5 C 55/2026-36 – Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 26. 02. 2026 domáhala proti žalované vydání soudního rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 92 011,21 Kč s příslušenstvím a nahradit náklady řízení. Svou žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela dne , datum, s žalobkyní smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , a to distančním způsobem prostřednictvím internetové stránky , Anonymizováno, , na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 35 300 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté finanční prostředky společně s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách, přičemž první splátka byla splatná dne , datum, a konec kreditového rámce měl nastat dne , datum, .2. Žalobkyně tvrdila, že před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalované, a to na základě údajů poskytnutých žalovanou, ověření jejího příjmu, údajů získaných prostřednictvím služby informování o platebním účtu, jakož i lustrací v příslušných registrech, zejména v bankovním a nebankovním registru klientských informací, insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí a registru neplatných dokladů.3. Žalobkyně dále uvedla, že žalované byl úvěr vyplácen bezhotovostně na její bankovní účet ve více tranších, a to v celkové výši 41 500 Kč. Žalovaná se podle žalobkyně zavázala zaplatit smluvní úrok ve výši 1,07 % denně z nesplacené části jistiny a poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše. Žalovaná před podáním žaloby uhradila celkem částku 27 368,25 Kč, z čehož byla částka 303,51 Kč započtena na jistinu a částka 27 064,74 Kč na příslušenství; po podání žaloby již žalovaná neuhradila ničeho. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, pročež žalobkyně smlouvu vypověděla dne , datum, , o čemž žalovanou informovala e-mailem téhož dne, a žalovaná se tak dne , datum, dostala do prodlení s úhradou celého úvěru. Nárok žalobkyně sestává z jistiny ve výši 41 196,49 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 741,09 Kč, smluvního úroku ve výši 41 138,10 Kč a smluvní pokuty ve výši 8 935,53 Kč, kterou žalobkyně uplatnila za prvních 90 dnů prodlení žalované, a to ve výši 0,1 % denně ze zůstatku jistiny úvěru v období od 05. 07. 2025 do 03. 10. 2025. Žalobkyně dále požadovala zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 41 937,58 Kč od 04. 10. 2025 do zaplacení.4. Žalovaná ve svém vyjádření navrhla, aby soud žalobu v rozsahu přesahujícím nesplacenou část skutečně poskytnuté jistiny zamítl, neboť má za to, že uzavřená smlouva je absolutně neplatná. Žalovaná nezpochybnila, že na základě uvedené smlouvy čerpala od žalobkyně finanční prostředky v celkové výši 41 500 Kč, namítla však, že smlouva i proces jejího uzavírání trpí závažnými vadami. Předně namítala, že žalobkyně řádně neposoudila její úvěruschopnost ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť podle žalované žalobkyně nezjišťovala a neověřovala individuální příjmovou a výdajovou situaci spotřebitele, ale vycházela toliko z obecných parametrů, zejména životního minima, aniž by zohlednila konkrétní životní poměry spotřebitele. Žalovaná v této souvislosti odkázala na nálezy Finančního arbitra, sankční řízení České národní banky a soudní rozhodnutí, z nichž podle jejího názoru vyplývá, že obdobný postup žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti spotřebitelů byl již opakovaně shledán nedostatečným. Žalovaná zdůraznila, že povinnost poskytovatele spotřebitelského úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele představuje klíčový nástroj ochrany spotřebitele před neodpovědným zadlužováním a že porušení této povinnosti má mít za následek absolutní neplatnost úvěrové smlouvy.5. Žalovaná dále namítala, že smlouva je absolutně neplatná rovněž pro rozpor s dobrými mravy, a to s ohledem na mimořádně vysokou nákladovost úvěru. Podle žalované činila RPSN sjednaného úvěru 1 989,87 %, zatímco průměrná výše RPSN poskytovaných úvěrů v rozhodné době činila 9,25 %. Takto sjednaná cena úvěru podle žalované mnohonásobně převyšuje obvyklou cenu úvěrů poskytovaných v době uzavření smlouvy, přičemž ujednání o takto vysoké úplaty za poskytnutí úvěru je podle