5 C 42/2026-15 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobou podanou k nadepsanému soudu se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 40 240 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že se žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, . Žalobkyně na základě této smlouvy poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit žalobkyni úrok. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaný neuhradil žalobkyni na dlužnou částku ničeho. Žalobkyně proto v souladu se smlouvou celkovou dlužnou částku ke dni , datum, zesplatnila. Žalobkyně žalovaného opakovaně vyzývala k plnění, a to včetně předžalobní výzvy, která byla žalovanému zaslána dne , datum, . Žalovaný přesto dlužnou částku nezaplatil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Žalobkyně v žalobě vyslovila souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). Žalovaný byl soudem vyzván, aby se vyjádřil, zda s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, s tím, že nevyjádří-li se v soudem stanovené lhůtě, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný na výzvu soudu nereagoval. Z těchto důvodů a jelikož ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud rozhodl, aniž nařizoval jednání.4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní a s přihlédnutím k žalobním tvrzením učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Soud zjistil, že účastníci uzavřeli dne , datum, smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva“). Smlouva byla uzavřena prostředky komunikace na dálku, a to prostřednictvím klientské zóny zadáním autorizačního SMS kódu, jak dokládá potvrzení o elektronickém podepsání. Žalobkyně na základě smlouvy poskytla žalovanému dne peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč, a to převodem na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, , jak vyplývá z potvrzení banky o bezhotovostní platbě. Žalovaný měl podle čl. 4 smlouvy povinnost peněžní prostředky formou 72 měsíčních splátek vrátit a zaplatit úrok ve výši 57,99 % ročně. RPSN dle smlouvy dosahovala 76,18 %. Žalovaný splátky řádně a včas nehradil a ačkoli byl žalobkyní opakovaně upomínán, nezaplatil žalobkyni na dlužnou částku ničeho. Žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění celkové dlužné částky s účinností ke dni , datum, , jak vyplývá z předžalobní výzvy, která byla žalovanému podle podacího lístku zaslána uvedeného dne.5. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.6. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.7. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005 se uvádí: „Při sjednání úroku, při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba, nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem“.8. S ohledem na to, že podle smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni za poskytnutí úvěru úrok ve výši 57,99 % ročně, kdy RPSN dosahovala 76,18 % (přičemž podle databáze ČNB ARAD činila v době uzavření smlouvy obvyklá výše úrokové sazby pro revolvingové úvěry 14,56 %), soud uzavřel, že smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, je absolutně neplatná, a to pro rozpor s dobrými mravy. Rozpor s dobrými mravy soud spatřuje v nepřiměřeně vysokém protiplnění za poskytnutí úvěru, kdy úroková sazba je v případě úvěru v délce trvání 72 měsíců čtyřnásobně vyšší, než bylo v době uzavření smlouvy obvyklé, přičemž judikatura podle shora citovaného rozhodnutí zpravidla považuje za přiměřené protiplnění nejvýše trojnásobek obvyklé roční úrokové sazby. Soud tedy vyhodnotil smlouvu jako zjevně nemravnou, a proto podle § 588 o. z. absolutně neplatnou. K této neplatnosti přihlíží soud ze zákona.9. V důsledku toho soud posuzoval žalobkyní uplatňovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2993 o. z. Žalovanému byly ze strany právní předchůdkyně žalobkyně poskytnuty peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč na základě absolutně neplatné smlouvy, a tedy bez právního důvodu. Žalovaný neuhradil na dlužnou částku ničeho. Žalobkyně má proto právo na zaplacení částky bezdůvodného obohacení ve výši 40 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V předžalobní výzvě byla žalovanému poskytnuta lhůta k plnění do 4. 2. 2026. Ode dne následujícího, tj. od 5. 2. 2026, je tudíž žalovaný v prodlení. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť byla-li smlouva shledána absolutně neplatnou, nelze na jejím základě přiznat žalobou požadovaná plnění.10. Soud výrokem III. tohoto rozsudku uložil žalobkyni povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s položkou 2 odst. 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a to vzhledem k tomu, že v dané věci nebyl vydán platební rozkaz a bylo pokračováno v řízení, proto byl žalobkyni doměřen soudní poplatek z částky 1 879 Kč na 2 012 Kč podle položky 1 sazebníku. Žalobkyně je tedy povinna doplatit částku 133 Kč. Lhůta k zaplacení byla stanovena podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 088,40 Kč, přičemž tato částka představuje 70 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 85 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 15 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 012 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 40 240 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně a tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. Povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně byla žalovanému uložena podle § 149 odst. 1 o. s. ř.12. Lhůta k plnění byla ve výrocích I. a IV. tohoto rozsudku stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.