5 C 303/2025-19 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se žalobou podanou k nadepsanému soudu domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 44 460 Kč s příslušenstvím. Uplatňovaný nárok odůvodnila tím, že se žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému částku v celkové výši 26 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě o úvěru zavázal poskytnuté peněžní prostředky formou měsíčních splátek vrátit, zaplatit úrok a pro případ prodlení smluvní pokutu. Žalovaný však splátky neplatil a dostal se do prodlení. Žalobkyně proto úvěr ke dni , datum, zesplatnila a požadovala úhradu dlužné jistiny, úroků a smluvní pokuty. Žalovanému zaslala dne , datum, také předžalobní výzvu k plnění. Žalovaný ani přesto žalobkyni ničeho neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Žalobkyně v žalobě vyslovila souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). Žalovaný byl soudem vyzván, aby se vyjádřil, zda s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, s tím, že nevyjádří-li se v soudem stanovené lhůtě, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný na výzvu soudu nereagoval. Z těchto důvodů a jelikož ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud rozhodl, aniž nařizoval jednání.4. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva“). Tato smlouva byla uzavřena za použití prostředků komunikace na dálku, kdy podpis žalovaného byl nahrazen zadáním autorizačního SMS kódu. Ve smlouvě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky až do výše 5 000 Kč, a to i opakovaně. Žalobkyně poskytla žalovanému celkem částku 26 000 Kč, když na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, zaslala dne , datum, částku 5 000 Kč, dne , datum, částku 10 000 Kč, dne , datum, částku 5 000 Kč, dne , datum, částku 4 000 Kč, dne , datum, částku 1 000 Kč a dne , datum, částku 1 000 Kč, jak vyplývá z potvrzení o provedených platbách. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni formou pravidelných měsíčních splátek vrátit a zaplatit sjednaný úrok ve výši 40 % měsíčně. RPSN byla ve smlouvě udávána ve výši 5 539,4 %. Z toho důvodu, že žalovaný splátky úvěru nehradil a dostal se do prodlení, žalobkyně využila svého práva a v souladu se smlouvou úvěr s účinností ke dni , datum, zesplatnila. O této skutečnosti žalobkyně informovala žalovaného v upomínce ze dne , datum, . Žalovaný na dlužnou částku žalobkyni ničeho neuhradil, a to ani na předžalobní výzvu ze dne , datum, , která byla žalovanému zaslána dne , datum, , jak je patrno z podacího lístku.5. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.6. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.7. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005 se uvádí: „Při sjednání úroku, při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba, nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem“.8. S ohledem na to, že podle smlouvy o úvěru se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni za poskytnutí peněžních prostředků úrok ve výši 40 % měsíčně, tj. 480 % ročně, kdy RPSN dosahovala 5 539,4 % (přičemž podle databáze ČNB ARAD činil běžný úrok v měsíci uzavření smlouvy 8,81 % a obvyklá RPSN dosahovala 9,25 %), a vzhledem ke shora uvedeným zákonným ustanovením a citované judikatuře, soud uzavřel, že smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, je z důvodu nepřiměřeně vysokého protiplnění za poskytnutí úvěru absolutně neplatná, a to pro rozpor s dobrými mravy. Rozpor s dobrými mravy soud spatřuje v nepřiměřeně vysokém protiplnění za poskytnutí úvěru, kdy úroková sazba, tak i RPSN jsou mnohonásobně vyšší, než bylo v době uzavření smlouvy obvyklé, přičemž judikatura podle shora citovaného rozhodnutí zásadně považuje za přiměřené protiplnění nejvýše trojnásobek obvyklé roční úrokové sazby. Soud tedy vyhodnotil smlouvu jako zjevně nemravnou, a proto podle § 588 o. z. absolutně neplatnou. K této neplatnosti přihlíží soud ze zákona.9. V důsledku toho soud posuzoval žalobkyní uplatňovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2993 o. z. Žalovanému byly ze strany žalobkyně poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 26 000 Kč na základě absolutně neplatné smlouvy, a tedy bez právního důvodu. Žalovaný neuhradil na dlužnou částku ničeho. Žalobkyně má proto právo na zaplacení částky bezdůvodného obohacení ve výši 26 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení byl stanoven v návaznosti na odeslání předžalobní upomínky. Podle § 573 o. z. má soud za to, že předžalobní výzva se do dispozice žalovaného dostala třetí pracovní den po jejím odeslání, tedy dne , datum, . Ode dne následujícího je žalovaný v prodlení. Soud tedy žalobkyni přiznal nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 26 000 Kč od 25. 10. 2025 do zaplacení. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.10. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť byla-li smlouva shledána absolutně neplatnou, nelze na jejím základě přiznat žalobou požadovaná plnění.11. Soud výrokem III. tohoto rozsudku uložil žalobkyni povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s položkou 2 odst. 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a to vzhledem k tomu, že v dané věci nebyl vydán platební rozkaz a bylo pokračováno v řízení, proto byl žalobkyni doměřen soudní poplatek z částky 1 779 Kč na 2 223 Kč podle položky 1 sazebníku. Žalobkyně je tedy povinna doplatit částku 444 Kč. Lhůta k zaplacení byla stanovena podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť úspěch i neúspěch účastníků byl srovnatelný. Úspěch žalobkyně činil 54 % a úspěch žalovaného dosahoval 46 %, přičemž soud při výpočtu míry úspěchu a neúspěchu účastníků zohlednil také příslušenství žalobního nároku v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08.