5 C 286/2025-14 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se žalobou podanou k nadepsanému soudu domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 34 754,43 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že jde o pohledávku vyplývající ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne , datum, . Tato smlouva byla uzavřena distančním způsobem prostřednictvím webových stránek žalobkyně. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky až do výše 80 000 Kč, a to s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky formou splátek vrátit a zaplatit sjednané úroky a poplatky. Žalobkyně na základě smlouvy vyplatila žalovanému bezhotovostním převodem peněžní prostředky v celkové výši 28 143 Kč. Žalovaný však splátky řádně a včas nehradil, uhradil pouze 11 601,88 Kč. V důsledku toho žalobkyně přistoupila k vypovězení úvěru, o čemž žalovaného informovala a vyzvala ho k úhradě celé dlužné částky. Žalovaný však na dlužnou částku žalobkyni ničeho nezaplatil, a to ani na výzvu v předžalobní upomínce, která byla žalovanému zaslána.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyslovila v žalobě souhlas. Žalovaný byl soudem vyzván, aby se vyjádřil, zda s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí s tím, že nevyjádří-li se v soudem stanovené lhůtě, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný na výzvu soudu nereagoval. Z těchto důvodů a jelikož ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud rozhodl, aniž nařizoval jednání.4. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Žalobkyně se žalovaným uzavřela prostředky komunikace na dálku dne , datum, smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva“). Na základě smlouvy byla žalobkyně povinna poskytnout žalovanému bez účelového určení peněžní prostředky až do výše 80 000 Kč. Konec kreditového rámce byl sjednán na den , datum, .Z bankovních transakcí žalobkyně bylo zjištěno, že žalobkyně vyplatila žalovanému dne , datum, částku ve výši 8 000 Kč, dne , datum, částku ve výši 3 543 Kč a částku ve výši 16 600 Kč, a to vždy bezhotovostním převodem na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný se oproti tomu ve smlouvě zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit formou denních splátek a zaplatit smluvní úrok, kdy denní úroková sazba podle čl. VI. smlouvy činila 1,016 %. Smluvní úrok žalobkyně vyčíslila na částku 17 129,09 Kč. Dále byl v čl. VI. smlouvy sjednán poplatek za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky, který byl vyčíslen na částku 330,34 Kč. RPSN tedy dosahovala 1 793,67 %. Žalovaný si také zvolil službu „Presto“, jež byla zpoplatněna částkou 165 Kč za expresně vyplacenou tranši, službu „Klidné spaní“ spočívající v možnosti odkladu splátek za poplatek 80,52 Kč a službu „Informační SMS servis“ za poplatek 25,92 Kč. Pro případ prodlení žalovaného účastníci ve smlouvě ujednali, že žalobkyně má podle čl. VIII. smlouvy právo na úhradu smluvního úroku, úroku z prodlení v zákonné výši, účelně vynaložených nákladů a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky, ohledně níž prodlení trvá. Současně bylo ujednáno, že žalobkyně je za podmínek uvedených v čl. VIII. smlouvy oprávněna přistoupit k zesplatnění úvěru. Z důvodu prodlení žalovaného s platbami splátek žalobkyně smlouvu vypověděla, o čemž žalovaného informovala dopisem zaslaným emailovou formou dne , datum, . Žalovanému byla zaslána také předžalobní výzva dne , datum, , jak dokládá podací lístek.5. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.6. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.7. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005 se uvádí: „Při sjednání úroku, při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba, nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem“.8. S ohledem na to, že podle smlouvy o úvěru se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni za poskytnutí úvěru úrok ve výši 1,016 % denně, tedy 370,84 % ročně, a kdy RPSN dosahovala 1 793,67 % (přičemž podle veřejně dostupné databáze ČNB ARAD byla v době uzavírání smlouvy obvyklá výše roční úrokové sazby 8,63 % a RPSN činila 8,95 %), soud uzavřel, že smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , datum, je absolutně neplatná, a to pro rozpor s dobrými mravy. Rozpor s dobrými mravy soud spatřuje v nepřiměřeně vysokém protiplnění za poskytnutí úvěru, kdy úroková sazba je mnohonásobně vyšší, než bylo v době uzavření smlouvy obvyklé, přičemž judikatura podle shora citovaného rozhodnutí zásadně považuje za přiměřené protiplnění nejvýše trojnásobek obvyklé roční úrokové sazby. Soud tedy vyhodnotil smlouvu jako zjevně nemravnou, a proto podle § 588 o. z. absolutně neplatnou. K této neplatnosti přihlíží soud ze zákona.9. V důsledku toho soud posuzoval žalobkyní uplatňovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2993 o. z. Žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 28 143 Kč na základě absolutně neplatné smlouvy, a tedy bez právního důvodu. Žalovaný uhradil na dlužnou částku celkem 11 601,88 Kč. Žalobkyně má proto právo na zaplacení částky bezdůvodného obohacení ve výši 16 541,12 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení byl stanoven od 30. 10. 2025, a to v návaznosti na zaslání předžalobní výzvy a vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení až od pozdějšího data.10. Lhůta k plnění ve výroku I. byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.11. Soud výrokem III. tohoto rozsudku uložil žalobkyni povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s položkou 2 odst. 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a to vzhledem k tomu, že v dané věci nebyl vydán platební rozkaz a bylo pokračováno v řízení, proto byl žalobkyni doměřen soudní poplatek z částky 1 391 Kč na 1 738 Kč podle položky 1 sazebníku. Žalobkyně je tedy povinna doplatit částku 347 Kč. Lhůta k zaplacení byla stanovena podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť úspěch a neúspěch účastníků byl srovnatelný, když neúspěch žalobkyně činil 47,6 % a úspěch žalovaného 52,4 %.