8 C 26/2026-12 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se návrhem podaným zdejšímu soudu dne 21. 1. 2026 domáhala zaplacení částky 51 330,08 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne , datum, uzavřené distančním způsobem prostřednictvím internetových stránek www.ferratum.cz mezi žalovaným a společností , Anonymizováno, (dále jen „původní věřitel“), která pohledávku z uvedené smlouvy postoupila žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , Anonymizováno, ve znění dodatku č. , datum, . Žalobkyně v návrhu uvedla, že žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 51 330,08 Kč se splatností nejpozději ke dni , datum, . Žalovaný do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni nevrátil, proto mu byla dne , datum, zaslána předžalobní výzva k jejich úhradě. Žalovaný však na svůj dluh ničeho neuhradil, proto se žalobkyně obrátila se svým nárokem na soud.2. Žalovaný se k podanému návrhu nevyjádřil. Ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud tak podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlasí. Jelikož žalobkyně vyjádřila souhlas s tímto postupem již v návrhu a žalovaný na výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů.3. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání návrhu, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, ve znění dodatku č. , datum, bylo zjištěno, že předmětná pohledávka vymáhaná tímto návrhem byla postoupena žalobkyni, přičemž žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn dopisem ze dne , datum, ve smyslu § 1882 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), který byl předán k přepravě , datum, , jak je parné z podacího lístku.4. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru, kterou se zavázal poskytnout žalovanému úvěr až do výše sjednaného úvěrového limitu ve výši 35 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit včetně sjednaných úroků z úvěru a příslušných poplatků. Splatnost úvěru byla určena podle nejmladší faktury vystavené žalovanému. Žalovanému byly dne , datum, poskytnuty bezhotovostním převodem na bankovní účet č. , č. účtu, ve třech platbách peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, 5 000 Kč a 5 000 Kč a dne , datum, ve dvou platbách peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč a 10 000 Kč. Smlouvou byl sjednán úrok z úvěru ve výši 8,5 % měsíčně z nesplaceného úvěru a výše RPSN činila 264,42 %. Pro případ prodlení bylo smlouvou sjednáno, že původní věřitel může požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením se splácením jakékoliv částky ve výši 250 Kč a zákonné úroky z prodlení. Žalovanému byla vystavena faktura VS , var. symbol, se splatností dne , datum, , kterou však žalovaný ve stanovené lhůtě neuhradil, a to ani po zaslání předžalobní upomínky ze dne , datum, . Žalovaný se tak dostal do prodlení s úhradou úvěru dne , datum, . Žalobkyně požaduje po žalovaném úhradu částky 51 330,08 Kč s úrokem z prodlení z částky 51 330,08 Kč ve výši 11,50 % od 21. 11. 2025 do zaplacení.5. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy, nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.6. Podle nálezu Ústavního soudu IV. ÚS 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanoveními občanského zákoníku, ale především s článkem 36 Listiny. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 234/2005, dále sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 vyplývá, že „Při sjednání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejbližším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytnutých peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“.7. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.9. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10. Na základě skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že návrh je důvodný pouze zčásti. Soud se nejprve zabýval tím, zda sjednaná úvěrová smlouva je z hlediska smluvních ujednání jako celku platným právním jednáním. Žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč. Žalovaný se smlouvou o revolvingovém úvěru ze dne , datum, zavázal poskytnutou částku splatit včetně úroku ve výši 8,5 % měsíčně při RPSN ve výši 264,42 %. Z uvedeného je zřejmé, že žalovaný musel být v tíživé situaci. Žalobkyně zneužila absence zákonné úpravy limitující úrokové míry při poskytování zápůjček či úvěrů, a to i spotřebitelských. V části, která nepodléhá zákonné regulaci, žalobkyně do smluvních ujednání zahrnula povinnost dlužníka zaplatit nepřiměřeně velké navýšení, úrok ve výši 8,5 % měsíčně z nesplaceného úvěru a RPSN ve výši 264,42 %, a to za stavu, kdy obvyklá výše RPSN podle statistiky úrokových sazeb ČNB v prosinci 2017 činila 9,14 % ročně. Podle výše citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 234/2005 by tak bylo možné tolerovat maximální navýšení RPSN 27,42 % ročně. Již s ohledem na uvedené navýšení je nutno považovat uzavřenou smlouvu o revolvingovém úvěru ze dne , datum, za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Uzavře-li úvěrovou smlouvu věřitel proto, aby od spotřebitele, tedy slabší strany, získal úroky a další plnění ve zjevně nemravné výši, je nemravná celá smlouva o úvěru. Tento závěr podporuje potřeba prevence, naplněná jedině neplatností celé smlouvy (viz rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-488/11). Žalovaný měl žalobkyni uhradit zjevně nepřiměřeně vysoké náklady. Jedná se o rozpor s dobrými mravy a současně o rozpor se zákonem, neboť předmětná úvěrová smlouva představuje značnou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele, žalovaného, jakožto slabší smluvní strany.11. Vzhledem ke skutečnosti, že nárokům vyplývajícím z absolutně neplatné smlouvy nelze přiznat právní ochranu, soud je vypořádal v režimu bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o. z., kdy žalovaný se na úkor žalobkyně plněním, které mu bylo poskytnuto na základě neplatného právního jednání, bezdůvodně obohatil, a proto je povinen vydat žalobkyni částku 35 000 Kč představující původním věřitelem poskytnuté peněžní prostředky. Dále má žalobkyně nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení byl stanoven v návaznosti na předžalobní výzvu ze dne , datum, . Žalobkyně předložila podací lístek, ze kterého bylo zjištěno, že předžalobní výzva byla předána poštovnímu úřadu k přepravě dne , datum, . Soud dospěl v souladu s § 573 o. z. k závěru, že předžalobní výzva mohla být doručena žalovanému nejdříve třetí pracovní den od jejího odeslání (tj. od , datum, ), žalovaný se tak dostal do prodlení až dne , datum, , tj. po uplynutí třídenní lhůty k plnění stanovené v předžalobní výzvě. Ve zbytku byla žaloba výrokem II. zamítnuta s ohledem na shledanou absolutní neplatnost smlouvy o revolvingovém úvěru jako celku.12. Soud dále uložil žalobkyni povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s položkou 2 odst. 2 Sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a to vzhledem ke skutečnosti, že v dané věci nebyl vydán platební rozkaz a bylo pokračováno v řízení. Žalobkyni byl tedy doměřen