jejího názoru ve zjevném rozporu s dobrými mravy. Žalovaná současně uvedla, že žalobkyně si takto nákladný závazek zajišťuje dalšími sankčními mechanismy, které jsou při kumulativním uplatnění a zesplatnění závazku pro spotřebitele likvidační.6. Žalovaná současně zpochybnila samotné platné uzavření smlouvy distančním způsobem prostřednictvím elektronické komunikace. Uvedla, že podle jejího názoru nebylo žalobkyní věrohodně prokázáno, zda a jakou konkrétní smlouvu v jakém textovém znění žalovaná skutečně uzavřela a zda projevila souhlas právě s textem smlouvy, z něhož žalobkyně v řízení dovozuje své nároky. V této souvislosti žalovaná odkázala též na požadavky Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (nařízení eIDAS), na zaručený elektronický podpis.7. Pro případ závěru soudu o neplatnosti smlouvy žalovaná navrhla, aby byl vztah účastnic vypořádán podle pravidel o bezdůvodném obohacení. Tvrdila, že dosud uhradila žalobkyni částku 11 282,53 Kč, a proto podle ní bezdůvodné obohacení na její straně činí částku 30 217,47 Kč. Ve vztahu k požadovanému úroku z prodlení namítala, že v případě neplatnosti smlouvy nejde o nárok ze smlouvy o úvěru, ale o nárok na vydání bezdůvodného obohacení, přičemž prodlení s vydáním zbývající části jistiny může nastat až poté, kdy bude postaveno najisto, kolik a jak má být žalovanou hrazeno, případně až v době stanovené podle možností spotřebitele. Žalovaná dále požádala, aby jí soud povolil případné plnění ve splátkách po 500 Kč měsíčně, neboť se nachází v tíživé sociální situaci, pečuje o dvouleté dítě, již nepobírá rodičovský příspěvek a její jediný příjem je tvořen příležitostnými brigádami.8. Na den , datum, soud nařídil ústní jednání, ke kterému se nedostavila žalobkyně ani žalovaná. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Žalovaná uzavřela dne , datum, s žalobkyní smlouvu označenou jako smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 35 300 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky žalobkyni vrátit v pravidelných denních splátkách spolu se smluvním úrokem ve výši 1,07 % denně z nesplacené části jistiny a poplatkem za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše. První splátka byla podle smlouvy splatná dne , datum, a konec kreditového rámce měl nastat dne , datum, . Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru, přehledu čerpaných částek a obsahu žaloby má soud za prokázané, že žalované byly na její bankovní účet bezhotovostními převody postupně vyplaceny finanční prostředky v celkové výši 41 500 Kč. Žalovaná ostatně samotné čerpání této částky ve svém vyjádření nezpochybnila. Z doplnění žaloby dále vyplývá, že žalovaná před podáním žaloby uhradila žalobkyni celkem částku 27 368,25 Kč, z čehož žalobkyně započetla částku 303,51 Kč na jistinu a částku 27 064,74 Kč na příslušenství. Po podání žaloby žalovaná podle tvrzení žalobkyně neuhradila ničeho. Soud proto vychází z toho, že z žalované skutečně poskytnuté částky 41 500 Kč nebyla žalobkyni vrácena částka 14 131,75 Kč.9. Z výpisu posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že žalobkyně před poskytnutím úvěru ověřovala příjmové a osobní poměry žalované a že ověřený měsíční příjem žalované přesahoval částku 21 000 Kč. Soud současně konstatuje, že podle evidence , právnická osoba, činily průměrné měsíční náklady u osob se základním vzděláním v roce , Anonymizováno, , snížené na 75 %, částku 12 000 Kč. V tomto ohledu žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti podhodnotila minimální měsíční výdaje žalované nejméně o 4 000 Kč. Současně však bylo s ohledem na výši ověřeného příjmu žalované a výši měsíčních nákladů spojených s úvěrem zjištěno, že žalovaná byla schopna sjednané měsíční splátky úvěru hradit. Z výpovědi smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že žalobkyně smlouvu vypověděla dne , datum, z důvodu prodlení žalované s úhradou splátek. Soud dále zjistil, že obvyklá úroková míra, za kterou byly podle veřejně dostupné statistiky ČNB ARAD bankami poskytovány revolvingové úvěry v srpnu , Anonymizováno, , činila 15,09 % ročně.10. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.11. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušu