5 C 35/2026-23 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se žalobou podanou k nadepsanému soudu domáhala vůči žalované zaplacení částky 18 620 Kč s příslušenstvím. Uplatňovaný nárok odůvodnila tím, že pohledávku za žalovanou nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, uzavřené se společností , právnická osoba, , která pohledávku za žalovanou nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, uzavřené se společností , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“). K uplatňovanému nároku žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovanou dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva“). V souladu s touto smlouvou poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala poskytnuté peněžní prostředky formou měsíčních splátek vrátit a zaplatit úrok. Tuto svoji povinnost však žalovaná podle žalobních tvrzení řádně a včas nesplnila. Právní předchůdkyně žalobkyně proto úvěr ke dni , datum, zesplatnila, o čemž žalovanou informovala v upomínce. Žalovaná byla žalobkyní vyzvána k plnění také v předžalobní upomínce.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Žalobkyně v žalobě vyslovila souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). Žalovaná byla soudem vyzvána, aby se vyjádřila, zda s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, s tím, že nevyjádří-li se v soudem stanovené lhůtě, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaná na výzvu soudu nereagovala. Z těchto důvodů a jelikož ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud rozhodl, aniž nařizoval jednání.4. Žalobkyně je aktivně legitimována k uplatnění nároku u soudu, neboť pohledávka za žalovanou na ni byla postoupena společností , právnická osoba, na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , kdy tato společnost pohledávku za žalovanou nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, od společnosti , právnická osoba, , ve smyslu § 1879 – 1887 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přičemž součástí uvedených smluv byl vždy také seznam postoupených pohledávek. Žalobkyně dále doložila, že postoupení pohledávky za žalovanou bylo žalované oznámeno ve smyslu § 1882 o. z. dopisem ze dne , datum, odeslaným podle podacího lístku dne , datum, .5. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Tato smlouva byla uzavřena prostředky komunikace na dálku, kdy podpis žalované byl nahrazen zadáním verifikačního SMS kódu. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dle smlouvy peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to převodem na bankovní účet žalované č. , č. účtu, , jak vyplývá ze sdělení banky. Žalovaná se ve smlouvě zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok ve výši 40 % měsíčně, a to formou měsíčních splátek, kdy byla žalovaná povinna zaplatit vždy úrok přirostlý za minulé období. Jistinu pak mohla žalovaná splatit kdykoli během trvání smlouvy. RPSN byla ve smlouvě udávána ve výši 5 536,06 %. Úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou. Pro případ prodlení bylo ujednáno právo právní předchůdkyně žalobkyně na zaplacení nákladů vynaložených v souvislosti s prodlením, úroku z prodlení a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení. Z důvodu prodlení žalované se splácením úvěru, právní předchůdkyně žalobkyně úvěr v souladu se smlouvou ke dni , datum, zesplatnila, jak vyplývá z upomínky tohoto dne. Žalobkyně následně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu také v předžalobní výzvě ze dne , datum, , která byla žalované dle podacího lístku zaslána dne , datum, .6. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.7. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.8. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005 se uvádí: „Při sjednání úroku, při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba, nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem“.9. S ohledem na to, že podle smlouvy o úvěru se žalovaná zavázala zaplatit právní předchůdkyni úrok ve výši 40 % měsíčně, tj. 480 % ročně, a RPSN dosahovala 5 536,06 % (přičemž podle databáze ČNB ARAD činil běžný úrok v měsíci uzavření smlouvy 9,29 % a RPSN činila 9,87 %) soud uzavřel, že smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřená dne , datum, mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou je absolutně neplatná, a to pro rozpor s dobrými mravy. Rozpor s dobrými mravy soud spatřuje v nepřiměřeně vysokém protiplnění za poskytnutí úvěru, kdy úroková sazba je mnohonásobně vyšší, než bylo v době uzavření smlouvy obvyklé, přičemž judikatura podle shora citovaného rozhodnutí zásadně považuje za přiměřené protiplnění nejvýše trojnásobek obvyklé roční úrokové sazby. Soud tedy vyhodnotil smlouvu jako zjevně nemravnou, a proto podle § 588 o. z. absolutně neplatnou. K této neplatnosti přihlíží soud ze zákona.10. V důsledku je nezbytné posoudit žalobkyní uplatňovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Žalované byly ze strany právní předchůdkyně žalobkyně poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně neuhradila na dlužnou částku ničeho. Žalobkyně má proto právo na zaplacení částky bezdůvodného obohacení ve výši 10 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení soud určil v návaznosti na zaslání předžalobní upomínky a lhůtu k plnění v ní poskytnutou. Prodlení žalované tedy nastalo dne , datum, . Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.11. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť byla-li smlouva shledána absolutně neplatnou, nelze na jejím základě přiznat žalobou požadovaná plnění.12. Soud výrokem III. tohoto rozsudku uložil žalobkyni povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s položkou 2 odst. 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a to vzhledem k tomu, že v dané věci nebyl vydán platební rozkaz a bylo pokračováno v řízení, proto byl žalobkyni doměřen soudní poplatek z částky 800 Kč na 1 000 Kč podle položky 1 sazebníku. Žalobkyně je tedy povinna doplatit částku 200 Kč. Lhůta k zaplacení byla stanovena podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků, neboť úspěch obou účastníků byl srovnatelný, když úspěch žalobkyně činil 53,7 % a úspěch žalované pak 46,7 %.