8 C 138/2026-15 – Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobou podanou nadepsanému soudu se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 49 987,48 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, . Uvedla, že před uzavřením smlouvy přezkoumala úvěruschopnost žalovaného. Využila přitom služeb externích společností, od nichž získala analýzu úvěruschopnosti a data z účtu žalovaného. Žalobkyně rovněž ověřovala platnost občanského průkazu žalovaného, provedla lustraci žalovaného v insolvenčním rejstříku, v centrální evidenci exekucí a za účelem zjištění platební morálky a dalších závazků provedla žalobkyně také lustraci v registru SOLUS. Příjmy a výdaje žalovaného žalobkyně zjistila z údajů sdělených žalovaným, ze získaných dat z bankovního účtu, případně ze stanovené minimální hodnoty nákladů. Žalobkyně vyčíslila měsíční zůstatek žalovaného rozdílem sdělených měsíčních příjmů ve výši 50 000 Kč a nákladů na bydlení v minimální výši 12 000 Kč, na domácnost ve výši 6 000 Kč, výdajů v podobě splátek ostatních závazků ve výši 20 000 Kč a výdajů na sázení a hazardní hry ve výši 250 Kč. Žalobkyně rovněž počítala s rezervou na ostatní výdaje ve výši 2 000 Kč. Na základě uvedeného žalobkyně shledala, že žalovaný je schopen úvěr splácet, a smlouvu s ním uzavřela. Dále žalobkyně sdělila, že v souladu se smlouvou poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit žalobkyni úrok v měsíčních splátkách po 2 500 Kč. Pro případ prodlení byla v čl. 5.8 smlouvy sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a dále v čl. 5.4 smlouvy náklady na upomínání ve výši 500 Kč za jednu upomínku. Dle žalobních tvrzení žalovaný úvěr nesplácel a dostal se tak do prodlení se splátkou splatnou dne , datum, . Žalobkyně v návaznosti na to zaslala žalovanému písemně i emailem dvě upomínky a dále dne , datum, také předžalobní výzvu k plnění. Žalovaný žalobkyni přesto dlužnou částku neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil3. Ve věci samé bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Soud proto ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání.4. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne , datum, elektronickými prostředky smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva“). Před uzavřením smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému předsmluvní informace, které obsahovaly údaje týkající se roční procentní sazby nákladů a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Z přílohy č. , hodnota, – posouzení úvěruschopnosti spotřebitele bylo zjištěno, že žalobkyně při posuzování schopnosti žalovaného úvěr splácet vycházela z pozitivních výsledků lustrace občanského průkazu žalovaného v databázi neplatných dokladů, z lustrace žalovaného v insolvenčním rejstříku, v centrální evidenci exekucí, v interní databázi a v registru SOLUS, jak bylo zjištěno z datového výstupu z Credit Info CEE. K tomu žalobkyně doložila kopii občanského průkazu a cestovního pasu žalovaného. Dále soud z přílohy č. , hodnota, – posouzení úvěruschopnosti shledal, že zjištěný příjem žalovaného činil 50 000 Kč měsíčně. Při zkoumání výdajů žalovaného žalobkyně vycházela z jí stanovené minimální částky nákladů na bydlení ve výši 12 000 Kč, z nákladů na domácnost ve výši 6 000 Kč zjištěných z dat z účtu žalovaného. Žalobkyně zohlednila také další výdaje žalovaného nalezené na bankovním účtu, a to splátky ostatních závazků ve výši 20 000 Kč měsíčně, výdaje na hazardní hry ve výši 250 Kč měsíčně a rezervu na ostatní výdaje ve výši 2 000 Kč. Z uvedených částek žalobkyně vyčíslila finanční zůstatek žalovaného na částku 9 750 Kč a uzavřela, že žalovaný je schopen úvěr splácet, a smlouvu s ním uzavřela.5. Dále bylo soudem zjištěno, že žalobkyně podle smlouvy poskytla žalovanému částku úvěrového limitu 50 000 Kč , Anonymizováno, , když tuto částku zaslala na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, , který byl ověřen korunovou platbou ve prospěch žalobkyně. Uvedené vyplývá z dokladů o bezhotovostních platbách. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit sjednaný úrok ve výši 57,99 % ročně. RPSN byla ve smlouvě udávána ve výši 76,18 %. Žalovaný byl dle smlouvy povinen úvěr splatit formou 72měsíčních splátek po 2 500 Kč. Žalovaný zaplatil pouze čtyři splátky 4x 2 500 Kč, tj. 10 000 Kč. Do prodlení se dostal se se splátkou splatnou dne , datum, . Následně žalobkyni neuhradil ničeho, a to ani přes zaslané upomínky ani na předžalobní výzvu. Z předžalobní výzvy vyplývá, že žalovanému byla poskytnuta dodatečná lhůta k plnění do , datum, . Tato výzva byla žalovanému zaslána dne , datum, , jak bylo zjištěno z podacího lístku.6. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.7. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.8. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005 se uvádí: „Při sjednání úroku, při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba, nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem“.9. Soud shledal nárok žalobkyně ze smlouvy nedůvodným. Soud vyhodnotil smlouvu jako neplatnou, a to jednak pro její nemravnost podle § 588 o. z. a také s ohledem na celkovou nerovnováhu sjednaných práv a povinností ve smlouvě v neprospěch spotřebitele (smluvní pokutu, náklady na vymáhání, oproti povinnosti věřitele poskytnout finanční prostředky).10. Rozpor smlouvy s dobrými mravy soud spatřuje v nepřiměřeném protiplnění za poskytnutí úvěru (úroková sazba ve výši 57,99 % ročně, RPSN ve výši 76,18 %), jehož výše v rozporu s judikaturou překračuje více jak trojnásobně výši obvyklou v době uzavření smlouvy (dle databáze ČNB ARAD se jednalo o úrokovou sazbu ve výši 14,65 % ročně, RPSN ve výši 8,32 %). Soud dodává, že důvod neplatnosti smlouvy neshledal v posuzování úvěruschopnosti, když dospěl k závěru, že žalobkyně v tomto ohledu vyhověla požadavkům § 86 z. s. ú.11. S ohledem na shora uvedené soud uzavřel, že žalovaný obdržel od žalobkyně peněžní prostředky na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru, a tedy bez právního důvodu. V návaznosti na to posoudil soud žalobkyní uplatňovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 o. z. Soud tedy přiznal žalobkyni právo na zaplacení částky bezdůvodného obohacení žalovaného ve výši 40 000 Kč, když bylo žalovanému poskytnuto 50 000 Kč a žalovaný uhradil 10 000 Kč. Žalobkyni také svědčí právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení žalovaného soud stanovil v návaznosti na dodatečnou lhůtu stanovenou v předžalobní výzvě. Žalovanému byla v předžalobní výzvě poskytnuta lhůta k plnění do 05. 05. 2026 a ode dne následujícího je žalovaný v prodlení. Soud tedy žalobě v uvedeném rozsahu vyhov