepsána slovem závěť, byla psána vlastnoručně. Obsah závěti byl ve smyslu, že , jméno FO, vše odkazuje tátovi , jméno FO, . Závěť byla dle svědka datována a podepsána, spolupodpis jiných osob tam nebyl. Po nalezení byl kontaktován , jméno FO, , kterému byla závěť předána.10. Vyslechnuta byla také znalkyně , jméno FO, , která v projednávané věci podala znalecký posudek č. , č. účtu, z oboru písmoznalectví. Znaleckým úkolem bylo určení pravděpodobnosti vlastnoručního sepsání závěti , jméno FO, , datované dnem , datum, . Znalkyně uvedla, že měla k dispozici originál závěti (jehož fotokopie je součástí posudku) a dostatek srovnávacího materiálu, který si vyžádala rovněž v originálu. Znalkyně dále sdělila, že provedla komplexní zkoumání srovnávacích vzorků se spornou listinou. Zdůraznila, že srovnávacího materiálu měla dostatek a byl časově blízký s porovnávanou závětí, neboť pocházel z let , Anonymizováno, Současně znalkyně sdělila, že ve srovnávacích matriálech nenalezla žádné prvky, markanty, které by zpochybňovaly shodu s rukopisem , jméno FO, . Znalkyně tedy po provedeném zkoumání uzavřela, že listinu označenou jako závěť datovanou , datum, psal zcela jistě , jméno FO, . Ze znaleckého posudku, kdy znalkyně měla k dispozici originál závěti , jméno FO, a kopie pak byla součástí znaleckého posudku, bylo dále zjištěno, že , jméno FO, v závěti odkázal veškerý svůj majetek svému otci , jméno FO, .11. Soud, vycházeje předně ze závěrů znaleckého posudku, z listinných důkazů (srovnávacího materiálu) a z výpovědí shora uvedených svědků shodujících se v rozhodných skutečnostech, učinil následující závěr o skutkovém stavu. V řízení o pozůstalosti po , jméno FO, , které je vedeno notářkou , jméno FO, jako soudní komisařkou pod sp. zn. , spisová značka, , byla předložena závěť datovaná dnem , datum, , podle které , jméno FO, odkázal veškerý majetek svému otci , jméno FO, . Tato závěť byla žalovanou, co do obsahu a pravosti, zpochybněna. Žalobkyně byla proto odkázána , adresa, , které nabylo právní moc dne , datum, , na podání žaloby vůči žalované ve věci určení dědice , jméno FO, . Žaloba byla dle tohoto usnesení podána ve stanovené lhůtě 2 měsíců. V projednávané věci bylo výslechem , jméno FO, prokázáno, že předmětná závěť byla nalezena , jméno FO, v dokumentech , jméno FO, , otce , jméno FO, . Závěť byla vlastnoručně sepsána , jméno FO, , který závěť datoval dnem